Fringe znamená okraj (No.4)
/středa 29. 5./
Tak jsem tentokrát zakusila opravdu extrémní polohu divadla na hraně. Divadla šokujícího, agresivního, „špinavého“… a zábavného. V malém prostoru Rubínu je to opravdu tělo na tělo, a není to zrovna můj šálek čaje. I když kolega Vladimír Hulec by si jistě lebedil. Takže ve středu večer v Rubínu hned dva kousky zábavné až masabrózně.
You are a superheroe
Ten první se jmenuje Superheroes (Superhrdinové) a holohlavý řízek Tom Corradini diváka opravdu nešetří. Vždyť jde také o to dostat diváka do stresu, jaký asi prožívají děti, na nichž se kruté dětství podepsalo a fatálně určilo jejich další osud. Pantomimický úvod není příliš jasný, ale když stejná gesta zopakuje Corradini na konci, už víme… vždyť mezitím se rozvíjí hodinová přednáška s názornými příklady filmových či komiksových hrdinů na téma, kterak traumata z dětství stvoří podivně vymknuté superhrdiny. Dozvíte se, jaké kruté zážitky z dětství stály na počátku kariéry takových superhrdinů jako Spiderman, Batman, Daredevil, Hulk či Thor. Autor a interpret v jedné osobě využívá nejrůznějších atributů – ať už je to plastová figurka, molitanové kladivo či ďábelská maska. A hlavně při svém výkladu neustále vtahuje diváky do děje. Dotýká se jich, prská na ně, klade otázky, je promyšleně nepříjemný. Děsí skřeky a hrůzostrašnou mimikou. A navíc (naštěstí jsem unikla – pozor, nikdy na Fringe nesedět v první řadě!) je tahá na jeviště, kde jsou nuceni stát se exemplárními příklady. Je to hodně hlasité, hodně sugestivní a chvílemi na hraně snesitelnosti. Nicméně konec je působivý – to když jsou povoláni čtyři diváci, aby s atributy jednotlivých hrdinů stanuli společně s vypravěčem před diváky jako symboly, neboť jak říká autor – dnes jste superhrdinové právě vy.
Tragedia dell´arte
PSC nabídli verzi Vévodkyně z Amalfi v žánru „opera regia“ či „tragedia dell´arte“. FOTO archiv festivalu
Jestliže mi Superheroes připadali drsní, půl hodiny na to měl přijít ještě větší masakr: Prague Shakespeare Company (účastní se festivalu pravidelně) s adaptací krvavé Websterovy hry Duchess of Malfi a Tragedy of Tragick Proportions (Vévodkyně z Amalfi – tragédie tragických rozměrů). Už v kavárně před vstupem do sálu se dalo vytušit, že si diváci opravdu užijí. Hrálo se poprvé, takže zájem byl velký. Démonický hrbatý Bifidus režiséra kusu Philipa Hayese měl co dělat, aby se davy prodral do sálu. Divákům, aby se naladili, byl podáván jako „welcome drink“ pravý český rum. Při vstupu do sálu sice jednoduchá scéna (nízký stůl) nenaznačovala, jak náročná podívaná to bude. Ale varování, aby si ctihodné starší dámy nesedaly do první řady, a posledním divákům, na které tyto řady zbyly, byl nabídnut igelit, už o lecčems svědčilo.
PSC nabídli verzi Vévodkyně z Amalfi v žánru „opera regia“ či „tragedia dell´arte“. Tichým společníkem účinkujících a diváků byl Faun Jay DeYonkera, jakýsi „neviditelný“ Puk a Ariel v jednom. Isabellu, sexuchtivou vévodkyni, hrála Amy Hucková, mladá žena barokních tvarů, jejímž jediným cílem bylo splodit s tajným milencem co nejvíce dětí. Antonio, onen tajný milenec, krásný, leč neobyčejně natvrdlý milovník v interpretaci Jareda Dorecka potěšil zpěvem. Vévodkyni oblažoval s velkým apetitem a horlivostí. K tomu jim sekundoval loajální sluha Delio Johna Postona, zemitý humpolácký trouba s červeným nosem a kloboukem hastroše. Příchozí příbuzní, Isabellini sourozenci Lodovico a Vulvia (Vanessa Gendronová a Bethany Dočkalová), po vzoru výrazných typů comedie (či tragedie?) dell´arte se projevovali ďábelsky úlisně, s notně ukřičenou expresivností, stejně jako již jmenovaný hrbáč Bifidus. Paňácovitá služebná Julie Lindsay Taylorové podobná panence na klíček doplnila přehlídku hororovitě komických zrůdiček. Překvapením pak byla postava Bestie (Beast) Ashe Kazanjianové, která jako by svým úsměvem a zjevem hospodyňky vypadla z televizního pořadu o vaření. Právě tato kultivovaná kráska začala masakrem – pitváním Isabelly, z níž byly postupně vytahovány nejrůznější vnitřnosti (v podobě zeleniny a dalších neidentifikovatelných potravin), které v dalším pokračování sloužily jako suroviny pro přípravu chutné krmě. A pak už začalo peklo, před kterým se diváci v prvních řadách jen tak tak skryli za igelity – střeva-nudle, zvratky, kečupová krev vydatně stříkající na všechny strany. Mezi tím se pohybovaly mátožně dodělávající oběti a půvabně tančil Faun. Pan John Webster by měl jistě z takové ďábelské interpretace svého kousku radost…
Komentáře k článku: Fringe znamená okraj (No.4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
