Divadelní noviny > Kritika

Princ dánský na pražské Broadwayi

Na součet českých původních muzikálů s úspěchem vyexportovaných do významných světových metropolí stačí prsty na rukou. Srdce tudíž zaplesá, pokud se některému z nich podaří udržet se na největších muzikálových trzích nastálo. Možná nejambicióznějším projektem je Hamlet Janka Ledeckého, procházející od prvního uvedení v Divadle Kalich (1999) zásadní transformací, která ho možná jednou dovede až na americkou Broadway. Po dobytí jihokorejského Soulu a japonského Tokia se na čas vrátil domů, překvapivě do Divadla Broadway. Současnou progresi „světové“ koncepce vytvořené americkým režisérem Robertem Johansonem však diváci mohli zhlédnout několikrát, naposledy v roce 2008 ještě v komorním prostředí Kalichu.

Po neustálém dramaturgickém vylepšování muzikálu během let je Ledeckého adaptace Shakespearovy hry prakticky bezchybná. Je zcela současná, má spád a nic zásadního v ní již nechybí poté, co byly doplněny dvě takřka povinné položky: Hamlet konečně zpívá zásadní monolog Být, nebýt v hitovém kabátku. A coby přiznaná úlitba teatrologům do děje přibyly i rapující figurky Hamletových spolužáků Rosencrantze a Guildensterna, ve výsledku je to však jen sofistikovaný vtípek. Konzervativnější odborníky možná víc než to popudí obsazení většiny Shakespearových postav zpěváky pop-music, jakkoli z ansámblu čiší vstřícná energie.

Do titulní role prince dánského záměrně proti typu obsazený Václav Noid Bárta předvádí suverénní výkon, doslova každým gestem účinně tahá za nitky. Jeho životní partnerka Eliška Bučková se s partem Ofélie navzdory malým zkušenostem vyrovnala se ctí, zpočátku však byly ohlasy na její obsazení kontroverzní. Od krále Claudia Josefa Vojtka bychom možná čekali trochu vyšší míru padoušství a víc hereckého výrazu. Josef Laufer hraje Polonia jako „solidního intrikána“, ale nebojí se postavu odlehčit. Spolehlivou jistotou je Tomáš Trapl ve dvou menších rolích: nejprve coby loajální principál herecké společnosti a následně s lehkostí swingující filosofující Hrobník.

Prakticky nezměněná zůstala nápaditá scénografie Šimona Cabana z Divadla Kalich, připomínající ostrovní minisvět s majestátním kýlem lodi, zapadla však i na větší jeviště Divadla Broadway. Mírně změněné hudební aranžmá Martina Kumžáka akcentuje Ledeckého vynikající smysl pro melodický pop-rock a posiluje dramatický účinek. Největší změnou prošla árie královny Gertrudy Nevěrná směrem k baladě doprovázené jen klavírem. Zatímco v zahraničí nechybějí živí hudebníci, zde straší duch halfplaybacku. Přičtěme mu k dobru, že zní dostatečně energicky a proti žánrové nálepce rockové opery netřeba mít námitky. Zato choreografie jsou občas popisné a jednoduché, světový titul by si zasloužil lepší! Celek je však nesmírně působivou a poctivou show.

Sluší se upozornit, že Hamleta v Praze pravděpodobně čeká jen limitovaný počet repríz, do konce dubna se ale hrát bude.

Divadlo Broadway Praha – Janek Ledecký: Hamlet. Režie, spolupráce na libretu a choreografii Robert Johanson, hudební aranžmá Martin Kumžák, scénografie Šimon Caban, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jana Hanušová. Premiéra 22. března 2012.

• Autor: Ondřej Doubrava
• Publikováno: 16. dubna 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Princ dánský na pražské Broadwayi

1. Eva Záhorová

   

   No recenze uplně na nic…

   19.04.2012 (23.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Pavel Kylián

   

   No to je spíš reklama než recenze…

   22.04.2012 (22.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Ondřej Doubrava

   

   Hezký den,

   děkuji moc za stručné komentáře, jde o krátké zhodnocení návratu jednoho díla na scénu, které prodělalo obrovský vývoj a považoval jsem za přirozené až nutné ho připomenout, jelikož Hamlet je současnosti už opravdovou „světovkou“ (do Japonska neberou kde co, stage-reading na Broadwayi je také super) a jediného přímého konkurenta má ve Svobodově Draculovi, u kterém už ale tolik slyšet není. A s reklamou váhám, zkuste si můj článek přečíst ještě jednou, reklama by přece byla ještě o značné procento pozitivnější, ostatně nechte se překvapit mou „známkou“ v Kritickém žebříčku. Hamlet se v mých očích zkrátka povedl, jde o příjemné představení (a to jsem viděl jen premiéru, která podle slov mých kolegů a přátel neměla moc společného se současným stavem po usazení a Hamlet prý jen kvete), takže kdo ví, jestli by v těchto dnech mé hodnocení nebylo ještě lepší.

   Děkuji za názory a srdečně zdravím

   Ondřej Doubrava

   23.04.2012 (11.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)