Divadelní noviny > Kontext Názory – Glosy

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 11)

Domnívám se, že iDN v rámci té koncepce, kterou z nich odečítám, plní svou veřejnou službu skutečně poctivě. Množství článků, za nimiž je zřetelná a čitelná rozsáhlá redakční práce, je ocenění hodné. Nevím o žádném jiném divadlu se věnujícímu médiu, které by přinášelo tolik informačních textů, článků připomínajících výročí, informujícím obsáhle a fundovaně o úmrtí umělců/kyň, o projektech a událostech týkajících se divadla.

Autor loga seriálu Aleš Fulín

Za hlavní nevýhodu média považuji jeho jakousi „neviditelnost“ v tom širokém internetovém světě. Jako by internetová podoba ztrácela svou příznačnou podstatu interaktivnosti – tedy výhodu otevřeného komunikačního prostoru, oproti tomu „uzavřenému“ vytištěnému. Důkazem toho budiž fakticky neexistující diskuse v komentářích.

V dnešním světě se většina diskusí přesouvá na sociální sítě, a byť Divadelní noviny mají svou stránku i na FB, překvapivě ani ta nevykazuje při pohledu zvnějšku přílišnou aktivitu (neposoudím počty rozkliknutí článků, soudím čistě podle „liků“). Dalším dokladem budiž prosba Vladimíra Hulce pod textem Ministerstvo kultury ČR odpovídá na otevřený dopis ministru kultury z 11. 3. 2023, která nenašla vyslyšení a pod textem není jediná reakce: Prosím zainteresované, aby diskutovali na našich stránkách a diskuse se soustředila zde. Jde přece o iDN. Píše-li každý na své facebookové a jiné profily, stává se z tohoto tématu hospodská žvatlanina, kde si každý u svého piva a stolu pobrukuje to své a vzájemně se neslyšíme. Jako by Divadelní noviny stály kdesi stranou mimo živé diskuse, byť se nedomnívám, že by neměly svou čtenost.

Význam iDN vidím dále v tom, že mohou poskytovat prostor pro publikování textů, které se jednoduše nevejdou do tištěné podoby (otázku, zda ponechat to již „zastaralé“ médium tištěného periodika a přejít čistě do onlinu, nechávám na jinou diskusi, upozorňuji především na nutnost zachování možnosti archivovat texty pro budoucnost. V tekutém prostoru iDN se můžou články snadno ztratit). Oceňuji projekt KritikLab, který je přínosný jak z pedagogického hlediska, tak pro samotná divadla. Jen více takových aktivit, které mohou posílit etablování nových autorů/ek. Stejně tak nemáme jiné médium, které by přinášelo zpravodajství z tak velkého množství divadelních festivalů.

Za největší nevýhodu tedy považuji jistou, navenek působící uzavřenost iDN nebo její neschopnost rozproudit živé diskuse. Možná skutečně diskutujeme jen na osobních profilech na sociálních sítích a nevzniká potom už potřeba komunikovat takto „centrálně“. Nevím. Tato centrálnost má však naopak velký potenciál zachovat některá témata pro budoucnost – nebudou-li takováto média, za dvacet let už nebudeme schopni rekonstruovat, co se v té dané době dělo v českém nebo lépe středoevropském divadle a jaké na to panovaly názory.

Autorka je teatroložka a pedagožka.

///

Více na i-DN:

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 00)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 01)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 02)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 03)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 04)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 05)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 06)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 07)

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 08)