Divadelní noviny > Festivaly Kontext Reportáž

Galavečer festivalu Mezinárodní týdny tance 2022

V neděli 24. dubna 2022 proběhl v Divadle na Vinohradech galavečer festivalu Mezinárodní týdny tance 2022. Zúčastnila se Taneční konzervatoř hl. města Prahy a Bohemia Balet, soubor složený z jejích absolventů, dále Taneční konzervatoř Brno, konzervatoř-gymnázium Taneční centrum Praha a soubor Balet Praha Junior, složený ze studentů a absolventů této školy ve věku 16–21 let, Pražská taneční konzervatoř a SOŠ.

Pražský komorní balet, největší český nezávislý profesionální taneční soubor, předvedl s jistotou a šarmem v tomto „předprofesionálním“ galavečeru fragmenty z choreografií Petra Zusky Růže a Epitaf.

Ze zahraničních hostů přijal pozvání desetičlenný soubor The UC Santa Barbara Dance Company (USA) pod vedením Delily Moseley, tvořený studenty vyšších ročníků a absolventy univerzitní školy. Cestuje nejen po Kalifornii a západních státech USA, ale také po Evropě s širokým repertoárem od klasických tanečních choreografií až po současné. Na galavečeru zařadil současné choreografie Group Autentics, It´s been Nice a Ride. Tři chlapci androgenních rysů téměř dokonale splynuli se zbytkem dívčího souboru díky jednotným kostýmům a převážně vysokým a atletickým postavám dívek. Všechny tři choreografie byly ve velmi rychlém tempu, technicky náročné s propracovanými pohyby celého těla. Nevím, zda záměrně, ale soubor nebyl ani ve společných partech jednotný, a to nejen po stránce načasování pohybových sekvencí, ale také co se jejich samotného provedení týče.

V duchu současného tance se nesly téměř všechny choreografie večera. Z českých konzervatoří na mě nejvíce zapůsobilo Taneční centrum Praha se souborem Balet Praha Junior, který zahájil celý galavečer choreografií „a la Kylián“ Painted Rainbow od Attily Egerháziho. Téměř dokonalý synchron studentů spojený s nápaditými choreografiemi, ať už po stránce technické (Malé pošetilosti /fragment/ od Terezy Hlouškové), nebo obsahové (Vzpomínky /fragment/ od Vlasty Schneiderové), ukázal, že se cítí na jevišti jako doma a dokážou na svůj věk kvalitně ztvárnit dílo jak herecky, tak technicky.

Oproti tomu pět studentek 5. a 6. ročníku z Taneční konzervatoře Brno v choreografii The Way od Lukáše Lepolda tak sebejistě nepůsobilo, zřejmě z nedostatku jevištních zkušeností na poli současného tance. Naopak mile mě překvapily studentky Pražské taneční konzervatoře a SOŠ s choreografií Maria od Šimona Kubáně, technickým provedením a uměleckým dojmem k nerozeznání od Baletu Praha Junior.

Jako bílé vrány se mezi převážně do černých neformálních kostýmů oděnou mládeží na jevišti zjevili studenti a studentky 4. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Dívky v bílých trikotech se saténovou sukénkou, chlapci v bílých košilích a černých legínách, evidentně nejmladší účastníci, ovšem s nejtěžší, čistě klasickou baletní choreografií Etinsel /Jiskra/ od Bérangera Andrea. Podle mého názoru až moc technicky náročnou, přestože se zatnutím zubů úctyhodně provedenou. Vedení školy hodně zariskovalo, když do gala současného tance zařadilo dílo čistě klasické, byť zatančené bez „špiček“. Zřejmě tím chtělo obhájit svou dlouholetou pozici školy poskytující nejlepší vzdělání v oblasti klasické taneční techniky. Mělo ovšem zvolit méně technicky náročný kus a lépe vybrat obsazení. Jak je všeobecně známo, existují estetická kritéria na postavu tanečnice – štíhlá postava, dlouhý krk, paže a nohy, klenuté nárty atd., podle kterých jsou vybírány a hodnoceny studentky této školy, což je vzhledem k zaměření na klasický tanec naprosto pochopitelné. Pokud mezi devět dívek, které tento estetický ideál v podstatě naplňují, postavíte na jeviště jednu, která jej naprosto popírá, nelze si toho nevšimnout. Že by vedení a pedagogové konzervatoře slevili ze svých estetických nároků na vizáž budoucích baletek?

Velkým zklamáním pro mě byly dva duety Bohemia Baletu. První s názvem Matka /Ukrajina 22/ na srdcervoucí hudbu Gustava Mahlera vytvořil zřejmě jako aktuální reflexi války na Ukrajině David Lampart. Choreografické klišé s využitím dvou židlí a stolu, vyrváním malého stromečku z květináče (zanedlouho byl ovšem zasazen zpět) a sypáním hlíny na podlahu bylo obsahově a pohybově natolik plytké a víceznačné, že nebýt názvu, těžko bych si to propojila. Ve druhém duetu Avan toi /před Tebou/ měla dívka sice jako jediná z účastnic baletní „špičky“, ale choreografem Stefanem Delattrem neefektivně využité. Celkově jsem očekávala více technické náročnosti a dynamiky.

Všichni studenti i čerství absolventi se ctí ustáli společné jeviště s tanečními profesionály a doufám, že nadto si jej i užili. Každá jevištní zkušenost a je pro ně do budoucna cenná!

• Autor: Libuše Hronková
• Publikováno: 30. dubna 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Galavečer festivalu Mezinárodní týdny tance 2022

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ