Girl from the Fog Machine Factory
Čím lépe vystihnout definici divadla jakožto umění přítomného okamžiku než něčím, co se proměňuje a pomíjí každou vteřinou? A tak se divadelní mlha, ve své proměnlivosti nevyzpytatelná jako život sám, stala hlavním tématem spektakulární inscenace Thoma Luze. Už dřív ostatně platila za charakteristický znak jeho režijního rukopisu a vynesla mu řadu originálních přízvisek jako atmosférický čaroděj nebo kouzelník se světlem a dýmem. Vynálezce mlhového divadla tentokrát vzdává mlhostrojům osobní poctu v činoherně-hudebním představení na pomezí výtvarné instalace, uváděném curyšskou nezávislou platformou Bernetta Theaterproduktionen.
Lepší než od Gandalfa: zaměstnanci továrny na mlhostroje z divadelní mlhy vyčarovali také kroužek letící ke stropu (Girl from the Fog Machine Factory) FOTO KIVA
Na půdorysu příběhu krachující továrny s pěti zaměstnanci Luz vytváří jakousi scénickou symfonii prchavých imaginativních obrazů. Scénu industriálně strohého sálu DOX+ proměnil v malou fabriku na mlhostroje se skladištěm a kanceláří z časů dávno minulých. Ze zákulisí sem doléhá gospelový chorál A long time ago, a very long time ago… a já čekám, kdy se objeví exekutoři. Namísto nich přicházejí zaměstnanci a prostor ožívá prvním bláznivým experimentem. Violoncellistka (Mara Miribung) zapne ventilátor a nechá jeho listy vířit po strunách namísto smyčce. Kolegové se ochotně přidávají a se zanícením vynálezců hledají správný rytmus a nastavení, dokud se jim nepovede vytvořit oblouk z bílé mlhy – zhmotnění melodie mizející v éteru.
Luz si počíná jako velký iluzionista a všemi prostředky křísí dětskou zvědavost a fantazii. Dívka (Fhunyue Gao) v červených šatech a s bagančaty na nohou, která se v továrně objeví, ztělesňuje obojí. Zaměstnanci se předhánějí, aby jí předvedli potenciál veškerého sortimentu včetně titulkovacího zařízení. Bílý dým se prochází po červeném běhounu, nahradí welcome drink ve sklenkách na sekt nebo – nahuštěný v igelitu – vytvoří oblačné lůžko. Gospel, melodie jako z flašinetu či jedna ze Schubertových písní nastolují nostalgickou atmosféru zašlých časů, kdy kouzelnické triky ještě braly obecenstvu dech. Luz narežíroval mlhu do rytmu hudby a prostřednictvím reflektorů ji modeluje. Zřejmě nejmagičtější okamžik nastane ve scéně, kdy mladý zaměstnanec (Sigurður A. Jónsson) flirtuje s dívkou za pomoci ventilačního potrubí. Obdobně, jako se to dělává z cigaretovým kouřem, proti sobě vypouštějí obrovské kroužky a nechají je putovat těsně nad hledištěm. Teprve dotekem se přesvědčíte, že jde o nehmotný jev.
Gejzíry hravé fantazie, provázené tu melancholií, onde laskavým humorem, narušuje jen občasné zazvonění telefonu v kanceláři. Tušené stížnosti dodavatelů jsou předzvěstí krachu, ale kdo by si ho připouštěl, když vás hypnotizuje hudba a z obrovské igelitové ošatky se k vám pomalu plazí hadovité prameny páry. Stále opulentnější snové výjevy ve stále přízračnější atmosféře spějí do bouřlivého finále, hodného operní tragédie. V planoucím industriálním chrámu, ozářeném oranžovým světlem, stojí pět budoucích přízraků. Z kartonových tubusů se jako z píšťal varhan valí kouř. Ale duch vítězí nad hmotou. Má podobu dívky, která nad apokalyptickou scénou stane v pozici Sochy svobody. Pochopitelně s příručním mlhostrojem ve zdvižené ruce. A pak zůstane už jen obláček dýmu.
Bernetta Theaterproduktionen, Švýcarsko – Thom Luz: Girl from the Fog Machine Factory. Režie a scéna Thom Luz, hudební vedení Mathias Weibel, zvukový design Martin Hofstetter, světelný koncept Thom Luz a Tina Bleuler. Premiéra 17. května 2018 (na festivalu 18. a 19. listopadu 2019).
Komentáře k článku: Girl from the Fog Machine Factory
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
