Divadelní noviny > Názory – Glosy
Fronta na kázání
Tak nějak provokativně by se dalo nazvat nepřetržité ucházení se o vstupenky na divadelní představení či talk-show Jaroslava Duška Čtyři dohody a Pátá dohoda, inspirované stejnojmennými knihami spisovatele Miguela Ruize. Proč se zabývat představeními, která již nejsou v pravém slova smyslu „nová“ a o kterých se již tolik psalo? Důvody, proč se jim věnuji nyní, jsou dva. Prvním je pracovní kontakt, jejž udržuji s Jaroslavem Duškem třetím rokem a jehož výsledkem je kniha Ze mě, zachycující některé jeho improvizace na různá témata včetně „čtyř dohod“. Druhým důvodem je „proudění“ idejí čtyř dohod a páté dohody v praxi, s nímž se střetávám při nahodilých setkáních se známými či neznámými lidmi a kteří mi svým svědectvím podávají zprávu, jak jim osobně představení pomohlo. Stále více se totiž ukazuje, že témata čtyř dohod jsou nejen velmi živá, ale i praktická a účinně aplikovatelná na život.
Nedávno mě oslovila na jedné veřejné akci paní, aby mi sdělila, že považuje Jaroslava Duška za novodobého guru. Nejenže se nebojí hovořit otevřeně proti společenskému systému, ale hlásá i způsoby, jak „z něj“ ven. Cesta k osvobození je v jeho podání tématem, které oslovuje stále více lidí. Nemá parametry předraženého kurzu, jenž by naváděl ke štěstí a bohatství jednoduchými a hlavně co nejrychlejšími metodami, ale vede ke kamarádství a soudržnosti podobně jako poněkud utopický projekt úspěšného podnikatele Libora Malého Hearth pro svět bez peněz. Duškovy Čtyři dohody v samých počátcích nebyly tak úspěšné, jak by se nyní pohlíženo zpátky dalo očekávat. Stávalo se, že lidé z představení znechuceně odešli, protože čekali něco jiného. Kdosi prý dokonce utrousil poznámku, že na kázání si mohl zajít do kostela, do divadla se ovšem přišel pobavit. Proč tedy nastal takový obrat? Jaroslav Dušek si své publikum vychoval, nebo se něco celospolečensky důležitého změnilo?
Dříve než se pokusím na tyto otázky odpovědět, připomenu obsah Čtyř dohod a Páté dohody. Jedná se o velmi inspirativní moudrost indiánů Toltéků zformulovanou do čtyř ponaučení, dohod, která uzavřeme se sebou samými: Nehřešme slovem. Neberme si nic osobně. Nevytvářejme si žádné domněnky. Dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Představují jakýsi pomyslný návrat do dětství, do stavu, kdy jsme se nebáli klást sobě i jiným otázky, kdy jsme poznávali svět bez cizích šablon, kdy jsme ještě nebyli naučeni a včleněni do systému a zachovávali jsme si přirozenou zvídavost. Čtyři dohody vedou zpátky k sobě samému, k citlivosti ke slovům, k sobě, k okolí, k soucitu v pravém smyslu slova a k naplněnému životu. Pátá dohoda je jaksi všezahrnující. Shrnuje poselství předešlých dohod a formuluje je do láskyplného pokynu – přijmi sebe sama takového, jaký jsi, a přijmi ostatní lidi takové, jací jsou. Dohody představené v podání Jaroslava Duška vytvářejí atmosféru divadla, které je vychovávající. Diváci jsou pohrouženi do témat, která se jich hluboce dotýkají a jsou pro ně aktuální. Dušek vypráví, klouže jako slovní virtuos prostorem, pohybuje se v podhledu, v nadhledu, a vedle jeho dlouhého monologu přerušovaného písněmi psychologa Pjéra la Šéz’e se u diváků rozvíjí paralelní přemítání o jejich vlastních životech. A tato přemítání pak pokračují – nejen po představení, ale doma v dialogu s blízkými, později s přáteli, s kolegy v práci. Proměňují se v diskuse, v otázky typu: Kde dělám v životě chybu? Vytvářím si domněnky o sobě, o lidech, o různých situacích? Jsem v životě na svém místě? A kde bych chtěl být? Jsem šťastný?
Něco podstatného se ve společnosti mění nebo změnilo. Přibývá lidí toužících žít mimo oficiální proud. Vznikají drobné komunity podobně naladěných duší. Lidé začínají chápat výhody „sousedské výpomoci“. Samota je stavem mysli. Je možné udělat úkrok k pospolitosti, k sdílení. Otevřít se. A to je inspirace, která přichází z Duškovy dílny. Lidé ji potřebují, a proto na ni slyší.
Komentáře k článku: Fronta na kázání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
