Film pro domácí buranství

Blíže mastňáckým kecům a přisprostlé zábavě než ke skutečnému dramatu má film Román pro muže, který je adaptací knihy Michala Viewegha, jinak zaručeného receptáře na knižní bestsellery.

Ačkoliv mělo jít zřejmě o generační konfrontaci dnešních čtyřicátníků či padesátníků, výsledek se spokojí s úplně jinými zápletkami. Kdo první a dobře „opíchá“ pronajatou profesionálku Tali (Táňa Pauhofová), jestli si nešťastná ženská najde mezi všemi hajzly správného chlapa. A za co jinak stojí život v té středoevropské kotlině, kde lidé moc nevěří v Boha, než za trochu „podojení“ společnosti.

Snímek Tomáše Bařiny zapadá do současného trendu české kinematografie už tím, jak zobrazuje „obyčejné hrdiny“ našeho středoevropského osudu v podobě obecních karikatur a týpků. Až na výjimky se na filmovém plátně neobjevuje zpravidla nikdo, kdo by žil nějak lidsky, aniž by byl nesnesitelně srandovní, házel do pléna hlášky či křečovitě se pitvořil před kamerou. Román pro muže je podobnou „pánskou jízdou“ groteskních karikatur se zabedněným čutalistou, zkorumpovaným prokurátorem, žárlivým majitelem stripbaru, profesionálkou a – samozřejmě – neuspokojenou hysterkou. Toho exemplárně obyčejného člověka zastupuje až prosťáčský nekňuba, kterého čeká domácí saň místo manželky a bledá dcerka, zatímco on sám umírá na těžkou nemoc. Ovšem, aby takové trpitelství nebylo moc nudné a bez šťavnaté debility, jediné štěstí nalézá virtuálně na on-line chatu s obnažující se striptérkou – a také při sledování speciálního televizního programu o vlacích!

Předlohu lze chápat jako Vieweghovo pokračování jeho Románu pro ženy. Společné ovšem nejsou postavy, ani zápletka, ale toliko snaha postihnout svět či dokonce duši současných českých žen – a nyní tedy mužů postsocialistického, nemocného či ve vlastní šťávě dusícího se Česka.

Z této bilance, která možná zaváněla aktualitou, stejně jako plakátovostí, vznikla na filmovém plátně cesta s lyžemi do Tater. Provází ji fotrovský humor, sprosté vtipy – a jedna prasácká službička. Bruno (Michal Vladyka) je nevyléčitelně nemocný, takže mu jeho bratr Cyril (Miroslav Donutil) koupí „zlatý padák“ před smrtí. Spolu se sestrou Anetou (Vanda Hybnerová) jej vezme na týden na hory, kam jej provází oblíbená striptérka. Aby toho nebylo málo, čtveřici pronásleduje žárlivec Šimi (Jan Budař) s kamarádem „TyvoleRendokrávo“ (Filip Čapka), který jinak čutá za Sportu. A to už není ani cool, ani v pohodě, jak se říká ve filmu. Jejich hovory o důstojnosti, chlapství či pomstě jsou přehlídkou trendových hlášek a scének postpubertálního rauše odrůstajících hošanů. Nedovedete se chvílemi ubránit pocitu, že sledujete amatérský film či zábavu televizního pořadu pro náctileté o hudbě.

Stavba je to vachrlatá, místo dramaturgické gradace se střety charakterů zmateně opakují. Scénář plytce odhaluje ústřední konflikt stárnoucích sourozenců, v níž jde nejen o moc a resentimenty, ale také o společenské téma transformačního zadostiučinění: Celé socialistické dětství jsem musel žrát vlašák, tak ho už nikdy nevezmu do huby…

V prologu sledujeme hlavní protagonisty příběhu před pětadvaceti lety, jak si kdysi chtěli pustit na videu okopírovanou Polanského Čínskou čtvrť. Místo toho se na obrazovce objevilo ze zaměněné véháesky péčko. Divák Románu pro muže se ocitá v podobném nedorozumění. Servíruje se mu přisprostlá tragikomedie, sahající po těch nejpodlézavějších prostředcích.

Proč se chlap po padesátce v posteli zpotí mezi dvěma čísly? Protože mezitím nastane léto… A co má v trenýrkách? Jednoho nezaměstnanýho a pytel vzpomínek, glosuje Miroslav Donutil v hlavní roli státního zástupce Cyrila. Přitom se to celé tváří jako moralita – podobě jako vydání bulvárního Blesku, pohoršující se populisticky nad poklesky slavných i nad společností. Tu zastupuje zkorumpovaný prokurátor s čísly politiků v telefonu a buranským smyslem pro luxus. Vezměte si, že na potkání balí recepční, nakonec zbouchne striptérku… Bohužel tahle malá odbočka nedokulhá ani k české komunální satiře, ale tlumočí primitivní politické názory ze spíše barevných než inteligentních tiskovin. Všichni jsou tu prasata u koryta, ale nedá se s tím nic dělat, tak se alespoň pojďme zařehtat. Však oni ti bohatí budou nakonec stejně nešťastní.

Z filmu není nikam úniku. Máte pocit, že se nacházíte na mastňácké zábavě. Postavy jsou otrávené českou nakvašeností, současnou hysterií i rezignací. Autor si vyřizuje svoje účty, ale zároveň chce bavit masu. Jinými slovy dělá kašpárky, ať se lidé smějí, zatímco z něho samotného je vám smutno. To už je hospodský škleb padlého chytráka, který nám sám předvádí svůj cynický fištrón, před nímž je člověk vždy bezbranný. Namísto vztahů tří sourozenců tohle drama stejně řeší v první řadě především auťáky, zkorumpované potentáty, jejich platy, kdo si víc a líp vrznul…

A co horšího, film se pohybuje nikoliv v určité sociální, společenské realitě, ale v naprostém vakuu. Nakonec všichni spoléhají na to, že když bude nuda, zachrání to Mirek Donutil nějakým buranským fórkem: Kdo tlačí na pilu, jde spát s tvrdým! Anebo alespoň řekne píchat či jiné sprosté slovo.

Vznikl z toho jeden z nejhorších českých filmů sezony, na který se kupodivu chodí chichotat ženský i chlapi. Ale vážně… To už raději sledovat dementní pořad o vlacích, ty vole, Rendo, krávo.