Člověk není Bůh
Jevištní adaptace románu Mary Shelley Frankenstein vytvořená pro Divadlo Petra Bezruče jeho novým uměleckým šéfem Janem Holcem se soustředí především na tři tematické roviny nesené ústředními postavami. S figurou uměle vytvořeného „Frankensteinova monstra“ jsou spojeny otázky vnitřní a vnější zrůdnosti, titulní postava vědce Viktora Frankensteina v sobě nese problematiku osobních ambicí přerůstajících až do zrůdné posedlosti. Třetím tématem je odpovědnost za každý čin.
Holcova autorská variace umně pracuje s hororovou atmosférou FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Děj inscenace se od románového příběhu silně odlišuje: Viktor Frankenstein s manželkou Alžbětou přijíždějí do ponurého penzionu s názvem Hello Strangers, aby si odpočinuli od záplavy projevů soustrasti po ztrátě syna. To tedy tvrdí Viktor své ženě, zapírá ovšem, že tam chce pokračovat ve výzkumech transplantace lidských orgánů, které mu zakázala etická komise. Neschopen unést bolest ze ztráty syna vyjme z hrobu jeho mrtvé tělo a bere si z něj mozek. Další orgány získá z jiných zdrojů (o kterých se až na jedinou výjimku nehovoří – srdce pochází z těla popraveného vraha) a stvoří bytost, které dává jméno Vilém Frankenstein. Zoufalou matku přesvědčuje, že oživil jejich mrtvé dítě. Následuje už jen řetězec tragických událostí.
Vojtěch Johaník v roli uměle vytvořené bytosti probouzí více soucitu než odporu. Je tomu tak zejména ve chvíli, kdy monstrum trpící samotou a opuštěností bolestně volá po rodičích. I v situacích, kdy ničí životy lidí, činí tak spíše z potřeby bránit dobro před zlem. S tématem vnitřní a vnější ošklivosti je spojena i postava retardované dívky Kristíny, obětující se pro jiného, ke kterému zahořela sympatiemi blížícími se až k lásce. Ve ztvárnění Markéty Matulové je dojemným portrétem lidskosti. Magdaléna Tkačíková v roli Viktorovy manželky dává průchod hlavně zděšení z manželova šílenství i z jeho hrůzného výtvoru. Marně Viktora varuje slovy Ty nejsi Bůh, na která zoufalý otec odpovídá: Je-li Bůh, tak ať si zabije vlastní dítě!
Režisér Holec vede herce k psychologicko-realistickému pojetí postav a směřuje tak k iluzivnímu divadlu. Zároveň však připouští oddychové scény se zcizovacím potenciálem, které v publiku občas probouzejí pobavení a smích (zejména citace o televizních želvách Ninja a diskotékový tanec se sluchátky na uších). Tento těžko řešitelný rozpor devalvuje snahu o žánr jevištního hororu.
I přes všechny rozpory se inscenaci daří upozornit na odpovědnost člověka za každý vlastní čin. Velmi silně je pak v samotném závěru vysloveno memento: Před vlastním omylem, který přesáhne všechny morální zákony, nikdo neuteče.
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Mary Shelley a Jan Holec: Frankenstein. Dramatizace, režie a výběr hudby Jan Holec, výprava Pavla Kamanová, light-design Lukáš Dřevjaný, pohybová spolupráce Daniel Bodlák. Premiéra 15. listopadu 2019.
Komentáře k článku: Člověk není Bůh
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
