GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 18)
Zpráva Dopravního podniku pro ty, kdož rádi jezdí parníkem:
Od zítřka žádné parníky nejezdí
(Brněnský večerník, sedmdesátá léta)
Jediná na elektřínu
Čítám Lidové noviny (tu a tam) poměrně pozorně a činil jsem tak i v pátek 4. září a to včetně páteční přílohy. A jak tak čtu, dozvídám se, že v Brazíli plyne čas jinak. Říká to architektka Věra Hampl, respektive autorka rozhovoru s touto mladou temperametní ženou, která se narodila v Rio de Janieru, ale už přes dvcet let žije v Česku, a nejspíše v Praze, neboť onen rozhovor se odehrál v Café Louvre, což, jak všichni vědí, je v Praze. A v tom rozhovoru se dozvídám, že mladá architektka zde pokračuje v kariéře… a mezi její poslední projekty patří návrh elektrické výletní lodi Bella Bohemia, která jako zcela první v Evropě jezdí na baterky o kapacitě sto kWh a vyráží na ekologické a neslyšné plavby po Vltavě. Pak se v tom článku dozvídám, jaké překážky musela mladá architektka překonat, jak se potýkala s lodními inženýry a jak mnoho se přitom naučila, například jak to udělat, aby nápoje neklouzaly na baru, atd., atd. A o něco dál se pod obrázkem lodi opět píše: Jediná na elektřinu…
Aby bylo jasno, naprosto nechci dehonestovat paní architektku Věru Hamplovou, nepochybně udělala poctivou práci a loď Bella Bohemia je jistě skvělá a posezení u baru bude bez problému. Potíž je v tom, že není první, ani zdaleka, protože ty první „na baterky“ u nás, v českých zemích, vypluly už v roce 1946 na brněnskou přehradu. Jmenovaly se Morava a Brno a hnedle po nich, jak jinak, Úderník. Nu a pak následovaly další, třeba Pionýr nebo Moskva, tu jsme pak my Brňané přejmenovali na Dallas, protože už se to smělo a Dallas je naše družební město. Další se jmenuje Stuttgart, protože i Stuttgart je naše družební město, a další Lipsko, protože se kamarádíme i s Lipskem.
A v roce 2011 jsme si pořídili Vídeň, kam záhy, patrně už v roce 2036, budeme jezdit po dálnici na kafé… Tehdy byl u slavnostního křtu i vídeňský pan starosta a jeho experti říkali, že i oni se na dálnici těší a že do toho jdou taky, a že v roce 2019 si připijeme na hranicích u Mikulova… Čekají tam dodnes. Z toho vidíte, že čas v Brazílii, a zřejmě nejen tam, vskutku plyne jinak než u nás…
Avšak pro poučení sl. autorky onoho článku rád uvedu, že brněnská Vídeň je loď se dvěma palubami, poháněná asynchronním motorem napájeným z olověných akumulátorů, dolní paluba má bezbariérový přístup a na střeše kormidelny jsou instalovány fotovoltaické články pro posílení baterií, že může vyvinout rychlost 8 uzlů (asi 15 km/h), má ponor 1,5 metru a uveze cca 200 pasažérů, atd., atd., je ovšem pravda, že řešení baru je tu mnohem jednoušší, prože Brňané nepijí.
Popravdě mne ale mrzí, že autorka si nedala více práce a nepodívala se z oken Café Louvre dál, když ne do Brna, tak třeba na Slezskou Hartu, kde také jezdí elektroloď, nebo do fy. Jesko v Hlavečníku na Pardubicku, kde podobné elektrolodě vyrábějí profesionálně. Trochu mne to mrzí kvůli desítkám a možná už stovkám nadšenců z brněnského dopravního podniku, kterým lodní doprava přirostla k srdci, a kteří tehdy sice nevěděli, že se chovají ekologicky, ale měli zdravý rozum a nechtěli zamořit přehradu naftou. A tak vzali součásti tehdejších „šalin“, včetně elektromotorů, a baterie, a v dílnách podniku na svých kolenou sestavili jako zcela první, první elektrickou loď, smím-li parafrázovat autorku.
„Parník“ Moskva v Brně. Foto: archiv brněnské přehrady.
Nu, snad se i čtenáři Lidových novin dozvědí, jak to vlastně bylo, a je.
A ten vtípek nahoře? Nejspíš všichní vědí, že tramvajím se v Brně říká šalina, možná už méně, že lodím, které brázdí vlny Brněnské přehrady, parníky. Ta zpráva skutečně vyšla v Brněnském večerníku. A nikdo se nezlobil. Neprotestovali ani odpovědní činitelé DpmB (Dopravní podnik města Brna) ani vedení novin, ani nadřízení soudruzi.
A tak si trochu stýskám: Glosu Jediná na elektřinu jsem poslal do redakce přílohy Lidových novin. Příslušná paní redaktorka mi poděkovala a napsala, že ji posílá odpovědnému panu editorovi. No, patrně k němu ještě nedorazila.
A ještě dovětek. Nevím, zda to mé povídání v páteční příloze otisknou. Nejde ani tak o mně, ale když se chybička vloudí – má se napravit. Celá republika nyní žije v omylu…
Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 18)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
ivan kozák
Ahoj Láďo,
absolutní souhlas. A jen pro doplnění: v 70. letech byly na Vranclu zakázaný dieselový parníky a začly jezdit rovněž elektrický.
i
28.09.2020 (23.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Květa a Zdeněk Zychovi
Tak se nám zdá,
že i Tobě plyne čas jinak: přišlo nám, jako bychom četli „lav“ ve Svobodném Slově před mnoha lety. Ten dnešní blog se nám taky moc líbí.
Zyši
29.09.2020 (11.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Vencálek
Ta paní architektka
v tom bude nevinně. Po přestěhování se usadila v hlavním městě a tam jí řekli, že stát jsme my. A jsou.
Jan
29.09.2020 (19.11), , Trvalý odkaz komentáře,