Fringe znamená okraj (No. 3)
/úterý 28. 5./
Vlastně jsem původně šla na jiné představení, ale náhoda tomu chtěla, a já se ocitla v Divadle Na Prádle na improvizovaném představení anglické skupiny Windermere Productions An Average Day for Johnny Moon.
Windermere Productions, divadelní skupina ze severovýchodní Anglie, vznikla v roce 2007 a od té doby se rozjíždí na nejrůznější světové strany. Na Fringe Prague se vrátila už potřetí. Tentokrát s hodinovým improvizačním představením Běžný den Johnnyho Moona.
Na počátku vidíme spícího Johnnyho. FOTO archiv festivalu
Na počátku vidíme spícího Johnnyho (Stan Hodgson – který je zároveň producentem a režisérem společnosti). Je na divácích, aby určilivýchodisko příběhu, který se bude vyprávět. Dozvídáme se, že Johnny za svůj život prošel 112 různými zaměstnáními a zažil spoustu neobvyklých příhod. O jakém zaměstnání se bude mluvit dnes? Kde se Johnny probudí? Koho v ten rušný den potká? A jaká bude jeho poslední věta před usnutím? Čím absurdnější budou nápady diváků, tím lépe… Příběh, který se před námi bude hodinu rozvíjet v krátkých epizodách proložených black-outy a hlasem shůry, který diktuje, jakým směrem se má ubírat, bude plný překvapení – jak pro herce, tak pro diváky. Zatímco diváci, kteří určili pro tentokrát Johnnymu profesi zubaře, který se probudí v Indii na březích posvátné Gangy, se už mohou jen bavit, herci zažívají perné chvíle… Je na nich, aby dali příběhu úvod, vymysleli krkolomné zápletky a přesně na čas dospěli k závěru, kdy má Johnny prohlásit, že tohle byl nejkrásnější den v jeho životě.
Kdo má rád Improligu, mnohé ze zapeklitých zadání zná, stejně jako úlohu rozhodčího. Jako divák jsem měla zatím pouze zkušenost s krátkými tematickými etudkami, ale vydržet to v plném tempu a jednom příběhu celou hodinu, to je už opravdu umění. Ve čtveřici improvizátorů vedou Stan Hodgson a hlavně nepotopitelný Matthew David Lewis, který s přehledem dokáže bleskově a vtipně veršovat (když škodolibá rozhodčí zadá úkol, že všichni musí mluvit ve verších), ale ani dívky – Katie Peel a Faye Hall – se nedají zahanbit (byť právě u nich je patrný „pomalejší rozjezd“). Je jasné, že udržet linii improvizace, aby byla stále zábavná, vyžaduje nejen obrovské soustředění, dokonalou kolektivní spolupráci a vzájemné napojení, ale také fantazii při vymýšlení zápletek a schopnost výborného zacházení s jazykem. Dokonalé zvládnutí řemesla těmto mladým hercům rozhodně nechybí. Ohňostroj gagů vzniká a rozvíjí se před našima užaslýma očima a často zaskočí i kolegy na scéně, kteří jen stěží udrží při některých fórcích kamennou tvář.
Vznikl příběh, ve kterém nechyběla absurdita, mystika, horor, ale ani romantická láska. Johnny, který si po ránu čistí zuby, spáchá smrtelný hřích tím, že si odplivne do posvátné řeky. Za to ho čeká trest, obětování Bohu. A diváci mohou s lechtivým napětím sledovat, jak se z toho vykroutí. Podaří se mu to skvěle (byť za cenu nemalých obětí). Svou podnikavostí nakonec způsobí, že je naplněna stará věštba o zmrtvýchvstání velkého Guru. Ale ten chce zničit celý svět, protože je přesvědčen, že v něm neexistuje láska. Další obtížný úkol pro našeho hrdinu, aby dokázal opak. Johnny na důkaz své lásky k dívce, kterou nedopatřením zbavil zubů, vymlátí chrup i sám sobě. Nicméně, na konci dojemného příběhu šišlající bezzubý hrdina na břehu řeky Gangy uzná, že tenhle den, jakkoli byl podivný, byl tím nejkrásnějším v jeho životě…
Chvílemi se zdá až k neuvěření, jak herci dokážou nejen plnit bezprostředně zadané úkoly, ale zároveň bez viditelných zaváhání udrží logiku příběhu. Bylo to inspirativní, zábavné a chytré představení. Je u nás nějaký soubor, který tohle umí?
Komentáře k článku: Fringe znamená okraj (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
