Fragmenty rozhlasu
Páteční večer v ranných osmdesátých letech, sedím v bytě některého z členů Societas incognitorum eruditorum, hravě vážného samizdatového spolku, vydávajícího strojopisný měsíčník Acta incognitorum od května 1976 do prosince 1988. Asi dvaceti přítomným referuje profesorka pražské jazykové školy, romanistka Alena Bahníková (dcera známého překladatele z latiny V. Bahníka) o italské novinářce Orianě Fallaciové. Prameny, ze kterých čerpala, jsou italské časopisy, odvážně provezené jedním z jejích postarších studentů přes hranice.
S pomocí vaší demokracie k vám vtrhneme… Oriana Fallaci s Muammarem Kaddáfím (1999) FOTO ARCHIV
STŘIH – PO TŘICETI LETECH
Pondělí 6. února, sedím ve svém bytě – možná, že je to týž – a poslouchám pořad Ireny Hýskové na ČRo 6 Politická literatura na českých pultech o „zuřivé reportérce“ O. F. /1929 – 2006/, až sebevražedně odvážné ženě, která vmetla celému západu do očí nekamuflovanou pravdu o střetu dvou civilizací, euroamerické a islámské.
Kosmopolitka (byt na Manhattanu, z okna sledovala tragédii 11. září) a zároveň lokální patriotka, která zdůrazňovala že, nepochází z Itálie, ale z Florencie, dcera řemeslníka a aktivního antifašisty Eduarda Fallaci, sestra dvou spisovatelek. Jako novinářka se proslavila především rozsáhlými, provokativně otevřenými rozhovory s politickými celebritami (v dobrém i ve zlém), klíčovými osobnostmi doby, od papeže k J. Arafátovi, Chomejnímu a M. Kaddáfímu. Lada Šušlíková z FSV UK: vždy dokázala odebrat interviewovanému jeho masku.
Vrcholem je pak knížka, napsaná a publikovaná zároveň v anglickém a italském originále, Hněv a hrdost /La Rabbia e l’Orgoglio – The Rage and the Pride, 2001/, která již vyšla v desítkách překladů, česky ale vydaná až s desetiletým zpožděním /Lidové noviny, Praha 2011/. Stále aktuální až běda, možná, že dokonce ještě aktuálnější než v době teroristického útoku na newyorská „Dvojčata“, protože atomová bomba v rukou iránského režimu je nejenom lokálně mnohem blíž, ale především se naprosto nezadržitelně, za bezmocného přihlížení celé naší civilizace se všemi velmocemi v čele (některé tomu dokonce zlovolně, darebácky a idiotsky fandí) přibližuje v čase.
O. Fallaci, otevřená a nekompromisní kritička všech extremismů světa, komunistických (1956 Maďarsko, Vietnam, Polsko) i západních zdivočele kapitalistických (Střední a Jižní Amerika), katolických (Irsko), nacionalistických i národně-socialistických, fašistických a v posledku islámských, nábožensky fundamentalistických, bojovnice za liberální občanské svobody, se nakonec dočkala tolika obvinění z rasismu, že musela přímo v knize deklarovat, že konflikt, o kterém píše, není ani trochu konfliktem ras, že je to spor náboženský či přesněji konflikt dvou kultur, protože islám stojí nejenom proti křesťanům všech denominací (včetně těch arabských maloasijských či egyptských Koptů) a židům, nemuslimským černochům, Indům a Indonésanům, ale i proti všem ateistům, obecně proti nábožensky lhostejným bezvěrcům, krátce proti všem, kdo nejsou praktikující mohamedáni; přičemž navíc se nenávidí a navzájem denně vraždí i vyznavači různých verzí islámu, především sunité a šíité a jejich denominace (dnes v Sýrii alávité vraždí sunity a O. Fallaci se na to shora (? – deklaruje se jako díky bohu ateistka, s. 60) s hořkým zadostiučiněním dívá.
Leninův bonmot o užitečných idiotech (kapitalisté nám sami vyrobí a prodají provazy, na kterých je pak oběsíme) připomíná strašidelně výrok významného islámského učence, který vyslovil neomaleně a arogantně roku 1999 na synodu o vztazích mezi křesťany a muslimy, pořádaném ve Vatikánu: S pomocí vaší demokracie k vám vtrhneme, s pomocí vašeho náboženství vás ovládneme. Kdy jsme to slyšeli naposledy: Kdo není s námi, je proti nám?
Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
