Gratulace a pozdravy z regionů
Albert Čuba Komorní scéna Aréna v Ostravě
Herci z oblastních divadel to mají v jednom ohledu skvělé. Můžou se opravdu plně soustředit na svou hereckou práci a můžou opravdu naplno dělat to, čemu se někdy vzletně říká „služba“ divadlu. Nejsou rozptylováni zkoušením pro zájezdová a agenturní divadla, neběhají po dabingových studiích, nevymetají castingy, neúčinkují v nekonečných seriálech. Ve filmech téměř nehrají, a když, tak malé role. A tak veškerou svou tvůrčí energii věnují svému divadlu, kde jsou často angažováni mnoho a mnoho let a v daném městě mají své rodiny a zapuštěné kořeny. To všechno je krásné. Ale jako všude, i zde je druhá strana mince. Tito herci se někdy můžou dostat do „zajetí“ svého divadla. Vždy se stane, dříve nebo později, že dojde ke konfliktu. Herec se pohádá s režisérem, s kolegou, se šéfem. Nebo se dostane do sporu s vedením divadla. A v takovém sporu pak zákonitě tahá za kratší provaz. Protože z hlediska herce z oblasti neexistuje protiargument na následující větu: Pane kolego, jestli se vám něco nelíbí, nic vám nebrání podat výpověď. Oblastní herec je vždycky v šachu. O tom, zda bude obsazen, rozhodují druzí. Pakliže začne „zlobit“, může být rychle „umravněn“. A tak někdy takovému herci nezbývá než vyhledat kontakt na Hereckou asociaci a napsat e-mail anebo zatelefonovat. Dojde pak většinou k dvěma věcem. Herec dostane především morální podporu. Je vyslechnut, a pokud je mu dáno za pravdu, je následně uklidněn a dochází k druhé věci. Je kontaktováno vedení divadla a začíná se rozbíhat koloběh událostí, které v ideálním případě vedou k nápravě stavu věcí. Je dobře, že Herecká asociace existuje, a především, je dobře, že pracuje a funguje. Oblastním hercům to totiž může dávat jistotu, že pokud se s vedením divadla dostanou do nějakého konfliktu, lidově řečeno – začnou „zlobit“, nejsou v tom sami. „Zlobit“ totiž potom může začít i Herecká asociace.
Albert Čuba FOTO KS ARÉNA
Jan Fišar Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
Čtvrtstoletí Herecké asociace – nemohu při této příležitosti nevzpomenout na svého tatínka Vlastimila Fišara, který také ještě patřil k zakládajícím členům Herecké asociace. Je součástí FIA, jejíž byl koncem šedesátých let prezidentem, než ho v roce 1970 tehdejší režim přinutil odstoupit z této funkce, ale zahraničními členy byl zvolen čestným prezidentem. Takže mne tato organizace částečně ovlivňovala už v dětství.
V Ostravě v Národním divadle moravskoslezském vedl Hereckou asociaci od jejího založení Josef Novák-Wajda a později já. Ale nejdůležitější bylo a je to, že většina členů byla vždy velmi aktivní. Proto se dokázalo prosadit mnoho užitečných věcí, přestože naše asociace je ze všech odborových organizací nejmenší. A přestože jsme odborová organizace, což mnohým kolegům, bohužel, leží v žaludku, protože odbory jsou ještě stále spojovány s komunistickým režimem. Stále všem zdůrazňuji, že jsme především organizací profesní, hájící zájmy umělců.
A tak naší celé Herecké asociaci přeju, aby měla stále více členů, aby komedianti nemysleli jen a jen na sebe, ale aby také dělali něco pro druhé.
Jan Fišar FOTO NDM OSTRAVA
Jan Grygar Národní divadlo Brno
Měl jsem to štěstí, že jsem byl u zrodu Herecké asociace. Byl jsem a jsem pyšný na to, že jsem hercem. A pokládal jsem za samozřejmé, že do profesní herecké organizace vstoupím, když se po revoluci zakládala. Zrovna jsme v Brně točili Četnické humoresky a hodně si povídali s Tomášem Töpferem. Moc se mi líbilo jeho přirovnání hereckého života k jízdě ve vlaku: na začátku potřebuješ nastoupit a někdo ti musí pomoci, abys nevypadl. Potom jedeš a je jen na tobě a tvém talentu, ve které třídě a jak dlouho. A na konci cesty musíš zase důstojně vystoupit. A zase by ti někdo měl pomoci. V tom spatřuji smysl Herecké asociace. V podání pomocné ruky, když je třeba. A o to se v Brně celou dobu snažíme.
Stanislav Oubram Městské divadlo v Mostě
Tak Herecká asociace slaví jubileum. Je tedy v nejlepším věku. Na rozdíl ode mne, který už má nejlepší léta za sebou. Tím pádem se ale mohu pochlubit, že jsem byl tak říkajíc u jejího založení. Byl jsem tenkrát herec Městských divadel pražských, a tak nějak se stalo, že jsem byl delegován na všechno, kde se v revoluční náladě tvořilo něco „nového“, něco „převratného“ v divadelní kultuře.
Byl jsem vlastně také u zakládání divadelních odborů. Nevím už proč a jak, ale po letech jsem obě organizace opustil. K divadelním odborům jsem se už nikdy nevrátil, ale do Herecké asociace jsem opět vkráčel jako ztracený syn. Proč? Protože jsem po své čtyřiapadesátileté divadelní anabázi přesvědčen, že Herecká asociace má pro divadelníky své nezastupitelné místo. Nemůže sice mnoho, ale snaží se o mnohé a často se jí to daří – jsem o tom přesvědčen nejen ze sobeckých důvodů (navrhla mě a společně s Nadací Život umělce udělila cenu Senior Prix, která mě zahřála v mém hereckém stáří a byla jakýmsi zadostiučiněním), ale hlavně proto, že dovede zasáhnout i pomoci, když se dějí takové zhůvěřilosti, jaké v loňském roce předvedli radní v Ústí nad Labem. Činoherní studio vždycky „mocným“ leželo v žaludku, zničit ho se však nepodařilo komunistům (a jak o to stáli!), ale až barbarům v dnešní době.
Kromě třinácti let v Praze a začátcích v Beskydském divadle jsem celý svůj profesní život prožil na severu Čech. Tady jsem nechal srdce i to málo, co jsem uměl. Vlastně i s tím Činoherním studiem mám zkušenost. Kdysi mi nabídli angažmá (hostoval jsem u nich Puka v Balaďově inscenaci Snu), ale nenastoupil jsem tam. Má věrnost patří Mostu a jeho divadlu. Vytvořil jsem tady množství nádherných rolí, které by stačily na několik hereckých životů. Znám takřka důvěrně všechna severočeská divadla, v poslední době při hostování v Pygmalionu jsem poznal i Liberec. A v mosteckém divadle kdysi v šestasedmdesátém jsem poznal i nynějšího prezidenta Herecké asociace Jirku Hromadu. Byl tenkrát klouček asi šestnáctiletý. Zkoušel jsem Hamleta, on miloval horoucně divadlo, a tak není divu, že mu režisér Antonín Novotný, který ho připravoval na hereckou dráhu, svěřil roli Guildensterna – a dopadlo to výborně. Jirka Hromada byl sice nezkušený, ale inteligentní a velice talentovaný. Pak jsem ho léta neviděl, jen sledoval jeho boje v tisku i na televizní obrazovce. A teď je prezidentem Herecké asociace. Myslím, že je to dobrá volba. Protože nepochybuji o jeho čestnosti, inteligenci, zdravém rozumu i o jeho schopnosti vrhat se do bojů zdánlivě předem prohraných. A někoho takového přece divadla potřebují jako sůl.
Tak, Jirko Hromado, hodně štěstí a úspěchů! Tobě i Herecké asociaci!
Eva Reiterová Městské divadlo Mladá Boleslav
I já gratuluji a přeji „Zlom vaz!“ k čtvrtstoletí existence Herecké asociace! Je to úctyhodné výročí v době, kdy u nás organizace, spolky, divadla zanikají během pár let či měsíců…
Vzpomínám na založení Herecké asociace s nostalgií a zároveň s radostí. Ustavující valná hromada se konala v Divadle na Vinohradech v únoru 1990 a veškerá herecká obec byla v napjatém očekávání a naději – já dvojnásob, neboť za pár měsíců se narodil náš mladší syn. Tenkrát jsme s manželem jeli do Prahy z Liberce, kde jsme oba hráli v Divadle F. X. Šaldy. Prvním prezidentem se stal Tomáš Töpfer – nynější prezident Jirka Hromada je už čtvrtým v pořadí – tolik práce a úsilí!
Mimopražským hercům umožnila Herecká asociace důležité konzultace týkající se kolektivních smluv. Za poslední dva roky získalo mladoboleslavské Městské divadlo dvě Ceny Thálie (M. Ruml a P. Mikeska). Zároveň v rámci divácké ankety divadla a Boleslavského deníku byla již dvakrát udělena prestižní cena Herecké asociace nejoblíbenějšímu herci roku.
Jméno řecké múzy komedie Thaleia se překládá do češtiny slovem „kvetoucí“ – tak tedy ještě jednou přeji Herecké asociaci, aby „kvetla“ i nadále.
Gustav Řezníček Městské divadlo Zlín
Po léta jsem byl jen pasivním členem Herecké asociace a nedělal jsem si o ní velké iluze. Před asi pěti lety se však vedení našeho divadla snažilo prosadit změnu v pracovněprávních vztazích a zavést tzv. honorářové smlouvy. Ačkoli se nás snažili zlákat vyššími příjmy, bylo mi okamžitě jasné, že by tak došlo (navíc v oblastním divadle, kde není moc možností přivýdělku) k velké nejistotě, nezdravé rivalitě a servilitě a k postupné likvidaci uměleckého souboru. Vzhledem ke končícím zaměstnaneckým smlouvám na dobu určitou nám však vedení pohrozilo, že záleží jen na něm, komu a jakou smlouvu vůbec nabídne…
Využil jsem právě se konající valné hromady Herecké asociace a zajel do Prahy s dotazem, co máme dělat. Byl jsem velmi mile překvapen okamžitou reakcí vedení asociace – ještě téhož dne zaslal prezident dopis tehdejší primátorce Zlína a ta na jeho základě upozornila vedení divadla, že není vhodné smlouvy měnit. Díky bezplatné právní podpoře a spolupráci ze strany Herecké asociace se nám nakonec podařilo dosáhnout toho, že jsme dostali minulý rok všichni zaměstnaneckou smlouvu na dobu neurčitou! Což je v dnešní době skutečně velkým úspěchem! Vedení divadla s námi nyní komunikuje na úrovni partnerů a celá situace se velmi pozitivně odrazila v náladě v souboru i ve výsledcích naší umělecké práce.
Díky mé průběžné aktivitě v této záležitosti jsem nakonec kývl na nabídku prezidenta Herecké asociace Jiřího Hromady a jsem už druhé funkční období členem jejího prezidia. Mým cílem sice nikdy nebylo stát se odborářem, nicméně jsem zjistil, že když se do toho člověk pustí a má za zády především podporu a soudržnost fungující organizace, je schopen dosáhnout velkých změn. Jako jednotlivec bych toho moc nedokázal.
Kamila Sedlárová a Jan Sklenář Klicperovo divadlo Hradec Králové
Herecká asociace je stále důležitější pro regionální souborová divadla. Podle toho, kam se natočí korouhvička politických zájmů, zaznamenáváme tlak na redukci, někdy výhrůžky zániku hereckých souborů. Jestli ale chodí lidé do divadla kvůli živým hercům, sledují se zájmem jejich vývoj, kontinuální růst, práci. Chodí na poetiku a styl souboru. Na tradici české divadelní tvorby. A tuto tradici Herecká asociace hájí a ochraňuje. V Klicperově divadle v Hradci Králové jsme se k asociaci přidali před dvěma roky a díky členství se nám podařilo v divadle prosadit trvalé smlouvy pro umělecký soubor a mnoho smysluplných organizačních změn. Děkujeme prezidiu za okamžitou pomoc, empatii, důvěryhodnost a důvěru! Jsme rádi, že HA hájí nejen hereckou práci, ale také lidskou důstojnost!!!
Gratulujeme Herecké asociaci k 25. výročí a přejeme další úspěšná léta!
František Skřípek Městské divadlo v Mladé Boleslavi
Blahopřeji k pěknému jubileu. Herecká asociace je aktivní, respektovaná instituce, která významně pomáhá nejen svým členům. I já jsem za mnohé vděčný. Vysoký kredit Herecké asociace a osobnosti jejího prezidenta několikrát pomohl a podržel boleslavské divadlo i mne osobně v složitých krizových letech. Takový byl rok 2011, kde se rozhodovalo o mém dalším pokračování ve funkci ředitele, i rok 2014, kdy hrozila fatální ztráta ministerské dotace našemu divadlu. Upřímné díky – a ať se i nadále daří!
Zdeněk Stejskal Horácké divadlo Jihlava
Herecká asociace působí v Horáckém divadle docela krátce. Jestli se nemýlím, jsme patrně nejmladší buňka. Dlouho totiž trvalo, než se našel potřebný počet herců k jejímu založení, zvláště, když v divadle působí i druhá organizace OAD. Když se nakonec podařilo Hereckou asociaci založit, začali jsme s vedením divadla probírat kolektivní smlouvu, která měla řadu nedostatků a nesrovnalostí. Bohužel naše jednání se zřizovatelem nedopadlo příliš dobře – kolektivní smlouva byla zrušena a nová se zatím nepodepsala, tak v našem divadle fungujeme podle platného zákoníku práce. V tomto ohledu však očekávám v brzké době další vývoj, neboť Herecká asociace učinila značný ústupek vůči zaměstnavateli a umožnila řediteli řetězení termínovaných smluv pro umělecký soubor. Nyní budeme očekávat nějaký vstřícný krok ze strany vedení divadla, kterým by mohlo kompenzovat naši dobrou vůli. Myslím, že je to teprve začátek cesty k nějaké řádné a plnohodnotné kolektivní smlouvě, kterou jistě brzy uzavřeme.
Co se v našem divadle ale opravdu podařilo díky Herecké asociaci, je, že se povedlo prosadit uzavření smluv na dobu neurčitou s několika členy hereckého souboru. Z toho důvodu se také rozšířil počet herců v naší pobočce Herecké asociace, neboť jsme tím dokázali, že má v našem divadle smysl, o kterém řada herců skepticky pochybovala. Není divu s ohledem na způsob, jakým se s hereckým souborem do té doby nakládalo. Nyní k nám patří již třetina souboru.
Apolena Veldová Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Členkou Herecké asociace jsem od jejího vzniku, to znamená pětadvacet let. Vstoupila jsem do této profesní organizace pod vlivem posametového nadšení coby členka kamenného, čtyřsouborového, velkého oblastního divadla – v té době ještě Státního divadla v Ostravě. Měla jsem tehdy pocit, že všichni bojujeme společně za stejný cíl – postarat se o zlepšení podmínek naší nelehké, v podstatě nezměřitelné profese. Kvůli tomu cíli jsem v Herecké asociaci stále, přes své další angažmá v pražském Švandově divadle až dodnes, kdy jsem členkou opět velkého čtyřsouborového kamenného oblastního divadla v Plzni. A s mírným smutkem konstatuji, že cíl se nepřibližuje, společné souznění vyprchalo a někdy mám pocit, že bojujeme s větrnými mlýny.
Abych řekla pravdu, čím dál více mě rozčiluje český „národní sport“ – nadávat, stěžovat si, trpět nespravedlností světa… A pro nápravu věcí… nic nedělat. Situace v umění a kultuře je v současném tržním světě složitá, umění se hodnotí kvantitou, a ne kvalitou, to mnozí z nás vědí a často o tom hovoří. Ale jen pár jedinců je ochotno pokusit se o změnu stávajících poměrů. Problémy jsou přece od toho, aby se řešily.
S mírným úsměvem zjišťuji, že v Plzni v současné době řešíme totéž, co jsme probírali a řešili již kdysi v Ostravě, a tak mám pocit, že se vracím časem zpět, a tím pádem mládnu.
I to je důvod, proč jsem věrná svému členství v Herecké asociaci, starající se o hereckou profesi. HERECTVÍ A HRDOST = HA.
Martin Vrtáček Slovácké divadlo Uherské Hradiště
Členem Herecké asociace jsem prakticky od jejího založení. Vzpomínám si i na její první valnou hromadu ve vinohradském divadle těsně po revoluci. Myslím, že je chvályhodné, když někdo hájí mé zájmy, a lituji ty, kteří se na Hereckou asociaci dívají jako na bývalé ROH. Ale co považuji za nejpodstatnější, je to, aby se „herecký cech“ sjednotil a nabral více na vážnosti a důležitosti. Jedině tak se dá něco prosadit a změnit k lepšímu. Vztah naší základní organizace Herecké asociace s vedením Slováckého divadla bych označil za pěkné přátelství, kdy si vycházíme v rámci možností maximálně vstříc. Debaty při kolektivním vyjednávání jsou konstruktivní a bez jakýchkoli problémů. Jsem rád, že se tak s rozumným vedením Slováckého divadla můžeme více soustředit na uměleckou práci.
Komentáře k článku: Gratulace a pozdravy z regionů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
