HaDivadlo je přátelské společenství
…říká Ivan Buraj, který se 1. února tohoto roku stane jeho novým uměleckým šéfem.
Snímek z inscenace Zámek (záře integrace); režie Ivan Buraj, HaDivadlo FOTO ARCHIV DIVADLA
Mohl byste prozradit hlavní body umělecké koncepce, kterou jste vytvořil pro HaDivadlo?
Základem mé koncepce je důraz na návrat k autorským kořenům HaDivadla. Spolupracovat bychom chtěli tedy převážně s autorskými režijně-dramaturgickými týmy. Rádi bychom tvořili alternativu k – v českém divadle tak časté – dramaturgii vágních výpovědí, které se schovávají pod nálepkou nadčasovosti, nebo divadlům zabývajícím se primárně působivostí designové scénografie. Ohniskem našeho zájmu je tedy zkoumání naší současnosti a jejích problémů, jako jsou individualismus jakožto nástroj mocenské kontroly, možnost či nemožnost změny společenského systému a tázání se po radikalitě této změny, hledání vztahu jedince se společností, růst sociální vyloučenosti a podobně. Mělo by se jednat o svobodný veřejný prostor, kde by lidé mohli sdílet svoje problémy, a ne dostávat instantní ponaučení.
Chystáte výraznější obrat v dramaturgii?
Naše dramaturgie by se měla opírat o tři základní linie: první navazuje na úspěšnou sezonu Hrdinové a monstra – tedy radikální autorské adaptace klasických prozaických a dramatických děl evropské kultury; druhou by měly být čistě autorské projekty, zabývající se tématem aktuální sezony, a třetí by pokračovala v hledání a uvádění novinek současné české i světové dramatiky a iniciaci vzniku nových překladů zahraničních textů. Takže bych to asi nenazýval obratem, ale spíše tvůrčím navazováním s důrazem na experimentální a autorský charakter HaDivadla.
Čím je pro vás HaDivadlo specifické?
HaDivadlo je pro mě specifické zejména svým souborem silných osobností, které tvoří jeho identitu. Tedy není to divadlo chladné profesionality, ale divadlo sevřeného přátelského společenství, které respektuje osobitost každého člena. Co je mi ale nejvíc sympatické na HaDivadle, je jeho jistá křehkost, ze které vychází jeho charakteristické intimní tvarosloví; jeho nebezpečná otevřenost.
Plánujete oslovit nové spolupracovníky – režiséry, herce, dramaturgy, dramatiky?
Určitě! Naší prioritou je budovat generační divadlo, spolupracující zejména s nejmladší režijní generací doplněnou o několik stálých režijních a dramaturgických spolupracovníků. Plánujeme vzkřísit zejména Studio HaDivadla a koncipovat ho jako určitý umělecký inkubátor, kde budou uváděny inscenace čerstvých absolventů JAMU, DAMU a VŠMU. Nejúspěšnější týmy ze Studia pak budou oslovovány ke spolupráci na hlavní scéně. Rád bych, aby HaDivadlo spolupracovalo nejenom s etablovanými režiséry mladé a střední generace, ale také aby bylo určitou nadějí pro nejmladší začínající generaci, a vytvářelo tak místo, kam je možno se uchýlit. Mělo by to být především hledačské divadlo.
Snímek z inscenace Kreatury: K ohni se mnou pojď; režie Ivan Buraj, HaDivadlo FOTO ARCHIV DIVADLA
Co bude vaší první režií v HaDivadle na pozici uměleckého šéfa?
V první sezoně bych chtěl uvést autorský projekt s pracovním názvem Forever Young (název navazuje na projekt letošní sezony Die Young) o fenoménu studentských privátů, které jejich obyvatelé, kvůli touze zůstat věčně mladými a zároveň také kvůli strachu z představy, že by se měli začlenit, ani po studiích neopouštějí. Je to pro mě velice zajímavé a aktuální téma – mladost jako sociální past. Zároveň také plánuji uvést autorskou adaptaci Paní Bovaryové s pracovním podtitulem Chci mít svůj paradajs!, která by měla pojednávat o nikdy nenaplněné touze jako nástroji společenské kontroly; o zdánlivé jedinečnosti našich snů, které nám jsou ale implantovány masmediální kulturou jako naše údajná identita; o krizi modelu monogamního vztahu a také o krizi schopnosti člověka myslet nad rámec svého „já“.
Předpokládám, že minimálně do konce sezony přebíráte dramaturgický plán Mariána Amslera. Jste s ním spokojený?
Ano, přesně tak. Tato polovina sezony je de facto převzetím již připraveného dramaturgického plánu, ale samozřejmě také začátkem příprav sezony nové. Jelikož se ale v této sezoně jedná o režie Mariána Amslera a Jana Friče, mohu se s ní plně ztotožnit, protože si obou tvůrců velice vážím a doufám, že zůstanou v blízkosti našeho divadla i v dalších sezonách.
Ivan Buraj
(*1988) Vystudoval Divadelní fakultu JAMU, obor činoherní režie. Bakalářské studium absolvoval inscenací hry W. Schwaba Lidumor aneb Má játra beze smyslu. Během studia se účastnil pracovní stáže u Roberta Wilsona v Národním divadle v Praze na inscenaci Věc Makropulos. Magisterské studium ukončil inscenací Prince Homburského od Heinricha von Kleista, která byla oceněna na bratislavském divadelním festivalu divadelních škol Istropolitana speciální cenou. V sezoně 2012/2013 režíroval pro Studio HaDivadla autorskou inscenaci Kreatury: K ohni se mnou pojď! a podílel se na kolektivním projektu Rozrazil: O naší nynější krizi, v následující sezoně pak na hlavní scéně HaDivadla režíroval autorskou adaptaci románu Franze Kafky Zámek (záře integrace). V sezoně 2014/2015 realizoval inscenaci pro pražské Divadlo Letí (Sestup a vzestup pana B.), 22. ledna bude mít premiéru jeho inscenace Odsun!!! v Národním divadle moravskoslezském.
Komentáře k článku: HaDivadlo je přátelské společenství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
