Divadelní noviny > Blogy Kontext
GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 15)
Upozornění: není to o COVID – 19. Ani o divadle. Jen o jednom starém šlágru.
Křenovice jsou kousek od Vídně
Slečno Anežko, v nedávném psaníčku jste si posteskla, že možná nyní, v čase divadelních prázdnin, nebude co do novin. Nuže, dovolím si nabídnout podivuhodný příběh z časů dávno minulých…
Dne 24. března vyšel v těchto novinách můj blog č. 14 (zde), jak Divadlo v Orlí, stálá scéna Janáčkovy akademie muzických umění v Brně, uvedlo hodinový pořad z písní Jiřího Bulise. Byla jste to vy, správkyně blogů v těchto novinách, která jste do textu operativně zařadila Bulisovo album Hosté na zemi. A hned ta první, nazvaná In einer kleinen Konditorei je milou vzpomínkou na chvíle, kdy brněnské kavárny šedesátých let žily studentským kvasem a Jiří Bulis jako posluchač JAMU a pak dvorní dodavatel písní pro HaDivadlo a Divadlo na provázku chodil na štrůdl a na kafé do cukrárny ke Kolbabovi, a k Dorotíkovi….
Ten šlágr je z dvacátých let, z časů, kdy se zdálo, že svět je ještě v pořádku…
Na klavír hraje Dada Klementová, na housle Jan Beránek, zpívají Mariana Chmelařová, Marie Ludvíková, Iva Volánková, Josef Polášek a Ján Sedal, herci HaDivadla. Nahrávka je z roku 1998. Německy a česky. Kdo jej opatřil češtinou se neví. Dada Klementová, strážkyně Bulisova hudebního odkazu, se domnívá, že to mohl být Arnošt Goldflam, anebo možná sám Jiří:
https://youtu.be/YdG-MCHQMOE
A ten šlágr hrál v originále můj strýc Míra v Křenovicích, za války, kam jsme byli s bráchou jako kluci uklizeni. Seděl jsem na podlaze, na černé medvědí kožešině, medvěd na mě cenil zuby, zdálo se mi, že se usmívá, strýc Míra preludoval a prozpěvoval a velkým pokojem voněla melta… a mně bylo krásně…
Uplynula léta. Strýc Míra zemřel. Zůstaly mi noty. Dal jsem je Jiřímu. Jsi ze Sudet, povídám… Tvůj tatínek s tvou maminkou doma muzicírovali a zpívali v Chomutově ve smíšeném sboru. Po zkoušce chodívali do kavárny. Nebo do cukrárny. Bylo to po válce, a svět se zdál ještě v pořádku. Ten šlágr je tvůj…
Starý šlágr z dvacátých let se pak objevil v repertoáru HaDivadla. Jiří jej trochu upravil. Pak se ocitl v mém blogu… Poslal jsem jej bráchovi. Je tam krásná písnička, co hrál strýc Míra, říkám, poslechni si… Já němčinu nemusím, povídá brácha. Bylo to za Reichu, medvěd byl vypelichaný a měl ostré drápy a ostré chlupy, nedalo se na něm ležet. A ty zuby mně děsily, povídá…
Potom jsem ten Jirkův šlágr poslal dalším, taky paní Erice Bezdíčkové, pradávné přítelkyni. Pak jsem se chytil za nos. Je to německý šlágr, říkám si, nedotkne se jí to? Pani Erika je osvětimské dítě…
Ne, nedotklo. Prý jej zná. A jako důkaz mi poslala německý text, originál.
A já jsem ten německý text poslal Dadě Klementové, aby věděla. A Dada Klementová mi napsala, že to, co poslala paní Erika, není jediná verze. Přehraj si, povídá:
Přehrál jsem. Jedno roztomilejší než druhé. Všechny verze už poválečné, nostalgická vzpomínka na časy, kdy svět se zdál ještě v pořádku… Vybavila se mi Vídeň, kam jsme jezdívali k tetičce… A poslal jsem ten link paní Erice.
Ladi, udělal jsi mi velkou radost, napsala. A moc poděkuj paní Dadě, znám tu písničku nazpaměť a teď si ji potichu zpívám s Jiřím Bulisem. Ten šlágr provázel moje dětství. Hrávali jej tatínek s maminkou, když u nás doma v Žilině muzicírovali, před tím, než nás všechny odvezli do koncentráku…
xxxxxxxxxxxx
Přece jen jaksi cítím, že tento stručný, chlapeckým citem podbarvený příběh jakoby se do odborného divadelního časopisu nehodil. Že mu něco chybí. A tak jsme po tom pátrali, pan prof. Jan Beránek – Dalecký, co v té hadivadlovské verzi hraje na housle, a paní doc. Dada Klementová, strážkyně… Jan Dalecký v písničce slyšel ohlasy jidiš… s odkazem na skutečnost, že Tiché písně zazněly v televizní inscenaci Proklatec, kterou natočila v roce 2010 brněnská televize a kterou dramaturgicky i režijně připravili Arnošt Goldflam, Karel Fuksa a Iva Volánková (Klestilová). Současně Dada Klementová v domácí inzolaci prohledávala světové archívy a dobrala se první české nahrávky. Snad ji přečkáte.
Zpívá, jak jste jistě poznali, František Smolík. A dobrala se taky toho podstatného: autorů. Hudba je dílem vídeňského skladatele Freda Raymonda, text napsal Ernst Neubach. (Českou verzi, co zpívá Fr. Smolík, textem vybavil Emanuel Brožik). Fred Raymond se narodil 20. dubna 1900 ve Vídni jako Friedrich Raimund Vesely, tatík se jmenoval Vinzenz Vesely, byl revizorem rakouské státní dráhy, maminka se jmenovala Henriette, rozená Dluhos. Oba rodiče byli českého původu!
V roce 1928 se Fred přestěhoval do Berlína a v tom stejném roce zřejmě napsal In einer kleinen Konditorei, patrně jako vzpomínku na své vídeňské mládí. Píseň se stala šlágrem po jejím uvedení v Drážďanech v hudební komedii Panna z Avalonu v r. 1929. Fred Raymond ale dlouho na světě nepobyl. Umřel 10. ledna 1954. Letos 20. dubna si můžeme připomenout jeho 120. narozeniny…
V roce 2012 použil a zpíval píseň Pavel Bobek ve svém pojetí v jednom z pořadů v Semaforu.
A V malé cukrárně je též romantické německé filmové drama Roberta Wohlmutha, které bylo natočeno bez zvuku v roce 1929 a pak doplněno dialogy a tímto šlágrem… Film měl premiéru 20. ledna 1930 v Německu.
Nuž, nyní víte vše. Po odborné stránce se potvrdil můj dojem: že je to vídeňský šlágr. Jak jsem k tomuto závěru dospěl? Křenovice jsou kousek od Vídně.
Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
ivo krobot
Brachu, díky moc,
zlepšils mně dnešní bídnou náladu, navíc Jirkovou citovkou.
Požehnaný Velikonoce přeju.
ivo krobot
08.04.2020 (14.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Erika Bezdíčková
Ladi,
asi ani netušíš, jak velkou radost mi způsobilo Tvé povídání o malé cukrárně. Jsi kouzelník, kde jsi získal všechny informace?
Děkuji!!!
Erika
10.04.2020 (17.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Ladislava Chateau
Milý Ladislave,
Váš text je pohlazení po duši, zvláště nyní v té podivné pohnuté době… Marně přemýšlím, kdy se zase otevřou ty malé pražské i pařížské cukrárny… I ty brněnské. Jen škoda, že ta Zemanova kavárna, kterou tak dobře znám, zcela ztratila svůj půvab. Škoda!
Ještě jednou MERCI, Ladislave.
Ladislava
14.04.2020 (13.54), , Trvalý odkaz komentáře,