Mýtus o žluté pláštěnce
V českém divadle přibývá projektů, jež tematizují hrozby způsobené globálním oteplováním. K boji za klima dlouhodobě vyzývá brněnské HaDivadlo, ekologické katastrofě se také konstantně věnuje dramaturg MeetFactory Matěj Samec. Nově se o téma otírá i inscenace Mariána Amslera Greta, kterou v rámci Letní scény Štvanice pod Hlávkovým mostem uvedlo Divadlo LETÍ. Greta Thunberg, tento novodobý symbol boje za klima, inscenátorům slouží coby odrazový můstek tematicky košaté autorské travestie. Spíš než o angažovaný kus jde o postmoderní hybrid provokativně oscilující mezi sentimentální fantasy a bizarní dystopií, jejichž obrysy tvoří detaily z žité reality.
Amslerova inscenace pracuje s odkazy na mediální obraz Grety Thunberg včetně proslavené žluté pláštěnky FOTO ĽUBOŠ KOTLÁR
Píše se rok 2028 a ve světě mezitím došlo ke zhmotnění všech katastrofických prognóz. Evropa, která se navíc rozpadla a je pod vlivem islámu, se stala neobyvatelnou, v důsledku čehož dochází ke klimatické migraci a k hledání nové „země zaslíbené“. Taková je výchozí úvaha inscenátorů, kteří pod záštitou jména mediálně známé ekoteroristky dovedně mísí realitu s fikcí. Greta pro ně představuje novou naději aktivismu, ale především mýtus, který se hledá. Přitom na jevišti není fyzicky přítomna, vyjma snových pasáží, kde se její osoba prostřednictvím charakteristické žluté pláštěnky replikuje do několika přízraků skandujících až zbytečně moralistní ekologická hesla, a filmových dotáček, zachycujících Gretinu utajenou záchrannou misi.
V kabině letadla, které se v důsledku ekologické katastrofy proměnilo v nadstandardní luxus, se střetává čtveřice nesourodých postav: postarší energická operní pěvkyně, zároveň Gretina matka (Natália Drabiščáková), podezřelý muž s kufříkem (Jiří Böhm), z nějž se vyklube bývalý Príma ministr Jonáš (parodie současného ministra zdravotnictví), a mladá ironická dvojice (Milada Vyhnálková a Michal Bednář), „Gretiny děti“. Každý má k cestě svůj důvod, něco hledá a zároveň před něčím (sám před sebou) utíká. Současně reprezentují různé generace a odlišná názorová stanoviska. Skrze jejich polylog se autorovi textu (je jím sám režisér) daří propláchnout teze strašáků pravicového populismu (migrace, islamizace, rusifikace), ale také reagovat na nedávné domácí společensko-politické kauzy včetně koronakrize, zužitkovat rešerši Gretiných životopisných reálií a přidat pár popkulturních aluzí.
Herectví čtveřice je vyrovnané, i když každý svoji postavu buduje trochu jinými prostředky – Drabiščáková strhující expresí, Vyhnálková s Bednářem spíš civilním, úspornějším projevem. Böhm zvládl nečekaně dobře roli charizmatického maskulinního macha. Inscenátoři s protagonisty nikterak nesympatizují, v případě „Gretiných dětí“, reprezentujících s ohledem na posun v čase současné dvacátníky, se uchylují k nelichotivé přesgenerační obžalobě (Amsler s dramaturgyní Marií Špalovou patří ke generaci čtyřicátníků). Kritické vyznění ovšem tlumí závěr, tvořený sentimentální paralelou Gretiny záchranné mise promítané na prospektu s příběhem chlapce Bastiana z Nekonečného příběhu, který musí obdobně jako ona zachránit celou zemi.
Greta, která se z plenéru na začátku sezony přesune do běžného hracího prostoru VILY Štvanice, dokazuje, že téma ekologie lze variovat zábavnou a hlavně nedogmatickou formou. Je svěžím, někdy snad dramaturgicky přebujelým konglomerátem, který se nestydí za to, že je mainstreamovou produkcí.
Divadlo LETÍ, Praha – Marián Amsler: Greta. Režie Marián Amsler, dramaturgie Marie Špalová, scéna Petr Vítek, kostýmy Marián Amsler a Eliška Zemanová, hudební spolupráce Přemysl Ondra, projekce Antoan Pepelanov. Premiéra 7. července 2020 na Letní scéně Štvanice.
Komentáře k článku: Mýtus o žluté pláštěnce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
