Divadelní noviny > Burza Kontext Zprávy

GASK: Josef Svoboda – scénograf

Ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Josef Svoboda – scénograf představuje Galerie Středočeského kraje (GASK) výstavu JOSEF SVOBODA – scénograf, uspořádanou k nedožitým stým narozeninám jedné z nejvýraznějších postav světové divadelní scénografie. Multimediální expozice, pojatá jako symbolický živý divadelní prostor, připomene Svobodovu bohatou scénografickou tvorbu v rozmezí od 40. let 20. století do počátku 21. století.

Prostřednictvím výstavy lze vstoupit do autorova tvůrčího a myšlenkového procesu a seznámit se s invencí, kterou Svoboda soustavně uplatňoval v oblasti světelného designu, kinetiky, projekce či využití laseru. Expozice připomíná i klíčová témata Svobodovy scénografické tvorby, jakými jsou práce se světlem, se zrcadly, fenomén schodiště či ve své době novátorské využití moderních technologií. Ve výstavě diváci dále naleznou velkoplošné 3D projekce, dynamický obraz a zvuk. Součástí expozice je i prostor kina s dobovými dokumenty a rozhovory, připomínajícími osobnost a dílo Josefa Svobody.

Výstava Josef Svoboda – scénograf v Galerii Středočeského kraje (GASK), na jejímž vzniku se podíleli také členové rodiny – dcera Šárka Hejnová a vnuk Jakub Hejna – i blízcí přátelé, odborníci a spolupracovníci slavného scénografa, je svým významem a rozsahem jednou z nejdůležitějších přehlídek tvorby tohoto génia světové scénografie. Spoluzakladatel (a později i ředitel) legendární Laterny magiky se v GASK představuje nejen jako tvůrce téměř 700 činoherních, operních a baletních inscenací, ale též jako vizionář a inovátor v oblasti světelných technologií, který neúnavně propojoval svět vědy a umění a který stál u vzniku světelného designu a multimediálních projektů. V průběhu své profesní dráhy představil v této oblasti mnoho technologických inovací – jako vůbec první na světě například na divadelní scéně použil laser.

Svoboda spojil světelnou, posléze filmovou projekci na plátno s hereckou akcí na scéně, ve svých pozdějších pracích zapojil aktuální snímání dění na ulici kamerou a včlenil ho do právě probíhajícího představení, používal složité obrazové koláže, vizualitu děje umocňoval přední i zadní projekcí na soustavu pohyblivých pláten zvanou polyekran a zrcadel z plexiskla a fólie, říká přední znalkyně Svobodova díla a autorka knihy Josef Svoboda – scénograf Helena Albertová.

V první části expozice se návštěvník setká s chronologicky řazeným výběrem reprezentativních inscenací, pokrývajícím celé Svobodovo tvůrčí období. Diváci uvidí originály většinou dosud nezveřejněných kreseb a studií z autorova bohatého archivu, makety scén a fotografie z realizovaných inscenací.

Druhá část výstavy navozuje atmosféru divadelního prostoru, vtahuje návštěvníka do Svobodova magického světa a poskytuje mu silný vizuální a emocionální zážitek.

V šesti výstavních celcích, nazvaných Scéna jako obraz, Řeč světla, Psychoplastický prostor, Rytmus hmoty, Wagnerovské inscenace a Theatrum Mundi, prezentují autoři výstavy Svobodovy klíčové scénografické přístupy, témata a novátorské počiny pomocí dobových audiovizuálních materiálů, velkoplošných projekcí a 3D animací. Každou sekci doplňuje tematicky orientovaný text a citace z poznámek Josefa Svobody.

Použitím audiovizuálních médií, dynamického obrazu a zvuku přibližujeme dílo Josefa Svobody v monumentálních obrazových formátech s jejich prostorovým účinkem a současně akcentujeme význam technologií a jejich uplatnění ve Svobodových scénografiích, říká spolukurátor výstavy a vnuk Josefa Svobody Jakub Hejna.

K výtvarnému a architektonickému řešení expozice její autoři, Daniel Hanzlík a Pavel Mrkus, poznamenávají: Výstavní prostor pojímáme jako jistou formu zkušenosti s divadelním prostorem. Jak celek výstavy, tak i jednotlivé sály proto mají formu imerzivních prostředí, která předávají nejen informace, ale i prožitek vznikající ze světelné, kinetické či interaktivní hry, což jsou složky nejen svobodovského divadla, ale reprezentují zároveň technologický vývoj v současných scénografických realizacích, které ze Svobodova odkazu čerpají.

Scéna jako obraz. Návštěvník se setkává s fenomény 50. a 60. let 20. století, konkrétně s audiovizuálními systémy polyekran a diapolyekran. Polyekran se následně vyvinul v novou formu multimediálního divadla, Laternu magiku, a poprvé byl prezentován na EXPO 1958 v Bruselu.

Řeč světla. Se světlem Josef Svoboda pracoval jako s hmotou. Jedním z prezentovaných technologických principů je slavná kontrarampa s nízkovoltovými reflektory, tzv. „rampa Svoboda“, kterou se svými spolupracovníky Svoboda vyvinul v 60. letech 20. století a nechal patentovat. Nový světelný systém se záhy začal sériově vyrábět a stal se nedílnou součástí světelného parku většiny operních divadel po celém světě.

Psychoplastický prostor. Tímto vlastním termínem Svoboda označoval scénu, která reaguje na dramatický děj, hudební motivy i jednání postav a na diváka působí fyziologicky – budí zdání časoprostorové nestability, vytváří proměnlivý, elastický prostor. Tyto principy připomenou dokumenty z jevištního provedení Skrjabinovy symfonie Prométheus: báseň ohně (Teatro alla Scala, Milán, 1972) a z nastudování Čechovova Racka z roku 1988 v Belgii.

Rytmus hmoty. Scénická dynamika představovala v díle Josefa Svobody jedno z ústředních témat. Měnil scénický prostor nejen světlem a projekcemi, ale také pohybem hmotných prvků na jevišti, a to doslova před zraky diváků. Formou archivních dokumentů i 3D animace se návštěvník opět seznámí s několika realizacemi.

Wagnerovské inscenace. Scénografie k operám Richarda Wagnera ze 70. let jsou považovány za Svobodova vrcholná díla, ve kterých uplatnil nejdokonalejší technické prostředky své doby. Velkoplošná projekce připomene mj. legendární provedení Prstenu Nibelungova v londýnské Covent Garden. Součástí expozice bude i laserová projekce. Laserový paprsek použil Svoboda jako součást symboliky stvoření světa v úvodní opeře Zlato Rýna (premiéra 1974).

Theatrum Mundi. V šesté místnosti jsou velkoplošnými 3D animacemi prezentovány dvě inscenace. Pro nastudování opery La Traviata ve Sferisterio di Macerata (1992) nechal Svoboda zhotovit monumentální zrcadlo, které bylo nakloněno v úhlu 45° a odráželo dění na jevišti, čímž vlastně nastavoval zrcadlo postavám i divákům a zprostředkovával jejich svět. V milánské inscenaci Faust – Fragmenty (Piccolo Teatro, Milán, 1989) zavěsil Svoboda nad jeviště obří spirálu z hedvábí, na niž byly promítány motivy ohně a vody a která symbolizovala celý vesmír.

Třetí částí expozice je komorní prostor kina, který v dobových dokumentárních filmech nabídne pohled na autora samého, na jeho práci, zázemí i inspirace.

Výstavu doplní doprovodný program, sestávající z projekcí, komentovaných prohlídek i besed. Lektorské centrum a knihovna GASK připravily v rámci programových bloků GASK rodinám, GASK plus a GASK školám setkání ve výstavě, mezigenerační a edukační programy pro školy i metodický list pro pedagogy. S ohledem na současnou epidemiologickou situaci však nelze zaručit, že bude možné celý doprovodný program ve stanovených termínech (31. 10., 11. 11. a 10. 12. 2020, 16. a 23. 1. 2021) realizovat beze změn. Sledujte proto, prosím, aktuální informace na webových stránkách pořadatelů výstavy – Galerie Středočeského kraje (GASK) a obecně prospěšné společnosti Josef Svoboda – scénograf.

///

Architektonická a výtvarná koncepce výstavy: Daniel Hanzlík a Pavel Mrkus

Kurátorský tým: Jakub Hejna a Martin Ondruš

Odborní poradci: Helena Albertová, Šárka Hejnová

Manažer a vedoucí produkce: Karina Kubišová

• Autor: DN
• Publikováno: 6. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: GASK: Josef Svoboda – scénograf

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ