Fringe znamená okraj (No.6)
/pátek 31. 5./
Fringe Festival Prague se pomalu chýlí ke konci. I za usilovného deště najde každé představení alespoň pár diváků, byť mnozí jsou právě aktivní účastníci festivalu, kteří se přišli podívat na své kolegy.
Nancy Wiltink (1951). FOTO archiv
Tentokrát jsem znovu zamířila do maličké kavárny 3+1 , abych si poslechla vyprávění Holanďanky Nancy Wiltink (ročník 1951, své divadlo nazývá podle místa, kde bydlí: Tuin aan Zee). Loni Nacy přijela se svým karavanem, který parkoval na Kampě. Předpokládám, že letos s ním přijela také. Být na cestě a vyprávět je hlavní smysl jejího divadla. Cíl jejího putování a hraní je jasný – sdílet společně s diváky příběhy, které slouží k ekologii lidských duší. Přinášet hladivé, novodobé pohádky s humánním poselstvím. Každý posluchač si pak po představení odnese nejen vzpomínku na příběh, ale i malý dárek. Loni to bylo semínko kouzleného stromu Moranga, letos…
Příběhy Nancy se příjemně poslouchají. Působí jako taková hodně moderní babička, jejíž věk neodhadneme, protože nemá vrásky a má jasný, vlídný pohled. Mnohým alternativcům by asi lezla na nervy svým esotericky pozitivním viděním světa, ale jistě se najde po světě dostatek lidí, kteří její obyčejné vyprávění ocení. Patřím mezi ně.
What if… FOTO archiv festivalu
Při vstupu do sálku zní z reproduktorů píseň Gracias a la vida v interpretaci chilské zpěvačky Violety Parra. Nancy vzápětí vysvětlí, že je to děkovná píseň životu za všechno, co nám dal. Na malém stolku je hromádka hlíny, na ní pár zelených lístků. Nancy je rozdává, aby se diváci potěšili jejich tvarem, barvou, hladivostí, hořkou vůní a možná i chutí. A pak je posbírá, aby se na hodinku staly ozdobou hromádky prsti a také důležitým artefaktem příběhu. Každý z vás má matku, začíná vyprávět, ale je ještě jedna matka, která jde s vámi kamkoliv kráčíte. Je to Matka Země. A ať už vám v životě schází cokoli, ona je jistotou, ke které se můžete vracet a v jejíž náruči nakonec skončíte. Co kdyby… (What if…) právě Matka Země začala vyprávět svůj příběh…?! Příběh tak starý, že si jej může pamatovat jen ona. Příběh o zrození jejím a jejích dětí. Herečka v té chvíli Zemi symbolicky materializuje. Je míčkem, který koupe v míse naplněné vodou. Zazní první zvuk, který se při jejím dopadu do vody ozval (zvuk paličkou na tibetskou mísu má v sobě vesmírné tajemství s ozvěnou).
Děkuji žvotu… FOTO archiv
Nancy ve svém vyprávění obratně splétá pohádkové archetypy s lehce didaktickým podtextem. Vypráví o dívce, která měla sen o podivném stromě, jehož listy jsou zelené, ale nerostou a neopadávají. Vydá se ten strom hledata dojde až na druhý konec světa. Dospěje k chalupě čarodějnice a její kostmi chrastící dcery, na jejíž zahradě strom roste. Obrovské prase, které vykrmují na porážku, se ukáže být zakletým chlapcem, kterého má dívka zachránit. Při útěku před čarodějnicí použijí ke své záchraně lístků z čarovného stromu. A všechno dobře dopadne. Znovu zní píseň Děkuji životu a každý z diváků si odnáší na památku jeden malý zelený lístek.
Hodinka s Nancy není žádným experimentálním divadelním výbojem, ale je příjemným zklidněním ze stresu každodennosti. Dalším kamínkem do mozaiky fringe.
Komentáře k článku: Fringe znamená okraj (No.6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
