Francouzka na Vysočině
Jak Francouzka vnímá Vysočinu? Jak skloubit život v Česku a ve Francii? Jak být manželkou, matkou a básnířkou zároveň? Odpovědi na tyto otázky můžete hledat na jevišti Horáckého divadla v inscenaci Popel na křídlech Suzanne Renaud v režii Doda Gombára, též autora textové předlohy, a dramaturgii Barbory Jandové.
Suzanne Renaud a Bohuslav Reynek (Lenka Schreiberová a Marián Chalány). Foto Igor Stančík
Francouzská básnířka Suzanne Renaud se vdala za českého básníka a překladatele původem z Petrkova Bohuslava Reynka. Tím se její život rozdělil mezi dvě země: Francii a Českou republiku.
Začátek mě vtáhne do skromně zařízeného pokoje, jehož interiér evokuje období konce 19. století. Scénografie se po celou dobu představení prakticky nemění – pokoj s kamny, lustr, vlevo jsou větve, hrob Susanniny matky, socha Panny Marie stojící ve výklenku. Prostor je obtížné interpretovat a jen na jeho základě určit, kde se příběh odehrává. Zda se zrovna nacházíme ve Francii, nebo v České republice odtušíme jen z dialogů postav.
V první scéně sedí básnířka uprostřed pokoje a cosi plete. Po krátkém dialogu se synem se ocitne v místnosti sama a náhle spadne ze židle. Působí to dost nečekaně a do jisté míry komicky. Nabízí se otázka – opravdu představení začíná smrtí?
Obklopeni kufry. Zleva Bohuslav Reynek (Marián Chalány), Jiří Reynek (Vít Hofmann), Daniel Reynek (Michal Kraus) a Suzanne Renaud (Lenka Schreiberová). Foto Igor Stančík
Následující scény vypadají jako oživlé snímky ze života básnířky, odděluje je zatmívačka. Inscenace je jako skládačka, jejíž jednotlivé dílky si musím v hlavě sama spojit. V nechronologickém pořadí se dozvídám o osudech hrdinky: jak se seznámila se svým budoucím manželem, o narození jejích synů, o jejím životě v Čechách atd. Zásadní pro Suzannin život i inscenaci je motiv cesty, zpřítomněný kufry, jež se neustále objevují na jevišti či v rukou herců a symbolizují život rodiny ve dvou zemích.
Chce však básnířka skutečně žít v České republice? Na tuto otázku nelze v inscenaci najít jednoznačnou odpověď. Samozřejmě je pro ni velkou výzvou přestěhovat se do jiné země, kde se cítí jako cizinka, zvyknout si na jiný způsob života a jiný ráz krajiny. První její dojmy z rodného domu Bohuslava Reynka zní takto: Já znám zámečky z Francie. Světlá ušlechtilá stavení. Chateau…Toto je batiment de village.
V domě jejího manžela je mnoho koček, ačkoliv jen podle kostýmů herců, kteří je ztvárňují, jde jen velmi těžko poznat, co je to za bytosti. Mají na sobě bílé kombinézy, kožešinové čepice, které připomínají papachy, ale s ušima, a kozácké boty jukty. Těžko říct, proč tak vypadají a co můžou symbolizovat. Snad potíže a starosti, s nimiž se hrdinka potýká.
Suzanne Renaud se svými syny Jiřím a Danielem, kteří ji přišli navštívit do nemocnice (zleva Lenka Schreiberová, Michal Kraus, Vít Hofmann). Foto Igor Stančík
Kostýmy ostatních postav evokují atmosféru první poloviny 20. století. Suzanne nosí dlouhé květované šaty a účes pompadour, který byl populární na konci 19. a na začátku 20. století.
Roli francouzské básnířky ztvárňuje jedna z předních hereček jihlavského souboru Lenka Schreiberová, jež obvykle hraje postavy charismatické a výrazné, se silným temperamentem. Suzanne Renaud je však naprostým opakem, je to žena lyrická. A zdálo se, že herečka se v této roli necítí dobře, chyběla jí větší energie, která je jí jinak vlastní.
Inscenace je zahlcena slovy, což se podepsalo na pomalém tempu představení. Dvě hodiny naslouchání hutnému textu, s občasným využitím poezie básnířky, ve stále stejných kulisách, mou pozornost značně udolaly. Byť se v průběhu představení na jevišti objevuje houslistka v lakonickém kostýmu, jež oživuje některé pasáže hudebním doprovodem.
Jakou zemi si Suzanne vybrala? Čas od času se na scéně zjeví postel, která nás přenese do české nemocnice, kde básnířka strávila poslední roky svého života. Nakonec si zvolila Českou republiku. Inscenace zanechává dojem, že život Suzanne Renaud byl nešťastný. Jako by všechno, co na scéně dělá, kromě poezie, bylo spjato s těžkostmi a bolestí. Nejsem si jistá, zda byl její život skutečně plný utrpení, ale z Gombárovy inscenace vyznívá Suzannin život na Vysočině velice bezútěšně.
///
Horácké divadlo Jihlava – Dodo Gombár: Popel na křídlech Suzanne Renaud. Režie Dodo Gombár, dramaturgie Barbora Jandová, scéna a kostýmy Adéla Szturcová, hudba David Rotter, pohybová spolupráce Denisa Musilová. Premiéra 22. dubna 2023 na Velké scéně.
Komentáře k článku: Francouzka na Vysočině
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
