Fragmenty rozhlasu: Interview jako vata
Rozhlasová stanice Českého rozhlasu pro Prahu Regina vysílá již dvanáct let střihový pořad Divadlo NOC, ve kterém večer co večer nabízí posluchačům hodinu plnou klasického humoru, ukázek a příjemných písniček; v sobotu pak tento pořad má vydání EXTRA. 26. listopadu byl jeho hostem Jiří Ornest.
Jiří Ornest patří k silným hereckým jménům své generace (v roli Josefa v České válce Miroslava Bambuška, Divadlo Na zábradlí, 2011) FOTO ARCHIV DIVADLA NA ZÁBRADLÍ
Co bychom si od takového rozhovoru mohli slibovat? Čas po půlnoci, čas usebrání a soustředění, kdy si lze s druhým v klidu popovídat, probrat důležitá témata, zkrátka a dobře: mohli bychom si slibovat rozhovor (rozhlasový formát), který umožňuje jít víc do hloubky, než je běžné. Skutečnost? V pořadu zaznělo pět písní v celkové stopáži cca 24 minut, nepopouzejícího, ale ani nijak vzrušujícího folku, folk-rocku a pop-rocku, tedy takové, souhrnně řečeno, kultivované vaty. A připočteme-li k této hudbě přibližně jedenáctiminutovou ukázku z archivu, vybranou po chuti hostovi pořadu (zde dialog a píseň V + W), zbylo z celkem čtyřiapadesátiminutového pořadu na Jiřího Ornesta devatenáct minut…
Jiří Ornest patří k silným hereckým jménům své generace, který si renomé (podobně jako např. Michal Pavlata) získal až po listopadové revoluci. Je „doyenem“ Divadla Na zábradlí, hraje zde již dvacet let, zažil bezmála celou jeho „novodobou“ historii. Dostatek důvodů položit zde, v tomto interview, třeba základ pro nějaký příští knižní rozhovor. Autor pořadu Ilja Kučera ml. si však, lze se důvodně domnívat, jako veškerou rešeršní práci o Jiřím Ornestovi přečetl na Wikipedii těch pár údajů, které tam jsou, a ty pak vzal jako základ pro své obecně položené dotazy: umělecká rodina, herec či režisér?, angažmá v Divadle E. F. Buriana a hercovy pobočné, „alternativní“ divadelní aktivity, angažmá v Divadle Na zábradlí, současnost. A vzniklo k uzoufání stručné, koridorem vymezeným dominující „uklidňující“ hudbou se pohybující „letem světem“ interview, ve kterém se nedozvíte naprosto nic nového.
Pořad/rozhlasové vysílání jako vata, jako kulisa k nerušenému usínání, při kterém se naprogramovaný rozhlasový přijímač nakonec vypne sám. Jak k tomu ale veřejnoprávní posluchač (který by měl od „svého“ rádia vyžadovat nějakou pořádnou práci) či Jiří Ornest osobně vlastně přijde?
Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu: Interview jako vata
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
