Fragmenty z Hradce (No. 3)
Divadlo Drak uvedlo v rámci Divadla evropských regionů premiéru. Je nesnadné svědomitě psát o festivalových produkcích, protože, přiznejme si to, koncentrace není postupem dní nejlepší a často vidíte další a další představení dřív, než k psaní usednete. Zážitků a emocí je příliš. Ale Blátem po hlavě se mi z hlavy nevypařilo, navíc jsem si vyžádala hru Richarda Balouse.
Blátem po hlavě je divadlo drsně jarmareční FOTO JIŘÍ N. JELÍNEK
Přečetla jsem si ji také proto, že jsem během premiérového představení dost tápala v dějových návaznostech. Ovšem režisér Jiří Havelka opět vymyslel koncept, který diváky dokázal příjemně provokovat, herci (Pavla Lustyková, Václav Poul, Milan Žďárský, Luděk Smadiš, Jan Popela a Milan Hajn) jsou skvělí a precizní. Navíc je to velká legrace a představení má zběsilé tempo.
Každopádně – ona „dějová návaznost“ je po přečtení opravdu jasnější. Je to bláznivá pohádková hříčka – rakvičkárna pro dospělé. Důležité jsou hlavy (lidská i koňská), které se nasadí na nějaká (nepatřičná) těla, provozuje se tu woodoo, všichni jsou tak trochu cvoci (někteří i docela dost), je to nabité humornými hláškami a slovními hříčkami (Je hlava v teple, Puňti hlava v šatlavě, moje hlava má problém, a to všechno, ta hlava skopová! Zatracený Žandarm!), „pohádkovou realitou“ i absurditou (Blátem po hlavě znamená, že na sebe maňásci vylijí pivo a protože je hic, tak z nich stoupá pára).
Máme zde hospodskou a několik vesničanů a sudičky a chcíplého koně Puňtu. Nechybí ovšem také postavy „nedreálné“ – Sládka (výrobce proslule špatného piva a fiktivní nepřítel Hostinské, který se posléze materializuje), nebo Pocestýna (legendární padouch a škůdce, žijící pouze v Žandarmově fantazii). Všeho je ale moc, a když hru čtete, tak si mnohost vychutnáte, když to vidíte, tak se divíte. A tápete. A všichni vám splývají a hlavy se kutálí. A mouchy poletují. Jediná možnost je, rezignovat na pochopení všeho a bavit se fragmenty a obrazy.
Hospoda u Bryndáčků (scénografii vytvořil Marek Zákostelecký) je perfektně vymyšlená, dokonale zařízená – teče tu, po vzoru drsného lidového divadla, pivo i moč. A protože se vše děje na syrečkové pondělí, na forbíně stojí dvě velké sklenice pěkně uleželých tvarůžek, které v jeden okamžik herci otevřou, a tak dostanete i vjem čichový.
Je to divadlo drsně jarmareční (prý pro dospělé a děti z rozvrácených rodin), ale současnost a pohled do divadelní kuchyně do díla vnáší obrazovka umístěna na paravánu pod hospodou, kde se odehrává loutkový příběh. Na televizi vidíte pohled do zákulisí, tedy to, co přesně loutkoherci dělají (někteří jsou v kostýmech a vlastně představují herce loutkoherců), jak zacházejí s maňásky, které vodí nad svou hlavou, jak vznikají konkrétní zvuky…
Bylo to pro mě radostné sledovat v mnohém tradiční, v něčem dnešní a především poctivou loutkařinu. (Příště už snad zase napíšu něco o činohře.)
///
Více na i-DN:
Začíná Divadlo evropských regionů – Klicperovo divadlo
Začíná Divadlo evropských regionů – Divadlo Drak
Dnes začíná Divadlo evropských regionů – Open Air Program
///
Denní reportáže:
…
Komentáře k článku: Fragmenty z Hradce (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
