Fragmenty rozhlasu
Každý, kdo se byť i jen letmo orientuje v evropských dějinách XX. století, ví, kdo to byli interbrigadisté, ti erudovanější mají i povědomost o českých „Španělácích“ a jejich dalších osudech: smutný ve Francii, ostudný ve Velké Británii (pokud jde o komunisty) a často tragický v poúnorovém Československu.
Každý, kdo chodil do školy před Listopadem, ba každý, kdo tu vůbec před Listopadem žil, zná jméno podplukovníka Sochora, hrdiny Sovětského svazu (1943), důstojníka Svobodovy armády. Konečně v Praze, na rozhraní Letné a Holešovic je po něm pojmenována ulice, která symbolicky ústí do třídy Dukelských hrdinů (dříve Bělského), mezi které patřil i on. (Na štěstí se nestal jednou z tisíců mučednických obětí vojensky zcela nesmyslné a stalinsky zlovolné Dukelské operace.)
Prakticky nikdo ale neví, že Antonín Sochor (1914–1950), tento nesmírně statečný muž, byl také interbrigadistou sui generis a že byl za to pravděpodobně zavražděn.
V pravidelném historicko-investigativním pořadu Českého rozhlasu – Dvojka – Praha Stopy, fakta, tajemství byli posluchači 10. 1. půl hodiny seznamováni s výsledky pátrání Stanislava Motla, pátrání po poválečném životě známého, ale vlastně neznámého hrdiny.
A. S. se vyznamenal poprvé v bitvě u Sokolova, kde po jeho boku, společně s mnoha dalšími českými Židy, bojoval i bratranec budoucí ministryně zahraničí USA M. Albrightové. (V obou našich zahraničních armádách, v SSSR i v Británii, bylo neuvěřitelně vysoké procento Židů, některé prameny udávají až 40 %. Následovala bitva o Kyjev (1943) a pak krvavá kóta 531 na Dukle.
A. S. zůstal po válce v armádě, z roku 1947 je jeho absolutorium vysoké vojenské školy. To je ale také jeden z mála ověřitelných faktů, protože jeho poválečný život probíhal v hlubokém utajení.
Z dokumentárního pořadu Stanislava Motla Smrt přišla po půlnoci jsme se dozvěděli, že A. S. působil ve vojenském výcvikovém středisku ve Stráži pod Ralskem. Koho to ve Stráži cvičil, se s jistotou neví, stát Izrael měl vzniknout až 14. 5. 1948. Zdá se však, že ve skrytu před Inteligence Service, západními diplomaty i novináři vojensky připravoval „občany“ britské mandátní Palestiny. Žijící člen rodiny ukázal S. Motlovi pohlednici, poslanou A. S. domů v roce 1946 z Jeruzaléma.
Jisté je, že byl v Palestině nejméně ještě jednou, a to v letech 1948–1949, a že tam připravil plán dobytí Gazy, která byla po roce 1948 součástí Předjordánska.
V roce 1949 dopadly první izraelské demokratické volby jinak, než si to malovali moskevští soudruzi, takže A. S. byl odvolán domů. Jeho letadlo se nad středozemním mořem stalo terčem neúspěšného pokusu o sestřel neznámou stíhačkou – poškozený stroj přistál na Krétě.
A pak už je tu jenom svědectví o tom, že A. S. se jednou vrátil domů ze služební cesty nesmírně rozrušen a od té doby si bral na cestu mimo obligátní pistole vždycky i svůj samopal. Absolvoval několik silničních karambolů a při tom posledním, kdy do jeho vozu najel náklaďák, přišel o život. Havárie nebyla nikdy vysvětlena.
Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)