Divadelní noviny > Blogy

GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 6)

Jednou budeme připraveni

Sál Janáčkovy akademie, první patro, úterý 22. října, 19 hodin. Brněnský Lions klub pořádá benefiční koncert nazvaný Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti. Přiznávám, že mi starosvětský název na pozvánce evokoval známou sokolskou píseň Lví silou, vzletem sokolským – a nakonec jsem nebyl daleko od jádra…

Lions Clubs International je jedna z největších mezinárodních humanitárních organizací. Sdružuje téměř milion a půl členů v klubech po celém světě a i u nás má na tisícovku organizovaných příznivců, kteří se rozhodli být užiteční své vlasti i potřebným, a to bez nároku na státní podporu.

Název Lions je zkratkou Liberty, Intelligence, Our Nation’s Safety: svoboda, vzdělání, porozumění, bezpečnost našich národů. Lioni vznikli koncem první světové války v USA, založili je bohatí chicagští podnikatelé, mecenáši, aby zmírnili osudy chudobnějších spoluobčanů. V roce 1968 doputovali k nám: první pokus o založení byl učiněn v Brně, pak ovšem zmařen a probuzen k životu teprve v roce 1990, ještě za časů Československa – a v jeho struktuře žijí Lvi dodnes. Guvernérem organizace je pan Bohumír Krátky z Horehroní.

Hybnou osobností brněnských Lvů je bezpochyby MUDr. Rudolf Vévoda. Pamětníci si možná vzpomenou, že tehdejší student medicíny působil v divadelním souboru X 59, který v šedesátých, sedmdesátých (a osmdesátých) letech patřil k nejznámějším amatérským divadlům – založil jej Radim Vašinka a Zdeněk Čecháček, tvořili a působili v něm Milan Uhde, studenti JAMU Ladislav Frej a Jiří Štědroň, hudbu skládal Petr Skoumal – a recitoval a zpíval tam i dnešní nestor brněnských urologů, Rudolf Vévoda. Najdete ho i ve svém počítači. Má tam vyhledávanou urologickou a sexuální poradnu. A možná v některém z knihkupectví nejdete i některou z jeho nenápadných básnických knížek – Noční polibek na dálku, Noční hlídka srdce a Láska ve fázi REM.

Ono úterý uspořádali brněnští lvi každoroční benefiční koncert ve prospěch zrakově postižených. Koncertovali žáci druhého a třetího ročníku muzikálového oddělení Janáčkovy akademie múzických umění. Všechen ten muzikálový potěr najdete na úvodní fotografii, vezměte si ovšem lupu. A protože jednou nepochybně dozrají a rozejdou se do světa, zde jsou jejich jména zaznamenána na věky pohromadě: Petra Benediktyová, Eliška Horňáková, Michaela Krajčová, Lucia Lukačková, Alexandra Vostrejžová, Ondřej Komínek, Marek Viteker, Michaela Hasalová, Soňa Jágerská, Zuzana Kasová, Kateřina Krupicová, Linda Milotová, Adam Kaňák, Rastislav Širila, Jiří Šup a Tomáš Tlučhoř. Ještě tam není Natálie Rašín, která sedí v hledišti.

Vlevo na fotografii je jejich pedagožka Dada Klementová. Mezi žactvem možná nejoblíbenější z kolektivu, který je připravuje do mimoškolního života. Vyučila se klavíru na brněnské konzervatoři, několik let byla korepetitorkou baletu Janáčkova divadla, pak téměř osm let učila na konzervatoři ansámblový zpěv a od roku 1991 pokračuje téměř v témže na JAMU. Ale není to nějaké akademické pulírování hlasu a pohybu. Naopak. Život není jen na jevišti: Já totiž tahám studenty po nejrůznějších akcích, zpíváme v nemocnicích, v zařízeních pro handicapované a taky pějeme v hospodách při oslavách, děláme výchovné koncerty pro školy, včetně mateřských… Jsou to úžasné zkušenosti. Teď mne napadá, že už od roku 1975 – hm, není to nějak dlouho? Ale mám to zřejmě jako celoživotní program. Studenti se otrkají a ti, pro které zpíváme, jsou šťastní a děkují… Dobrý pocit je nad všechna materiální ohodnocení! Kdy že jsem s tím začala? Už na konzervatoři, když jsem tam měla u herců hodiny ansámblového zpěvu. Jedni z prvních byli Petr Gazdík, teď umělecký ředitel Městského divadla Brno, a Milan Němec, skvělý herec, pak Roman Vojtek, Dana Šinkorová, ti byli jedni z prvních na JAMU, Radka Coufalová, Ivana Vaňková, Ján Slezák, Olda Smysl, Dušan Vitázek, Peter Pecha, to by bylo jmen… Jsou známí a mnozí snad i slavní. Zpívali jsme šlitrovky a další hudební klenoty, taky vánoční koledy, na slatinské radnici pod zástěrkou Červeného kříže, který tehdy vedla moje maminka. Za komunistů se koledy nepodporovaly, ale když to byla veřejná schůze Červeného kříže, nikdo se moc nestaral, jaký program to má.

Šlitrovky a také populární písně z dávných let, písně Jiřího Bulise (autora písní z nejkrásnějších, jehož hudební odkaz Dada Klementová s láskou stráží) a mnoho dalšího jsou základem, a doplňují se, ale já bych ještě dodal, že Dada Klementová se věnuje i vážné muzice. Například krátce po vystoupení pro Lions Club, v sobotu 26. října t. r. v pivovaru Genius noci v Lomnici u Tišnova, zazněla díla P. D. Q. Bacha Schleptet in Es Flat major a Concerta for Horn & Hardart a též Toselliho Serenata, které k veřejnému vystoupení připravila Dada Klementová. Koncertovali známí umělci, pejsek Max a nepřítomný Jan Beránek-Dalecký. Akce byla součástí oslav třicátého výročí znovuodhalení stezky Járy Cimrmana, na jejíž rekonstrukci přispěli i radní obce.

A ještě zmiňme, že Klementovi už od sedmdesátých let vlastní rodinnou kapelu CKK Band, zpívají milé a veselé písničky, které prokládají hudebním humorem a jsou též aktivními členy brněnských stréců a tetin (o tomto hudebně společenském fenoménu jistě něco víte).

Když jsme vycházeli ze sálu JAMU po koncertě pořádaném brněnskými Lvy, tak se nás děvčátka z výše uvedeného seznamu, která jednou budou slavnými, ptala, jak se nám to líbilo. Líbilo, řekli jsme. Tak proč jste nezpívali s námi? ptala se. Vymluvili jsme se, že ještě nejsme připraveni…

• Autor: Ladislav Vencálek
• Publikováno: 29. října 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ