Hájkův večer v Činoheráku
Pražský Činoherní klub otevřel nynější sezonu rovnou premiérou. Tou novinkou je titul 2:22 – Duchařský příběh. Stalo se tak dva roky poté, co byla hra britského dramatika, scenáristy a novináře Dannyho Robinse (*1976) představena v londýnském Noël Coward Theatre a – dle programu k pražské inscenaci – zbořila několik westendových rekordů. Obdobně jako již patnáctým rokem na této scéně uváděná hra Yasminy Rezy Bůh masakru je i Robinsův text postaven na čtyřech figurách, dvou párech v aktivním věku, z nichž jeden přijde k druhému na návštěvu. Manželé Jenny a Sam již téměř zrekonstruovali starý viktoriánský dům. Na kolaudační večírek se dostaví Samova spolužačka z vysoké školy Lauren se svým novým přítelem, instalatérem Benem. V jednom z pokojů v patře neklidně spí malá dcerka. Zvuky v elektronické chůvičce ruší hovory a manželé střídavě odcházejí malou uklidnit. To je však, jak se postupně vyjeví, nic proti zvukům, které Jenny slyší v domě po večerech, když je manžel pryč. Otázka, zda v domě takzvaně straší, se stane hybatelem posezení, které je všelijaké, jenom ne klidné.
Navštíví kolaudační večírek také duch? Zleva Romana Widenková (Jenny), Jan Hájek (Ben), Václav Šanda (Sam) a Markéta Stehlíková (Lauren) FOTO PAVEL NESVADBA
Robins je také autorem podcastů o duchách a nadpřirozených jevech, přičemž právě na duchařině stojí pointa, kterou nebudu ani naznačovat (ostatně herci při děkovačce rozvinou plátno s nápisem NEPROZRAĎTE TO!). Chci o ní nicméně říct, že autor použil fígl, jenž diváky povede k různým výkladům, ale při bližším ohledání mu chybí určitá logika, alespoň soudě dle pražské inscenace. Nutno však také říct, že duchařina je zde pouze prostředkem ke vztahovému a svým způsobem i sociálnímu dramatu se žánrovou příměsí hororu či spíše horůrku. Jenny, Sam a Lauren jsou provázáni emocionálně i sociálně (jsou, řekněme, nepatrně vyšší střední třída). Senzitivní Jenny naráží na racionalitu Sama a naopak. Lauren na škole milovala Sama a tenhle cit v ní dosud vězí. Čtyřicítka na krku, akademická kariéra na postupu, stejně tak ovšem i alkoholismus a rezignace na vybudování rodiny. Vztah s dělníkem Benem je výsledkem rozvahy, že lepší je něco než nic.
Robinsův text je místy vtipnou, místy psychologicky i sociálně-kulturně trefnou konverzačkou vyžadující přesnou práci s timingem. To se v režii Braňa Holička také děje, scéna Nikoly Tempíra funkčně pracuje s časovými údaji, které se promítají na stěnu pokoje, v němž jsou postavy celý večer pospolu. Potíž inscenace – vedle limitů duchařské dimenze textu – vidím v obsazení a uchopení figur. Sam Václava Šandy postrádá v pohybech i dikci jakoukoli ostrost racionality, s níž na stůl sází argumenty, jimiž vše rozumově zdůvodní; je to figura bez charismatu, která hladce odříká, co odříkat má. Jenny Romany Widenkové a Lauren Markéty Stehlíkové jsou po většinu inscenace svým jednáním do značné míry zaměnitelné, z jednoho kulturního „vrhu“, ačkoli první z hereček je o generaci mladší než druhá, což ve vnímání postav generuje pocit určité nepatřičnosti. Když ke konci připitá Lauren na Sama vybalí svou trvající náklonnost, vyznívá to planě především proto, že planý je Sam.
Pak je tu ovšem Ben ve vynikajícím ztvárnění Jana Hájka. Ben si drží odstup, protože sociálně se v tom prostředí necítí komfortně, trefně však problematizuje, o čem se vede řeč, je přirozeně, nenaučeně inteligentní. Je rázný, přímočarý i zranitelný. Hájek mu střídmými, avšak výraznými prostředky (posazení těla, způsob chůze, pro tohoto herce příznačný sytý tón mluvy) vtiskuje opravdovost. A když Ben ve stěžejním dialogu večera vpaluje Samovi do tváře jeho kulturní nafrněnost, jde o hodně silný moment.
Činohernímu klubu přibyl do repertoáru divácky širokospektrální titul, umělecky neurážející, ale také ne vynikající, z něhož si o duchách sice mnoho neodnesete, ale v určitých vztahových konstelacích můžete třeba narazit na něco i ze svých životů.
Činoherní klub, Praha – Danny Robins: 2:22 – Duchařský příběh. Překlad Michal Zahálka, režie Braňo Holiček, dramaturgie Markéta Kočí Machačíková a Kateřina Popiolková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Lenka Hollá. Premiéra 8. září 2023.
Komentáře k článku: Hájkův večer v Činoheráku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
