Divadelní noviny > Kontext Názory – Glosy
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 12)
Anketní výzvu DN beru jako hozenou rukavici a z výzvy se domnívám, že DN stojí opravdu o upřímnost a diskusi, byť dosavadní odpovědi v anketě se nesou spíš ve stálém zdůrazňování toho, že platforma DN/iDN je klíčová pro kontinuální publicistické a kritické zpracovávání divadelního života na denní bázi. To je myslím skutečnost, kterou nijak nepopírá ani citované vyjádření grantové komise. Je tím ovšem spíše popsána úloha DN/iDN, nikoliv už to, jak je tato úloha plněna.
Autor loga seriálu Aleš Fulín
Tištěné Divadelní noviny čtu pravidelně, ale výběrově (rubriky a autory, které mě zajímají); na iDN se dívám takřka denně, ale jsem k nim hodně kritický. Pro účely své odpovědi bych – asi podobně jako grantová komise – mezi oběma součástmi této platformy rozlišoval. Přečetl jsem zhruba desítku posledních čísel DN od začátku do konce a mám je za solidní časopis, k němuž lze mít jistě řadu výhrad, ale onu “veřejnou úlohu” po mém soudu plní v zásadě kvalitně, pomyslíme-li na jeho finanční možnosti, na potenciální rezervoár autorů a na to, jak je schopen platit externí přispěvatele.
Zároveň nemohu popřít že kromě rubrik Kritika a Rozhovor se mi obsah DN zdá až příliš často určován spíše ochotou autorů psát a jejich zájmy než výraznější redakční politikou. Struktura dalších rubrik se mi také zdá až příliš “zvyková” a pokud se podařilo rubriku Kritika žádoucím způsobem omladit a nastolit v ní určitou generační pluralitu, v ostatních rubrikách se jeví DN být dost výrazně časopisem starší generace. (Což ostatně koresponduje s personálním složením Společnosti pro DN, kterou aktuálně tvoří výhradně muži ve věku 60+.)
Znovu však opakuji, že i když bych si dokázal představit řadu témat, kterým by se DN měla věnovat více a důsledněji, jako jsou reportáže “z terénu”, úvahy na obecnější témata divadelního provozu či otázky jednotlivých divadelních profesí (obzvláště pak želím toho, jak s odchodem Marie Reslové z redakce ubylo zájmu o témata divadelního řízení a kulturní politiky), nemyslím si, že by v daných podmínkách šlo tištěné DN vytvářet zásadně lépe.
Zásadně jinak je tomu s iDN a domnívám se, že většina dosavadních respondentů v této anketě stav obou platforem směšuje velmi nerozlišujícím způsobem. Web Divadelních novin se řídí zřetelně postojem “čím více, tím lépe” – je nutno nahrnout na homepage co nejvíce obsahu, kvalitou se netrapme, on si to už čtenář přebere.
Drobná statistika: za první dva měsíce tohoto roku vyšlo (pokud počítám dobře) na iDN 181 zpráv. Z nich 90 tvoří “kulturní zpravodajství”, u něhož valnou část tvoří mírně či vůbec upravené tiskové zprávy, případně převzaté zpravodajství ČTK podepsané prostě DN.
Jen pro ukázku náhodně zvolený sled zpráv, které se na iDN objevily v druhé polovině ledna: Streamovací platforma Dramox spustila provoz na Ukrajině a v Polsku – nominace filmů na Českého lva – přednáška Teatrologické společnosti – zvolení Martina Glasera místopředsedou Opera Europe – koncert České filharmonie k výročí Viktora Kalabise – potvrzení Martina Glasera ve funkci ředitele NdB – ocenění Jakuba Hrůši za jeho nahrávku s Bamberskými symfoniky – potvrzení Davida Marečka v čele České filharmonie – Pražské quadriennale zahájilo předprodej lístků – přednáška umělecké skupiny Zaječí o Felliniho filmu 8½ – Divadlo Lampion hlásí vysokou návštěvnost… Je evidentní, že jde o nestrukturovanou směs mechanicky přebíraných zpráv z různých kulturních odvětví a velmi různé důležitosti, často danou prostě tím, kdo redakci o čem informoval. Běžné kulturní webové zpravodajství typu Aktuálně podobnou věc obstará ve všech ohledech kvalitněji. Navíc si nemyslím, že právě v mechanickém přebírání agenturních a tiskových zpráv o nedivadelním dění spočívá “veřejná služba” specializovaného divadelního magazínu.
Dalších 27 textů tvoří nekrology “výrazných kulturních osobností”. Je samozřejmě jasné, že nekrology divadelníků (zejména těch bez mediální popularity) za DN takříkajíc nikdo neudělá, ale ptám se, zda je skutečně třeba investovat redakční úsilí do kompilačních nekrologů osobností jako Burt Bacharach, Carlos Saura nebo Gina Lollobrigida, o kterých opět napíše řada jiných médií poučeněji i kvalitněji?
17 příspěvků pak tvoří texty Jaroslava Tučka, nejčastějšího přispěvatele iDN, na kterém lze jistě obdivovat jeho neutuchající zájem o divadlo a chuť o něm referovat, v jehož případě však iDN publikací všeho, co tento veleplodný autor napíše, prokazují jemu i čtenářům skutečně medvědí službu.
Teprve zbylá čtvrtina (!) je tvořena dalšími původními kritickými texty, mezi nimiž se chaoticky mísí festivalová zpravodajství, texty z platformy KritikLab a “běžné” recenze. U nich pak není jasný žádný rozdíl mezi těmi psanými do tištěných DN a na iDN, takže ve výsledku to působí dojmem, že na webu prostě vyjde to, co se do psané verze nevešlo.
Klíčový problém celých iDN se mi tak jeví v přehlcenosti, ve filozofii, že na webu musí být stále něco nového, byť s divadlem nesouvisejícího nebo mechanicky přebíraného z jiných zdrojů, bez přidané hodnoty vlastní redakční a editorské práce.
Zejména však Divadelní noviny za posledních deset let neudělaly nic podstatného pro zkvalitnění svého webu, jeho přehlednější strukturování a zvyšování kvality příspěvků na úkor kvantity – již řadu let působí jako médium ochotné publikovat na webu v zásadě cokoli, co jim kdo nabídne.
Navzdory soustavnému poklesu počtu abonentů i čtenářů tištěných DN, který přiznávají i výroční zprávy Společnosti pro Divadelní noviny (a koneckonců i Jan Kolář ve své kritice rozhodnutí grantové komise konstatuje masový úprk čtenářů na internet) nevidím snahu jakkoli koncepčněji tištěné DN a iDN propojit a hledat nějaký do budoucna životaschopnější model existence DN jako především webového magazínu.
A rozumím rozhodnutí grantové komise v tom, že si také nemyslím, že iDN samy o sobě v globále nabízejí kvalitní a potřebnou veřejnou službu; respektive narozdíl od DN si myslím, že by svou veřejnou službu mohly a měly iDN plnit ZÁSADNĚ lepším způsobem.
Autor je dramaturg Městského divadla v Brně, docent JAMU.
///
Více na i-DN:
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 00)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 01)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 02)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 03)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 04)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 05)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 06)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 07)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 08)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 09)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 10)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 11)
Komentáře k článku: Hazard, nebo veřejná služba? (No. 12)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Ort
Pan Šotkovský
problém přehlcení iDN redakcí nekriticky přebíranými informacemi perfektně popsal – bez výhrad se k jeho obsažné analýze připojuji.
11.05.2023 (9.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Bereme-li tuto anketu
jako příspěvky do veřejné diskuse o podobách Dn a iDN, případně kritických divadelních médií jako celku – a já to tak beru – jsou poslední dva hlasy (Jana Šotkovského a Ivy Mikulové) toho konečně hodny. Děkujeme v Dn za ně a pokusím se zareagovat z pozice dlouholetého redaktora Dn a bývalého editora i-DN, kam dnes edičně připravuju nekrology, některé blogy a ústeckou část KritikLabu.
Šotkovský píše: „…kromě rubrik Kritika a Rozhovor se mi obsah DN zdá až příliš často určován spíše ochotou autorů psát a jejich zájmy než výraznější redakční politikou. Struktura dalších rubrik se mi také zdá až příliš “zvyková”…“
Dn byly od začátku jejich polistopadové existence koncipované jako „kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky“, což je po celý čas v jejich podtitulu. Divadlo se pohybuje v konkrétním kulturním, politickém a společenském prostředí, a my je proto do něj v Dn zasazujeme, skrze ně nahlížíme, nevytrháváme je z něj. Pokud bychom chtěli toto rozporovat, podkopáváme celý smysl existence Dn a… zrušme je (anebo vytvořme zcela jiný koncept, pak to ale bude jiný časopis jen se stejným názvem).
DN nejsou (a za sebe věřím, že je to správně) ryze odborným časopisem a snad všichni dosavadní redaktoři/redaktorky to také tak vnímali a respektovali a tak i pro ně pracovali. Proto v nich píšeme nejen o divadle, ale věnujeme se i dalším druhům umění a kultuře a společenským tématům vůbec, a to v rubrice Kontext. Snažíme se v ní postihovat to hlavní, co se děje v českém filmu, televizi, rozhlase a výtvarném umění, poslední dobou rozšiřujeme témata o audionahrávky a podcasty. Píší nám do nich renomovaní autoři, respektovaní v daných oborech, autorský prostor se snažíme dávat i novým. /Chybí dlouhodobé sledování hudby (snažíme se, ale nenašli jsme zatím pravidelného autora; máte-li tip, dejte vědět :-))/. Po příchodu Josefa Hermana jsme posílili knižní rubriku, dodali krátké glosy (rubrika Došlo do redakce). Soustředíme se především na divadelní literaturu, ale nejen na ni. Pokud u koncepce kulturního čtrnáctideníku zůstaneme (a doufám, že ano), jen stěží jde tyto kontextové materiály opustit.
I další „zvykové“ rubriky (str. 2-3, 14-16) – myslíme si – naplňují veřejnou kulturní a veřejnou divadelní službu a šlo by je podle mne modifikovat víceméně jen formálně (výměnou jedné rubriky za podobnou, což děláme). Fagi, Brabence (dřív Jirouse, trialog Krejčí/Váša/Falář, Vladimír 518, Vladimír Franz…) a Dědečka (dřív třeba Dousková ad.) vnímáme jako své „značky“. Jde o jedinečné literární či výtvarné materiály, které mají nadčasovou hodnotu. Prostor dáváme i krátkým literárním útvarům na str. 3, zde střídáme zavedené a zcela neznámé autory, pokud možno spjaté s divadlem. Opět věřím, že jde o veřejnou kulturní službu a současně dávají Dn další – kulturní, literární – zabarvení. Věřím, že i dvoustrany 8-9 (Rozhovor) a 12-13 (Zahraničí) a závěrečná strana 16 (Paměti) jsou důležité a dlouhodobě naplňované atraktivně (byť vždy se můžeme přít o správnosti výběru a kvalitě zpracování). A pak jsou strany 4-7 naplňované kritikou a reportážemi z festivalů. Ty snad rozporovat nelze. Jen se zamýšlet, zda výběr reflektovaných inscenací a festivalů je včasný a správný, případně jak se jich autoři zhošťují. Jsou páteří, hlavní náplní a smyslem novin. Zde je vždy prostor pro diskuse a různé pohledy a v průběhu existence Dn k nim byly voleny různé přístupy a vytřídalo se v nich nejvíc redaktorů (Procházka, Mazáčová, Kerbr, Reslová /2x v různých obdobích/, Mikulka, Dombrovská, Soprová s Hermanem a nyní Zachatá).
Tim ovšem nechci „zabetonovávat“ naše rubriky a strany a tvrdit, že jsou neměnné a jediné možné. Děkujem všem za kritické postřehy a připomínky, jistě je vždy možné a dobré inovovat. Jen poukazuju, že DN jsou strukturované a jasně, vědomě koncipované. Redaktoři/Redaktorky se po nástupu Josefa Hermana do funkce šéfredaktora v červenci 2014 výrazně měnili a nyní stránky kritiky, velkého rozhovoru a zahraničí řídí mladé kolegyně /tedy 8 stran z 15/. Já (65+) mám na starosti výše zmíněné kontexty a paměti. Kulturně politické texty a teatrologické materiály pak šéfredaktor (65+). To jen k poznámce o starší generaci.
Ovšem to podstatné jak u Šotkovského, tak u Mikulové jsou i-DN…
V redakci je bereme jako skutečné „noviny“, tedy deník, dokonce vycházející i o víkendu. Proto vedle původních textů přinášejí i-DN i cosi jako agenturní zprávy, což jsou ony přebírané, ale editorkou vybírané a zpracované – tiskové, agenturní či jiné – zprávy. Dělají to všechny noviny (deníky) a věříme, že tím informujeme širokou českou divadelní a kulturní veřejnost, která se k těmto informacím (narozdíl od profesních zájemců) jinak nedostane, nebo špatně. Snažíme se ovšem, aby i-DN nebyly těmito zprávami zahlcené (proto max. 3 denně – myslíte, že je to moc?!, možná…) a současně aby díky sledování i-DN získával čtenář aspoň částečný přehled o širokém divadelním dění u nás. Ale rozhodně to není nahodilý, natož mechanický výběr!!! Soutředíme se především na festivaly, zajímavé premiéry, nové soubory, chystané přednášky, dramaturgické plány, ceny, zahraniční výjezdy. A opět – z výše zmíněných důvodů – nejen pouze na divadelní zprávy, byť na ně především. Vedle toho jsou na i-DN kritiky, festivalová zpravodajství, ohlasy festivalů, původní rozhovory… A také autorské blogy. Kdo nechce, nemusí je číst. Své čtenáře mají a jsou – myslím si – jakýmsi kořením pro pečlivé čtenáře a libostí pro autorovy/autorčiny fanoušky (každý bloger/blogerka má své). Nejsou tedy míněny jako kritické reflexe divadla ani společnosti, byť i ty se tam objevují. Proto je vesměs dáváme o víkendu jako sobotní a nedělní čtení. Co se týká nekrologů, české mediální prostředí se o ně příliš nestará, a tak jsme se rozhodli být v tom výluční a autorsky pečlivě se věnovat nejen divadelníkům, ale i významným kulturně-společenským osobnostem vůbec. A to nejen u nás, ale i v zahraničí. Je omylem myslet si, že kdyby na i-DN nebyl nekrolog Bacharacha, Saury, Lollobrigidy či Petrušky Šustrové, byla by tam třeba kritika nějaké inscenace. Nikoli. Jen by nebyly ony nekrology, často s mnoha neagenturními informacemi a odkazy, linky na nahrávky (což lze jen na netu) apod., které píšeme z přesvědčení, že jsou to přitažlivé informace pro každého kulturního člověka (mj. jsou to bezkonkurečně nejčtenější texty na i-DN – vždy stoupne čtenost o několik tisíc, občas dokonce o desítky tisíc).
Virtuální prostředí je stále novou, historicky v zásadě neodzkoušenou platformou, a tak se teprve pozná, jaké postupy a typy textů tam budou vhodné a jaké odpadnou. Mě překvapuje, že na i-DN jsou hned nahoře názvy rubrik, a kdo nechce (anebo naopak chce) některé texty číst, najde si „ty své“ tam (třeba Kritiku) a nemusí se zabývat „tekutým“ sloupcem. Přesto snad každý sleduje jen první/titulní sloupec (toto mi před časem potvrdil náš „ajťák“, do druhého a dalších sloupců čtenáři téměř nevstupují) a má dojem, že by v něm měl číst vše a že ten „jeho“ text či rubrika mu přeskočily na další stranu, a on místo aby v klidu přešel na ni, to označuje „zahlceností“ webových stránek i-DN. Není snad tak těžké přejít i na další strany i-DN, nečíst jen titulní. V záhlaví názvu každého příspěvku je navíc všude perex, tak každý vždy ví, o čem zhruba text je, a i dle toho se může rozhodnout. Ani v tištěných novinách či časopisech přece nečteme vše a mnohé stránky přeskajumeme, aniž bychom považovali ony noviny či časopisy za jimi přehlcené. Proč to ale nedělají čtenáři virtuálních i-DN?! Zde souhlasím s Janem Šotkovským, že by se „vizuál“ i-DN a jejich strukturovanost měly inovovat k současným podobám způsobů vydávání textů a vedení novin ve virtuálním prostoru. Tato inovance je již rok předpřipravená, ale je časově náročná a – především – vyžaduje poměrně vysoké finance, které nemáme a nyní jsme dokonce nedostali ani na provoz… Obdobně formálně „tekuté“ weby Opera+, Podhoubí a Nadivadlo podpořeny byly (přeju jim to, Opera+ a Nadivadlo si grant rozhodně zaslouží), tedy tyto formální „zastaralosti“ zřejmě komisi nevadily. Anebo jen výběrově? Proč? Ozve se někdo z grantové komise MK? Osloveni byli všichni.
A že na i-DN téměř nejsou diskuse, jak upozorňuje Iva Mikulová? Mrzí nás to velmi. Myslím si, že je to jev spíše sociologický. Facebook a další soukromé virtuální sítě, zdá se, (zatím) vítězí. Diskutující se tam myslím si cítí bezpečněji, hovoří či se přou se „svými“, nedávají své názory všanc široké veřejnosti. Texty se před nimi vyjevují automaticky v jejich FB, nemusí i-DN cíleně vyhledávat. Je to tedy i pohodlnější. Ovšem to jsou – upozorňuju – dialogy či hádky podobné spíše hospodě u jednoho (byť velkého) stolu, anebo fanouškovskému (byť třeba velkému) klubu, nikoli veřejná, všem dostupná a otevřená platforma. Proto budu vždy (nebo aspoň v dohledné době) apelovat na to, aby se diskutovalo zde, a nikoli na facebooku a jiných obdobných soukromých platformách. Z toho vzniká jen sektářská, separovaná společnost diskutující pouze ve své a se svou „bublinou“, často dokonce o nás bez nás, o nich bez nich.
Chtěl jsem toho napsat ještě hodně (třeba o čtenosti a prodejnosti Dn, i-DN a dalších divadelních časopisů a médií), ale i tak jsem moc dlouhej (holt 65+…). Za to se všem, kdo dočetl až sem, omlouvám a – zatím – končím. Přidá se k diskusi někdo?
12.05.2023 (2.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Jan Šotkovský
si dal práci s rozborem, přesto si však dovolím upozornit, že redakci Divadelních novin tvoří pět lidí, z toho dva muži 65+ a tři ženy, které patří do generace Y, stejně jako redaktorka Podhoubí. Pro úplnost dodávám, že redakci Nadivadlo tvoří vesměs muži generace X. Redakci portálu i-divadlo.cz tvoří genderově vyrovnaná směsice generací X, Y, Z.
„Drobná statistika: za první dva měsíce tohoto roku vyšlo (pokud počítám dobře) na iDN 181 zpráv. /…/ Z toho čtvrtina je tvořena původními kritickými texty…“ Tj. 45 recenzí a reflexí… Takže statisticky vzato, více než 22 recenzí/reflexí za měsíc. To nemá ani Nadivadlo.
13.05.2023 (9.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vladimíre,
Divadelní noviny jsou odborný časopis, jestli ryze nebo neryze není podstatné! Problém je s vymezením „odbornosti“, a ten přesahuje do záběru časopisu, odborné nejsou jen teatrologické studie, ale také správné informace, zprostředkování názorů, diskuze a polemiky, a nakonec i ta trocha „čtení“. Jak Vladimír Hulec píše. V tom je myslím jádro sporu.
13.05.2023 (11.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Josefe ad.,
možná právě o ono vymezení odbornosti, laickosti, profesionality, fundovanosti a veřejné přístupnosti a atraktivity (ergo prodejnosti DN a čtenosti i-DN) jde. Nám, diskutujícím i grantové komisi. A každý to vidíme (trochu?) jinak.
Kolik těch „odborníků“ tady je, kteří si Dn budou kupovat a číst? A proč jen pro ně vést tak náročné periodikum? Neznamená Tvůj termín „odborný“ spíše profesionálně vedený? Pokud by totiž – aspoň z mé interpretace toho pojmu – byl jen odborný, nestačily by pro naplnění této „odborné služby“ opravdu jen SaD a Divadelní revue? A případně Podhoubí, které se jako „odborné“ médium tváří nejvíc? V čem by se – pokud by byly DN ryze (nemohu toto slovo odpoutat) odborným periodikem – od nich odlišovaly? Proč je v takovém případě vydávat tak často? A co znamená „veřejná služba“?
Jiná věc je pochopitelně kvalita příspěvků a jejich zpracování. Ty ve veřejně dotovaném médiu by měly být – a doufám, že v Dn a na i-DN jsou – na profesionálně vedené úrovni, byť třeba různě (novinářsky) nahlížené (o tom byl můj úvodní rozbor). Profesionalita, fundovanost a odbornost jsou – každý pojem – něco jiného, byť se vzájemně prostupují a my – doufám – píšeme, publikujem a jsme důležití jak pro odborníky (teatrology) a divadelníky, tak pro laickou veřejnost. Proč bychom jinak tiskli rozhovory či paměti, měli Dotazník, publikovali fejetony a jiné rubriky? To nejsou odborné teatrologické texty.
Já vždy vnímal a prosazuju Dn v souladu s výše citovanou premisou: „Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky“. Nikoli jako odborný věstník pro pár zasvěcených.
Věřím, že s Tebou, Josefe, jde spíš o terminologický spor, co je „odbornost“ a co „laickost“, čtenářská otevřenost a přístupnost. Oběma nám vždy šlo – a jde – o kvalitu a fundovanost. A snad i otevřenost a čtenářskou atraktivitu. Ale – opakuju – možná právě toto je spor s grantovou komisí a kritiky Dn z řad odborné veřejnosti. A podle mne časté nepochopení smyslu Dn a i-DN. Škoda, že se – aspoň zatím – málo přidávají kulturní novináři /Jana Soprová včera je čestnou výjimkou a její pohled je myslím z tohoto punktu přesný/ a čtenáři z řad oné – možná pomyslné – laické veřejnosti. Trochu je chápu, já jsem taky nikdy nepsal do novin a časopisů, byť je s chutí čtu a kupuju. Nicméně není teď, milí čtenáři, čas se ozvat? Jak jsem koukal, čtenost i-DN od začátku května byla (a je to pro každého – věřím – velmi zajímavé) 1. května: 1 147, 2. května: 1 781, 3. května: 1 457 (kolem 1 500 individuálních čtenářů denně je nejčastější počet), 4. května: 13 322, 5. května: 69 539, 6. května: 188 345 /!!!/, 7. května: 30 031, 8. května: 5 842, 9. května: 37 836, 10. května: 47 475, 11. května: 6 746 a včera 12. května: 3 177. Zajímavá turbulence, nicméně doklad o čtenosti (nebo aspoň otevření) i-DN a snad i zájmu.
13.05.2023 (12.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vladimíre,
nekontruji, bylo by to zase k ničemu. Bojuješ za něco, co jsem sám napsal. Ale chci tu upozornit, že debata se trochu díky Šotkovskému rozběhla, jenže ne tady, ale na jeho FB profilu – a tak tomu Vladimíre je. Dokonce i SADista Škorpil se přidal. A také na svém profilu i Karel Král, podle mého velmi přesně. Proč že nediskutují tady? Protože holt se scházejí jinde…
13.05.2023 (16.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nevím,
zda za něco bojuju, možná jo – za DN a i-DN. Ale v tomto případě jsem spíš rozporoval Tvou interpretaci DN jako (ryze) odborného časopisu.
A že pánové Šotkovský a Škorpil čile diskutují na svých FB profilech? To nevím, do hospody FB nechodím. Za našich dob se takvému jednání říkalo neslušnost a nevychovanost. Ale to ještě gaskoňští rytíři odhazovali širáky v dál… Když s někým mluvím, tak se neotočím v průběhu dialogu jinam. Vypovídá to o pánech Šotkovském a Škorpilovi a kvalitě jejich charakteru, nikoli o kvalitě či nekvalitě DN a i-DN.
Ale je dobré nikoho předčasně nezatracovat. Třeba se ještě přidají i zde… 🙂
14.05.2023 (0.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil
Mušketýre,
všiml sis, že s tebou a panem Hermanem se bavím tady a s Fridrichovským na FB, že jo?
14.05.2023 (13.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Chodím i do FB hospody…
14.05.2023 (13.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
🙂
Reagoval jsem
na informaci Josefa Hermana, že diskuse na téma Divadelních novin a jejich internetové podoby probíhají „o nás bez nás“ na FB a že se jich účastníš i Ty a Šotkovský /sám na FB nejsem a nemíním, tak tamní témata a aktéry soukromých projevů neznám a nemíním/. Pokud se diskutuje zde, je to myslím v rámci tématu vhodné, dobře a třeba. Jinde je to podle mne nefér a podpásové. A nejde jen o mě či redakci Dn a i-DN, ale i čtenáře i-DN.
Cože je, Jakube, Tvým aktuálním diskusním příspěvkem zde?
🙂
14.05.2023 (13.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No diskutovalo se tam dost, Jakube, nejen s Patrickem.
14.05.2023 (19.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šotkovský,
ani ne tak polemika jako pár poznámek k vašemu textu, za který děkuji:
– Na iDN nevidíte nic dobrého, proč tedy stránku, jak píšete, denně navštěvujete?
– Píšete, že stejně jako grantová komise rozlišujete mezi iDN a DN, ale právě o tom pochybuji. Mám za to, že se na tom podílí trochu nepřehledná podoba našeho webu, připouštím, na zásadní přepracování nejsou peníze. Ale asi bychom měli jinak organizovat hlavní stránku, chtěli jsme na ní průběžně tisknout poslední příspěvky jaksi „rovnoprávně“, něco s tím zkusíme udělat. Ale grantová komise nám přece vzkázala, že nám dala víc peněz na DN a že iDN máme platit z rozpočtu tištěných novin. Je to přes čáru pravidel, kdyby nic jiného, a zase směšování dvou periodik. Přitom důsledně je oddělit i v grantových žádostech nám poradil pan náměstek Němeček s paní vedoucí odboru Zahradníčkovou.
– Obsah DN samozřejmě vychází jak z objednávek redakce, tak z nabídky autorů, běžná praxe časopisu, který není specializovaný, považuji za dobré, že obsah DN se tímto způsobem rozšiřuje o další názory.
– Strukturu rubrik myslím neustále měnit nemusíme, vzhledem k otevřenosti a liberálnosti DN je pořád čím je naplňovat. Ale nemohu úplně souhlasit ani s tím, že se neproměňují, některé obsahově, některé úplně.
– Společnost pro DN je mým velikánským restem a problémem, ale věřte, že už další agendu prostě nestíhám. Nejde jen o personální složení, které bude nově mezigenerační, ale také o další parametry, které je třeba naplnit, genderové, odborné, není to jednoduché.
– Reportáže z terénu jsou především na iDN = denní zpravodajství a podobně. Víc personálně nestíháme, ani by na to nebyly peníze. Jinak se myslím do terénu pouštíme daleko víc než v jiných redakcích, také to považujeme za důležité.
– Fakt si myslíte, že ubylo témat z kulturní politiky a řízení divadel? Grantový systém, konkurzy na ředitele naposledy ve Zlíně, předtím v Opavě, nyní problém s Redutou, grantové koncepce řízení ad., to téma je především moje, už letité a zrovna nyní docela frekventované. Mimochodem, odehrává se v DN i na stránkách iDN, mrkněte na pěknou koncepci Martiny Schlegelové.
– Web iDN je podle vás přetížený informačními články, samozřejmě na základě oznámení nejčastěji z divadel. Snažíme se vyhovět poptávce, divadla o takovou platformu velmi stojí, máme dobrou návštěvnost asi proto, že jsou lidé zvyklí mrknout, co je nového – odhaduji i váš případ. Můžeme platit jednu editorku webu a nedostali jsme na provoz iDN dotaci, jak známo, není z čeho platit autory, tedy změnit poměr informací a autorských materiálů zatím nelze. Ale iDN je samozřejmě připravena a připravována v případě potřeby nahradit tištěné DN.
– Nesouhlasím ale s tvrzením, že jde o náhodné položky, vybíráme to, co by jinde snadno zapadlo, a co považujeme za důležité shromáždit na jednom místě. Je to věc názoru.
– Do své statistiky jste smetl všechno na jednu hromadu, ale jsou to materiály různého typu a zaměření. Zahrnul jste i blogy, třeba zrovna pan Tuček je velmi plodný a má své čtenáře. Takové blogy myslím mají na iDN místo. Mimochodem, Tuček vydal své blogy z iDN i knižně, mám dojem, že docela úspěšně.
– Kritické texty publikujeme od loňska zčásti i na iDN (za stejných podmínek jako v DN), abychom mohli trochu rozšířit záběr. DN jsou pro všechno už malé, ale rozšířit je není za co. Reagovali jsme tak na solidnější dotace počínaje loňskem a poskytujeme kritiky bezplatně jako veřejnou službu divadlům.
– Nekrology udržujeme jako naši specialitu, vím, že se mnohým zajídají, ale považuji za dobré jejich tradici udržovat, navíc je to opět sledovaná rubrika.
– Podle vás je klíčový problém iDN v přehlcenosti, možná už jako stařec, který nerozumí současnému virtuálnímu světu, si však myslím, že na informačním webu je nabízení stále nových zpráv nezbytností, tady se zřejmě lišíme v tom, jakou představu o webu máte vy – odhaduji, že tématizovaný typu Nadivadlo, Podhoubí. Neberte to osobně, ale proč potom na tyto weby nesměrujete spolupráci s festivalem Dokořán, s denním zpravodajstvím? Když podle vás nenaplňujeme veřejnou službu dobře.
– Konečně navrhujete, aby DN přešly komplet na web, který by se tím samozřejmě proměnil, po tom asi voláte. Nejste sám, a určitě k tomu jednou dojde, skončí tak všechny tištěné „noviny“, ale doufám, že ta situace ještě nenastala. Grantová komise ve svém listu tvrdí, že ubývá předplatitelů tištěných DN proto, že jsme kvalitou čím dál horší, aniž by to nějak dokládala. Samozřejmě je to tím, že ubývá zájemců o tištěná média obecně, DN se tomu procesu nemohou vyhnout. Přejít na čistě internetovou platformu zatím nechceme zejména proto, že tím DN ztratí důležitou funkci udržování divadelní paměti, nevěřím, že tu internetová média zvládnou. Mohu se mýlit.
Opakuji, nechci polemizovat, jen nabídnout svoje odpovědi na vaše výhrady, k zamyšlení nad problémem.
14.05.2023 (1.56), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský
Hezký den, pane šéfredaktore,
omlouvám se, že pro pracovní povinnosti reaguji s takovým zpožděním.
Nebudu vaši odpověď komentovat po bodech, na leccos máme prostě jiný názor, a pokud napíšete třebas, že „pan Tuček je velmi plodný a má své čtenáře“, co k tomu dodat?
Hlavní problém vidím ve vašem tvrzení, že „na informačním webu je nabízení stále nových zpráv nezbytností“. Je to znovu to přesvědčení o nezbytné kvantitě, které se promítá i do zpracování jednotlivých článků – čím více fotografiemi staženými z webu a odkazy na YouTube je text rozsekán, tím lépe.
Každopádně – s dovolením bych netvrdil, že na iDN nevidím nic dobrého. Jen se domnívám, že to dobré je utopeno v balastu, cenná festivalová zpravodajství – třeba ta z DSB a Flóry jsou opravdu výborná – se ztrácí v nestrukturovaném proudu převzatých tiskovek a nekrologů bez logického klíče.
Ano, chodím na iDN skoro denně, protože jsem divadelník a zajímá mě divadelní dění. Nechci po nich, aby byly Nadivadlo či Podhoubí a spolupráce s nimi za Dokořán mi přijde zcela logická. Myslím, že úloha DN i iDN pro české divadlo je těžko zastupitelná. Ale při návštěvách webu jsem skoro denně zklamáván tím, že editorská energie a čas se mrhá na přípravu nekrologu Tiny Turner, který v lepší variantě vyjde na deseti jiných místech, zatímco reportáž z pohřbu Soni Červené – kde jinde už by redaktor divadelního informačního webu měl být? – vyjde jako komentář(!) pod nekrologem a pak se ukáže, že je to „převyprávěná“ reportáž z Idnes, bez svolení i uvedení původního autora.
Rozumím tomu, že nejsou peníze na zásadní změny. Rozumím i tomu, že nechcete DN jako čistě webový projekt. Ale čtu si tento osm (!) let starý příspěvek a tiše uvažuji nad tím, co se na už tehdy neuspokojivém stavu změnilo (http://nadivadlo.blogspot.com/2015/01/svejda-idn-na-dno.html) – co se změnilo v restrukturalizaci webu, jeho větší přehlednosti, funkčnějším propojení printu a webu, přípravách na to, že (v celkem blízké budoucnosti) už DN na papíře nebudou dávat valný smysl. Podle mého skoro nic.
31.05.2023 (11.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
I vám hezký den,
inu psal jsem, že nepolemizuji, jen přemýšlím nahlas, a díky za vaše podněty. Myslím, že papírové DN mě moc dlouho nepřežijí a přemýšlím, co s tou pamětí divadla…
Jenže přesto nechápu logiku grantového řízení, které nedá iDN nic, tedy je prohlásí za zbytné, případně zbytnější než Nadivadlo nebo Podhoubí (a nic proti nim, jako komisař bych je taky podpořil). To je myslím velký problém dnešního divadla, proč a jak na MKČR udělují granty, hlavně aby jim to jaksi účetně vyšlo. A mám pocit, že všem kolem je to jedno…
31.05.2023 (11.44), , Trvalý odkaz komentáře,