TALENT ROKU – Natalia Tina Jeleva

Za výrazný autorský hlas, schopnost riskovat a proměnit osobní zkušenost v silné a nezaměnitelné divadlo. Natalia Tina Jeleva v inscenaci Jsem matkou tvých dětí, mami propojuje osobní výpověď, performanci, pohyb a hudbu. Z intimního příběhu o dětství v rodině drogově závislých rodičů vytváří událost, která překračuje hranice soukromého a dokáže oslovit diváka svou bezprostředností i odvahou.

PRODUKČNÍ POČIN ROKU – Venuše ve Švehlovce

Za dlouhodobé a vytrvalé budování prostoru, v němž může svobodně vznikat nezávislé divadlo. Venuše ve Švehlovce není pouze místem, kde se hraje, ale především místem, kde se potkávají různé generace, poetiky, umělecké přístupy i publika. Dává důvěru novým tvůrcům, podporuje experiment a vytváří podmínky pro projekty, které by bez odvážné a soustavné produkční práce jen obtížně vznikaly.

PUBLIKAČNÍ ČIN ROKU – Lucie Němečková: Ostrovy a kontinenty

Za dlouhodobou, soustavnou a záslužnou dramaturgickou i publicistickou práci při otevírání českému divadlu současné africké tvorby a za vytváření prostoru pro hlasy, které české divadlo potřebuje slyšet. Antologie Ostrovy a kontinenty (Antologie současných divadelních her z Martiniku) přináší do českého prostředí hry, které by jinak zůstávaly daleko za jeho kulturním obzorem. 

PROJEKT ROKU – happening skupiny Kaputin v Národním muzeu

Za odvahu proměnit umění v protest. V rámci projektu občanské aktivistická iniciativy Kaputin vyzdvihujeme performanci Aleny Peškové a Davida Peška Dvořáka, uvedenou 30. března 2026 v Národním muzeu v Praze. V době, kdy vláda rozhodla o odstranění ukrajinských vlajek z veřejných budov, vytvořili umělecký čin, který ji do veřejného prostoru vrátil.

OSOBNOST ROKU – Jana Bohutínská

Za psaní o kulturní politice, za odvahu pojmenovávat věci, o kterých se často raději mlčí. Jana Bohutínská se dlouhodobě a systematicky věnuje kulturní politice a podmínkám, v nichž česká kultura vzniká a funguje. Nebojí se otevírat nepohodlná témata, klást nepříjemné otázky ani upozorňovat na systémové problémy, které se týkají umělkyň a umělců, kulturních institucí a především nezávislého sektoru.

ŽIVOUCÍ POKLAD – Zoja Mikotová

Zoja Mikotová zásadně přispěla k tomu, aby neslyšící nebyli v českém divadle pouze diváky, ale také vzdělanými a sebevědomými tvůrci. Založením Ateliéru výchovná dramatika Neslyšících na JAMU vytvořila jedinečný prostor pro jejich umělecké vzdělávání a po desetiletí formovala generace studentů, pedagogů a divadelníků. Její práce ukazuje, že divadlo může být způsobem komunikace, setkávání a překonávání zdánlivě nepřekročitelných hranic. Za celoživotní průkopnickou práci, která změnila české divadlo a zanechala v něm stopu, jež přetrvává.

Festival podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Magistrát hlavního města Prahy, městská část Praha 7, statutární město Brno a městská část Brno-střed.