Divadelní noviny > Blogy Kontext
GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 22)
Domov máš, kde oheň založíš…
Česká televize připravila ke století trampingu tři mimořádné počiny. Třináctidílný dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha (2015, nominace na Českého lva), hodinový dokument Čeští trampové v Americe (2018), příznivě přijatý diváky i odbornou veřejností (např. na ČSFD 76%). Volný triptych uzavírá hodinový dokument o českých a slovenských trampech v Austrálii.
Zde je povídání s duší, iniciátorem a tvůrcem projektu, Fedorem Skotalem.
2017:
Fedor Skotal je mág. Je Brňan, který přichází a odchází. Zajde na pivko, předestře své plány a mizí. Málokdo ví kam. Přesto pravidelně vytváří oblíbený internetový magazin www.musicopen.cz, informující o dění ve světě folku, country, trampských osad, světoběžníků, zkrátka o tom, co se děje ve zvolna mizejícím světě svobodomyslných milovníků přírody, toulek a kamarádství až za hrob…
A tak sedíme na tom pivu a Fedor, zvaný Ňuf, říká: Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybych tehdy, v osmašedesátém poslechl ono volání dálek… Koncem srpna roku 1968 za mnou v letité Pragovce RN přijeli kamarádi, staří trampové Ksicht a Sentva. Měli na sobě bělostné dederonky a z okna vystrčenou vlajku. Nasedej, řekl Ksicht, jedeme do světa. Neblázněte, řekl jsem, musím se aspoň sbalit a rozloučit! Ksicht mi podal adresu: Jedeme do Vídně, chvíli budeme bydlet u tety. No a pak se uvidí. Hoď sebou! Když přijeli k hraničnímu přechodu v Mikulově, Sentva vystrčil ten prápor, vojáci zvedli závoru a zasalutovali. Dlouho jsem se k té události vracel, říká Fedor: Co by se stalo, kdybych odjel? Jaký by byl můj další život? Nebyla chyba, že jsem zůstal? Sentva před časem zemřel v Brně, kam se vrátil z emigrace.
A Ksichta jsem už nikdy neviděl. Žije snad někde v Kanadě, viděl jsem ho na pár fotografiích z akcí krajanů.
Je ale docela možné, že se Fedor s kamarádem Ksichtem ještě setká. V srpnu totiž (2017) Fedor s televizním štábem odjíždí do Kanady. Česká televize natočí padesátiminutový Fedorův dokument nazvaný Letokruhy na kanadských sosnách — a bude to možná jeden z posledních záznamů o posledních dosud žijících koryfejích trampského hnutí.
Dnes už se málo ví, že po srpnu ´68 odešlo z Československa na půl milionu lidí. Mezi nimi nespočet trampů. Těm se jaksi mimoděk naplnil dávný sen — sbalíme usárny a půjdem, začal velký vandr, až osvoboditelé odejdou, protože svět to tak nenechá, zase se vrátíme… Většina z oněch exulantů ale našla ve světě nový domov, novou existenci — ale trampská duše jim zůstala.
A záhy o sobě věděli, ať zakotvili v Chicagu, v coloradském Denveru nebo v Torontu. A tak jako za starých časů na Sázavě nebo na Oslavce, pořádali potlachy. První proběhl v roce 1978 na Yukonu, trampové putovali ve stopách zlatokopů, překročili Chilcootský průsmyk, pluli po řece… další se konaly vždy v pětiletých odstupech. Ti dnešní sedmdesátníci jsou ve svých zemích zřejmě poslední trampskou generací a jejich příběhy chceme vyprávět, říká Fedor Skotal.
Zažili hon na trampy a esenbácké pendrekiády padesátých a šedesátých let. Byli pro režim nebezpeční, někdy ani nevěděli jak a proč, ale asi to věděla Stb, protože v padesátých i šedesátých letech bylo trampské hnutí prolezlé fízly, ministerstvo vnitra na to vypracovalo speciální program, estébáci dokonce byli po srpnu ´68 vysíláni do zahraničí, hledali trampy, s nimiž se znali, a mísili se mezi ně. Před časem jsem o této znepokojivé skutečnosti hovořil a publikoval jsem ji a očekával jsem bouři nevole především od krajanů. Nestalo se nic. Pochopil jsem, že oni to už léta vědí. Jenom nevědí, kdo z té party, ve které žijí desítky let, to je. Franta odnaproti? Nebo Jerry, co mu loni zemřela manželka? Nebo oba?
Dotkne se televizní dokument těchto dávných, ale dodnes živých a nepříjemných věcí? Či snad se Fedor pokusí s laskavostí jeho srdci vlastní, zachytit na filmový pás jen tváře posledních bardů trampského hnutí a jejich svět? Nebo to bude dokument o odvaze tisíců mladých lidí, kteří se vydali do světa, který znali jen z písniček a Rodokpasů?
2020:
A sedíme u toho pivka, já doma v Brně a on doma v Jevanech u Prahy a já se ptám: Fedore, setkal ses s Ksichtem…?
Setkal. Ale měl jsem obavy. Nevěděl jsem, jak mně přijme. Jedna dobrá duše z Denveru, předtím ovšem z Brna, o mně v Kanadě šířila, že jsem byl velký komouš a korytář…pravda je, že v Brněnském večerníku, kde jsme tehdy byli oba, mne strana poctila důvěrou a poslala mne do VUMLu (Večerní univerzita marxismu a leninismu). To byl obvyklý předstupeň vstupu do strany…Ty i já jsme tehdy raději odešli… A setkání s Ksichtem? Raději mu už teď říkám jménem: Ruda Šudřich… Na letišti ve Whitehorse, což je hlavní město Yukon Territory, na malém letišti, které se na noc nezamyká a spávají v něm v teple tuláci a nikdo je nehlídá ani nevyhání, ten Ruda stál. Poznali jsme se a objali. Po padesáti letech…
Pak jsme sedli do auta a jeli po Yukon Highway 550 km do Dawson City. Po silnici, která ani moc silnicí není. Když to dobře jde, je to celodenní cesta tundrou. K večeru vidíš medvědy, vylézají z lesa až k silnici a živí se bobulemi. Když náhodou potkáš auto, pozdravíte se.
Ruda je lovec. A v sezoně trenér běžkařské kanadské reprezentace. Kanaďan je už půl století, ale – jak říká – nezapomněl, kde se narodil.
Jaký je tedy tramping tam, za mořem – a jaký je v Austrálii, neboť i tam tě za rok od vysílání amerického dílu Česká televize vypravila.
V českých zemích trampové jezdili, a někteří stále jezdí, vlakem, nebo stopují, v těch velkých zemích to dost dobře nejde. Stephan Jalovec zvaný Baron z coloradského Denveru to zkusil, cestoval v battledressu z druhé světové války, ale dnešní Američané prý jen kroutili hlavou, stopování tam už dnes nikdo nerozumí. Američané nejezdí na čundry v našem slova smyslu, oni „hantují“, jezdi na lov. Nacpou džíp nebo karavan jídlem a pitím, puškami a náboji. Pro ně je čundr lov. Žijí v divočině, spávají ve stanech, večer vaří na ohýnku, a loví. Úspěšný podnikatel Milo Gach z Vancouveru, zvaný Šolim říká v našem americkém filmu: v česku je trampování takové gentlemanské. A krotké. Zabloudíte akorát do jiné hospody…
A vzpomínají?
Samozřejmě, vzpomínají, ale myslím, že neteskní. Jejich potomci jsou už Američané, Australané, Kanaďané. Na téma budoucnosti trampingu se vedou vášnivé debaty mezi realisty a romantiky. Jisté je, že v Česku tramping v té či oné podobě zůstává a bude tady ještě dlouho. Trampové v exilu uzavřeli čtyřicet let trvající sérii světových potlachů v roce 2018 v Texasu. Ale ve Vancouveru už připravují volné pokračování s názvem Kanadské letokruhy.
A v Austrálii? Myslím, že jste měli štěstí. Odjížděli jste tam koncem února, to začínala koronavirová pandemie a vraceli jste se v březnu, těsně před tím, než Austrálie uzavřela hranice…
A přijeli jsme mezi doznívající požáry…Projížděli tou krajinou. Ale nebyla smutná. Eukalypty mají jádro, které odolává požárům. Krajina se začínala zelenat. Ale toulání? V Austrálii jde o život, tvrdí náš slovenský kamarád Mates. Vejdeš do buše a už se nevrátíš…Zahyneš a o tvé ostatky se postarají zvířata… V buši se těžko orientuješ, nejsou tam cesty, buš je pořád stejná, zarostlá, neprůchodný prales…a hadi, a smrtící pavouci…a nepřekračuj padlé kmeny, vždycky stoupni nejdříve na něj a pak se podívej kam došlápneš…a pevně uzavřený stan. A nevylézej, a na noc si ber plastovou flašku na čurání…
Ten díl se jmenuje Češi a Slováci v Austrálii. Je dobře, že jste nezapomněli…
Austrálie zažila dvě mocné vlny přistěhovalců z tehdejšího Československa – po únoru ’48 a po srpnu ’68. Tyto dvě vlny spolu nesplynuly – ostatně ani v Americe – poúnoroví exulanti vyčítali těm posrpnovým, že jsou nasáklí socialismem, což do jisté míry mohla být pravda. Ale je zajímavé, že do Austrálie se vydalo hodně trampů ze Slovenska. Hledali se v té obrovské a málo osídlené zemi, tvořili komunity, nejsilnější jsou v Sydney a Melbourne. Ale nejen slovenští, i čeští trampové vyhledávali často exotická povolání. Byli zlatokopy, hledači drahokamů, námořníky, zajímali se o domorodou kulturu. Sam Koláček v Gosfordu vybudoval farmu na chov ústřic… Vydávali tematický časopis Tulák, každoročně se scházejí na Velikonoce v Brown Mountains, v prameništi významné řeky Bombala River, uspořádali v průběhu let padesát australských a tři světové potlachy. Jejich osudy jsou často mimořádné, ale v tomto příběhu vystupují spíš jako kolektivní hrdina. Lidé, kteří opustili svou vlast, a tady se cítí svobodní…A možná, na rozdíl od emigrace do jiných zemí, tady brzy našli domov.
To zaznělo v i jedné písničce, co je v tom australském díle. Zpívalo se v ní: Domov je tam, kde oheň založíš… Kdo ji napsal…?
Thomas Sparkl. Původem z Prahy, v Austrálii žije přes padesát let. Doprovázel nás po cestě, kterou naplánoval Vojta Brodecky (čti Broudiky), vědecký pracovník a emeritní manažer výzkumného centra univerzity v Melbourn.
Viděl jsem skoro všech třináct dílů dokumentu Zvláštní znamení touha i dokumenty z Ameriky a Austrálie. Myslím, že by bylo vhodné české televizi poděkovat. Šla do neobvyklého a nejistého podniku. Ohlasy diváků ukázaly, že to nebylo marné…A samozřejmě, vzdejme dík i obětavým kamarádům z Ameriky a od protinožců, a též malému štábu, co s tebou v obou zemích harcoval. A nakonec i tobě.
///
Čeští trampové v Americe a Čeští a slovenští trampové v Austrálii. Námět, scénář, průvodce, hudební režie: Fedor Skotal, dramaturgie: Jana Hádková, zvukař: Jarda Freiderich, kamera: Petr Hykš, režie: Václav Křístek.
Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 22)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
ivan kozák
Moc děkuji,
úžasný materiál, shltal jsem to jedním dechem.
Nikdo si asi nedovede představit to, co člověka čeká po takovém radikálním rozhodnutí těchto lidí, byť byli tak nějak bytostně nastaveni k svobodotoulkám. Všem skládám obrovský hold uznání.
Jen žasnu, jak se dokáže autor dostat k těmto informacím. Je prostě „Pan Novinář“.
Ještě jednou, moc děkuji.
12.12.2020 (9.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Ivo Krobot
Zdar brachu a moc dík,
rád tě čtu a fandím, jak furt valíš a inspiruješ do akcí mě i další, co nejsou jen kyselejma dědkama. Tak snad brzo u Čápa nebo na Bláhovce!
ivo
13.12.2020 (11.47), , Trvalý odkaz komentáře,