Divadelní noviny > Blogy Kontext
GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 16)
Měsíčku na nebi hlubokém
Měsíčku na nebi hlubokém,
světlo tvé daleko vidí.
Po světě bloudíš širokém,
díváš se v příbytky lidí
Měsíčku, postůj chvíli,
řekni mi, kde je můj milý, atd., atd.,
Měsíčku nezhasni! Nezhasni!
Měsíčku nezhasni!
Foto: Aleš Majer
Popravdě, zhasne-li měsíček, zhasneme i my, a to v žáru horoucího Slunce, které za cca miliardu let vysuší moře a spálí vegetaci a za cca 6,5 miliardy let pohltí Merkur i Venuši, no, pak se zas začne smršťovat, ale to už nám bude, myslím, jedno. Ale taková maličkost: Sluneční obal, který se začne rozpínat jako první, se nazývá korona. Ani nevím proč. Ale dnes jsem ve svém geoblogu chtěl připomenout, že jeviště vesmíru je stále otevřené dokořán a přes koronární opatření den co den přináší překvapující představení. Všmli jste si, že život Vesmíru má podivuhodně podobnou strukturu jako děj ve správné tragedii? Nu, podle Aristotela: Počátek, Střed, Konec. S tím nic nenaděláte. Od Nového věku je to trochu složitější: Expozice, Kolize, Krize, Peripetie, Katastrofa. Klidně to můžeme aplikovat na vývoj naší sluneční soustavy. A celého Vesmíru. Od Velkého třesku přes první srážky atomů až po vznik myslícího, resp. nemyslícího člověka. Ale zde bych chtěl důrazně upozonit, že nejen divadelníci, ale i astronomové jsou nynějšími omezujícími opatřeními hluboce dotčeni. Ani oni nemohou po úspěšném pozorování na lidové hvězdárně nebo po přednášce na universitě třetího věku, na pivo.
Foto: archiv autora.
Ale tak jako divadelníci a spisovatelé, čtoucí i hrající svá díla nám důchodcům v kuchyni, a hráči hrající na své nástroje ve světle domácích ramp, tak i astronomové všech kalibrů, od těch na světových observatořích, až po ty co mají dalekohledy pod střechou rodinného domku, nezahálejí. A nepanikaří. Aspoň pokud jde o astronomy. Musíte mi věřit. Já jsem žádného panikařícího astronoma neviděl. A že jich znám. Třeba Petra Horálka rodem z Pardubic, který 8. dubna t.r. vyfotografoval přelet mezinárodní stanice ISS se třemi kosmonauty na palubě přes sluneční kotouč. Byla o tom dokonce zmínka v Mladé frontě Dnes. Myslím, že Petr Horálek se dnes tluče do hlavy. Kdyby byl několik hodin počkal, mohl ji mít už se šesti kosmonauty, protože o den později, ve čtvrtek, tam další tři doletěli. Petr Horálek je profesionál, ale stejných úspěchů (tak jako na divadle) dosahují i astronomičtí amatéři. Třeba jeden z nestorů amatérské astronomie Milan Antoš, umělecký truhlář, který má svou observatoř v malé kopuli rodinného domu v Jablonci nad Nisou: v červenci r. 2015, i za místního světelného smogu, vyfotografoval planetu Pluto v době, kdy kolem ní prolétala kosmická sonda New Horizons… Nebo Aleš Majer, rovněž z líhně severočeských astronomů, z Jablonce „místní podnikatel, firemní kreativec, grafik, fotograf, kameraman, astronom, horolezec, paramedic, bedňák, řidič, průvodce, modelář, zvukař, osvětlovač, DJ (dle charakteristiky astronoma a známého popularizátora vědy Jiřího Grygara). Tak ten spolupracuje, a ve svém volném čase pracuje na lidové hvězdárně v Turnově. A konečně jsem se dostal k Rusalce. Protože ty dva kotouče na obrázcích, to je Měsíc. A ty puntíky na něm, to je kosmická stanice ISS s astronauty amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Jessicou Meirovou a Andrew Morganem a kosmonautem ruské vesmírné agentury Roskosmos Olegem Skripočkou. A abych nezapomněl, v ten čtvrtek k nim přibyli Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner z Ruska a americký astronaut Chris Cassidy. Na dalším snímku je ISS přiblížená teleobjektivem. A na třetím je fotografie ISS z materiálů NASA. První posádka na ni vstoupila 2. listopadu před dvaceti lety…! Vznáší se cca 415 km nad Zemí a za den ji oběhne patnáctkrát. Ale já se Aleše Majera ptám, jak taková amatérská fotografie nebeských objektů vzniká:
No, to znamená vyjet někam pod tmavou oblohu, nastavit dalekohled a kameru tak, aby souzněla s pohybem Země a nebeskou klenbou, pospojovat hromadu drátů, nachystat notebook a baterie, a bůh ví co ještě a dlouhé hodiny exponovat jeden objekt a při tom spát v autě. Pak doma trávit hodiny výpočetního času, na PC skládat snímky, věnovat se odečítání flatů, darkframů, barevné kalibraci a dalším úpravám, což samozřejmě milý čtenáři jistě chápeš.
Foto: NASA.
A jak lze získat takové výše uvedené parádní snímky, jaké nyní vidí náš čtenář?
K tomu není zapotřebí žádné složité vybavení a nezabere to mnoho času. Dnes lze dosáhnout dobrých výsledků i s mobilním telefonem, mají až neuvěřitelně výkonné fotoaparáty. Existují adaptéry, kterými lze smartphone přichytit na okulár dalekohledu a metodou tzv. okulárové projekce pořídit fotku, nebo lépe krátké video takového úkazu. Já k těmto účelům používám profesionální plnoformátovou digitální zrcadlovku, připojenou přes redukci do ohniska dalekohledu. Ten pak funguje jako velký teleobjektiv a díky manuálnímu nastavení fotoaparátu mám plnou kontrolu nad expozicí …
Měsíčku na nebi hlubokém, prosím tě nezhasni. O čem bych psal, když divadla nehrají.
Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 16)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Květa a Zdeněk Zychovi
OBDIVUJEME,
co zvládneš, víš a ještě tím umíš potěšit své kamarády.
Zyši
13.05.2020 (13.57), , Trvalý odkaz komentáře,
rudolf vévoda
s potěšením konstatuji,
že LV nezahálí. Jen houšť a větší krapy (jak říkávala má maminka)!
14.05.2020 (11.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Dalecký
Laďo,
prosím Tě, je vůbec nějaký obor lidské činnosti, který je Ti dosud neznám? Moc poutavé a poučné čtení.
Díky!
Jan
15.05.2020 (11.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Grygar
Rád bych přičinil pár informací ke geoblogu č. 16,
jenž je skoro celý o astronomii a kosmonautice. Většina čtenářů asi netuší, že Laďa na Husovickém gymplu se věnoval také astronomii. Měl jsem o rok staršího kamaráda Luboše Kohoutka, dnes světově proslulého astronoma kvůli objevům pěti komet a mnoha desítek planetek. Tehdy jsme pozorovali na ploché střeše činžáku, kde Kohoutkovi v Černých polích bydleli, meteorické roje očima. K tomu je však potřebný zapisovatel údajů, a tohoto nevděčného úkolu se ujal právě budoucí geoblogista. Takže velmi oceňuji, že přesto na hvězdáře nezanevřel a ocenil současou českou astronomickou scénu, která má jak vynikající profesionály, ale i velmi zdatné astronomy-amatéry.
Laďa svůj geoblog uvedl proslulou árií z Rusalky, což má málo tušenou astronomickou konotaci. Když Rusalka pěje, že Měsíc je na nebi hlubokém a jeho světlo daleko vidí, tak to dává astronomovi vodítko, aby zjistil, v kterém měsíci roku se ta klíčová scéna opery odehrává. Měsíčni světlo daleko vídí v úplňku a otázka zni, kdy v roce je úplněk na nebi vysoko na nebi, aby mohl svítit na palouk u lesního jezírka obklopeného lesem? Je to tehdy, kdy je v poledne Slunce na obloze nejníže, tj. v prosinci. Rusalka je naprosto nedostatečně oblečená, má na sobě podobně jako její družky pouze průsvitnou řízu a zpívá bosky. Přitom árii zpívá plynule, netřese se zimou a zuby nejektá. To znamená, že na rozdíl od člověka je studenokrevný živočich. Nelze proto příkře soudit Prince, že nakonec dá přednost nepochybné teplokrevné Cizí kněžně.
16.05.2020 (13.49), , Trvalý odkaz komentáře,