Divadelní noviny > Rozhovor

Fixová: Mám ráda ten stres před představením

Divadlo je její součástí od narození. Pochází z divadelní rodiny a na scéně stála Anna Fixová poprvé již v dětském věku. A tak přirozeně její cesta směřovala na konzervatoř. Před koncem studií získala roli v seriálu Ulice, kde působila jedenáct let. Mezitím spoluzaložila 3D Company, získala angažmá v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, hostuje na pražských scénách.

Pocházíte z divadelní rodiny a narodila jste se sice v Praze, ale vyrůstala v Mostě, kde byla vaše maminka v divadelním angažmá. A v divadle jste vlastně prožila své dětství. Jaké to bylo?

Asi jako každé divadelní dítě jsem objevovala tajemství všech těch zákulisních prostor, dekorací, rekvizit, měla jsem spoustu divadelních tet a strejdů a kamarádů – dětí kolegů mé mámy, v kanceláři jsem si dělala úkoly, cvičila na housle, pak seděla někde v koutku v hledišti a pozorovala zkoušku – byla jsem v divadle bez nadsázky jako doma.

Na divadelních prknech jste se objevila již v devíti letech a první dětské role jste měla v inscenacích – D´Artagnan, Hobit nebo Daleká cesta. Kdy vás napadlo, že herectví a divadlo je pro vás to pravé a přihlásíte se na konzervatoř?

Stejně tak nějak se „normálně“ stalo, že jsem byla z toho koutku hlediště vytažena režisérem na jeviště. Jak se to divadelní prostředí pro mě stalo tak známým, bylo asi přirozené, že jsem v čase, kdy jsem končila základní školu, dospěla k rozhodnutí zkusit zkoušky na konzervatoř.

Vystudovala jste dramatickou konzervatoř v Praze a před koncem studií jste na základě konkurzu získala roli Moniky Farské v seriálu Ulice, kterou jste hrála 11 let. Šla byste do podobného projektu znovu?

Byla to v té době úžasná příležitost, a vůbec jsem netušila, že v Ulici strávím tolik let. Monika byla na začátku někým úplně jiným, než jsem byla já, ale časem jsme se tak nějak sblížily. Bylo to samozřejmě dáno také tím, že jsme spolu se scénáristy její vývoj do jisté míry společně ovlivňovali. Člověk by nikdy neměl říkat nikdy. Jaké výzvy a úkoly mě čekají, netuším, takže co se týče podobné práce – uvidíme.

Od roku 2011 jste členkou Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami, také hostujete na několika pražských scénách a jste zakládající členkou pražského divadelního souboru 3D Company. V čem vás mohou diváci vidět a čím je pro vás divadlo dnes?

Mám divadlo ráda. I pro ten stres před představením, i pro ten adrenalin během představení, i pro ten kontakt s diváky při děkovačce. Mám ráda „velké“ jeviště, ale ráda hraju i na malých kontaktních scénách. Na tom velkém příbramském třeba Maryšu, Eržiku v Baladě pro banditu, v Praze s 3D Company na malém jevišti v ŽDJC Emmi v Dobrý proti severáku a v Divadle v Řeznické na tom nejmenším jevišti lékařku Tamaru v inscenaci Nord-Ost.

Na scéně často hrajete s maminkou Kateřinou Fixovou (Obsluhoval jsem anglického krále, Soudné sestry, Podivný případ se psem, Přišel na večeři). Jaké to je, být spolu na scéně?

Potkáváme se tak často, že nám to vlastně nepřijde ničím výjimečné. Jenom snad díky tomu, jak dobře se známe, dobře se nám spolu „spoluhraje“.

Od mala hrajete na housle, učíte se na ukulele a ráda zpíváte a své pěvecké umění jste uplatnila například v divadelní hře Balada pro banditu, kde hrajete Eržiku. A kvůli roli jste byla dokonce na Ukrajině v Koločavě. Čím vás hudba a zpěv naplňují?

Hudba je něco, co mě baví, pomáhá mi, když mě něco bolí. Poslouchám ji při cestách v autě, večer doma, chtěla bych se naučit hrát na nejrůznější nástroje, zkoušela jsem a zkouším bicí, saxofon, klavír, ukulele, učila jsem se několik let hrát na housle. Hudba ke mně tak nějak patří.

V jednom rozhovoru jste řekla, že herectví je váš splnění sen. Platí to stále?

Ano, platí to pořád, A to i přesto, že jsem si na vlastní kůži ověřila, jak je to těžké řemeslo, jak pomíjivé, jak ne vždy doceněné. Neměnila bych.

Ví se o vás, že vaším velkým koníčkem je fotografování. Co ráda fotíte?

Fotím ráda portréty, ale určitě mým nejoblíbenějším tématem pro fotografování je cestování. Nejlépe krajiny bez lidí, nádherná (z poslední doby třeba islandská) příroda.

///

Anna Fixová

Narodila se 17. 3. 1984 v Praze v divadelní rodině. Maminka Kateřina Fixová (1954) je dramaturgyní, herečkou a režisérkou Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Teta Zuzana Měsíčková působí v pražské Ypsilonce jako herečka, tajemnice a vedoucí provozu. Babička Božena Fixová (1933 – 1993) byla herečkou Divadla Jiřího Wolkera v Praze a dramatičkou a dědeček Jaroslav Fixa (1929) byl dramaturg ND a krátce vedl Divadelní ústav v Praze.

V roce 2005 vystudovala Hudebně – dramatickou konzervatoř v Praze.

Od roku 2011 je v angažmá Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Je zakládající členkou divadla 3D Company v Praze. Hostuje v – Studio DVA divadlo, Divadlo v Řeznické, Pantheon production.

• Autor: Veronika Pechová
• Publikováno: 6. února 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Fixová: Mám ráda ten stres před představením

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ