Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Fragmenty rudého srdce (No. 1)

Půlkulatý ročník bilanční přehlídky ostravských divadel Ost-ra-var disponoval vzrušující atmosférou, jež mne bohužel pohltila natolik, že s druhou z kvarteta festivalových nocí bohužel ze známého světa zmizel i můj notebook, jenž jsem neprozřetelně na chvíli nechal opuštěný v jednom z nočních barů, s rozepsaným článkem na monitoru. I proto běžné denní zpravodajství přichází s decentním zpožděním, tentokrát zatím ve formě kusých poznámek z 25. ročníku. Omlouvám se za to. Plnotučnou recenzní nálož pak pochopitelně naleznete v tištěných Divadelních novinách a posléze i na našem webu. Tak vzhůru již do divokého dění!

První dobrá zpráva na úvod: enormní zájem o ostravské divadlo i nadále trvá. I tentokrát do moravskoslezské metropole zavítala pestrá přehršel studentstva i divadelních kritiků, teoretiků a profesionálů, aby se pokochala každoroční pestrou žní místních činoherních svatostánků. I přes dílčí změny v sestavě je i letos nutno hned v úvodu pochválit organizační štáb, neb startovní obřady proběhly hladce, v příjemné atmosféře i pohodovém tempu. Lahoda!

25. ročník byl po stručném uvítání uměleckého šéfa NDM Vojtěcha Štěpánka zahájen v Divadle Petra Bezruče, a sice reprízou inscenace textu Anny Zieglerové Poslední zápas, který je zde uváděn v české premiéře. O povedeném počinu jsem již podrobně referoval bezprostředně po jeho vzniku a to zde, zbývá tedy jen dodat, že brilantní herecká souhra zúčastněného kvarteta dosáhla s množstvím repríz dalších stupňů umělecké suverenity. Ondřej Brett naštěstí zůstává setrvalou oporou souboru, Tomáš Čapek jej po krátkém angažmá opustil. Intenzivní škoda!

Zatímco Bezruči odstartovali ryze současně a s lehkostí, činohra Národního divadla Moravskoslezského ve svém prvním podání nasadila podstatně tradičnější kalibr. S inscenací Shakespearovy nepříliš v našem divadelním kontextu nasazované hry Marná lásky snaha, jež zejména mezi divadelníky sluje rovněž přiléhavou zkratkou MLS, se do Ostravy v krátké době již potřetí vrátil režisér Roman Polák. Slovenský tvůrce a pedagog se po dvojici režií realizovaných v Komorní scéně Aréna přesunul na půdu velké ostravské činohry, kde by se vzhledem ke svým dlouholetým zkušenostem mj. ze Slovenského Národního divadla měl cítit jako kosatka na otevřeném moři. To se ovšem neděje a namísto osvobozující kreativity a nespoutané dravosti se dostavuje salónní rutina a velikášská křeč. Očekávanou prezentaci nekompromisních sil souboru, a precizní interpretaci slovních hříček, které jsou nezpochybnitelnou dominantou jazykově košaté hry, nahrazuje nepřesvědčivé těkání skupiny vágně aranžovaných postav, v hereckém obsazení navíc dominují externisté. Mluva je v mnoha případech hluboko pod úrovní adekvátní srozumitelnosti, a to i přes přítomnost slovutné jazykové poradkyně Evy Spoustové v realizačním týmu. Strnulé jevištní dění pookřeje až s příchodem Tomáše Jirmana a Jana Fišara, jimž dlouholeté zkušenosti, i vzájemná chemie pomáhají se ladně přenést přes režijní limity nepodařeného kusu. Trojice princezniných dam připomíná hejno štěbetajících hus, jejich rozlišitelnost je navíc problematizována zhola zbytečným použitím paruk. I když hostující herečky Tereza Cisovská (Žakeneta) a Viktória Pejková (Kateřina) jednoznačně prokazují své dispozice pro velké jeviště, jejich výkony jsou poznamenány stereotypní jevištní definicí jejich postav. S hořkostí vzpomínám na brilantní, razantně prokrácenou, a kreativitou i energií hýřící klauzurní inscenaci pražské DAMU, jež letos Ostravu okouzlila během Dream factory, i heroický kolektivní výkon studentů zdejší konzervatoře, kteří se s textem nedávno utkali též. Ze tří slov názvu tentokrát zavládlo jen jedno. To první.

Pokračování příště!

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 5. prosince 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Fragmenty rudého srdce (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ