Divadelní noviny > Kontext Názory – Glosy
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 13)
DIVADELNÍ NOVINY. Píšu schválně zdůraznění na ten specifický tisk / netisk, protože nejen u nás, ale i v mnoha dalších místech na světě tento typ zpravodajství a reflexí jednoho specifického žánru postupně ruší a rubriku divadlo či dokonce kultura nahrazují slovy „společnost“ (jinak též drby), nebo „zábava“ (entertainment). Kultura je zkrátka záležitost, která v dnešním světě nemá dostatek zájemců, byť právě ona nás v historii přežívá.
Autor loga seriálu Aleš Fulín
Divadlo, i když se to zvnitřku nezdá (souborů či sólistů, kteří chtějí cosi naléhavě sdělit, přibývá geometrickou řadou), je zkrátka záležitost, která stojí stále více na okraji. Jistě není náhoda, že v dnešní době solidních i kuriozních informací z oboru ubývá. V denících – a i ty se dají spočítat na prstech (jedné?) ruky – chtějí obvykle jen krátké recenze čerstvých premiér, další zprávy o divadlech patrně nejsou pro obecný lid zas až tak atraktivní. Ano, lze je nahradit zájmovými blogy, ale na těch si vyzobávají blogeři jen ta témata a ty inscenace, které je zajímají, ale nemají potřebu informovat o divadle v celé jeho šíři, v celé jeho košatosti.
Rozhodně nechci zlehčovat pozici takových odborných časopisů jako je Divadelní revue či SAD, nicméně je třeba upozornit na to, že Divadelní noviny a jejich web iDN mají daleko širší informační úkoly, tedy informovat o divadle jako celku, nikoli jen o jednotlivostech. S tím souvisí jednak regulérní členění novin (netuším, proč právě v tomto ohledu přišla od MK docela drsná výhružka o nutných inovacích, vždyť každé noviny musí mít strukturu stálých rubrik, aby se čtenář orientoval v obsahu a mohl si vyhledat to, co ho zajímá). Mimochodem, KAŽDÉ NOVINY to tak mají, protože taková jsou základní pravidla, která se osvědčila. Pokud to tak není, značí to chaos, a noviny jako takové spějí k zániku (zažila jsem na vlastní kůži přerod kdysi oblíbené Večerní Prahy v bulvární Šíp a nebylo to nic pěkného).
Kde jinde sehnat aktuální informace než v novinách? A kde je pak budou shánět divadelní vědci, až budou zkoumat události a souvislosti sto a více let staré? Vezměte si třeba takové nekrology, které můžou být pro někoho zdrojem úsměšků, nicméně z hlediska čtenářského, ale i odborného jsou velmi důležité – jak jinak dosáhnout, aby nezůstalo jen u informací typu: XY se proslavil/a v tv seriálu jako třetí sluha zleva či přítelkyně hlavního hrdiny – zatímco herec/herečka prožili více než padesát let na scéně a měli na kontě řadu význačných rolí? Nesnižuje se tak lidská důstojnost umělce, který třeba na oblasti odvedl velmi dobrou práci a jen neměl to štěstí, že ho nevybrali pro žádný film či seriál? To je jen jeden příklad.
A co třeba nové termíny, které se objevují a rozhodně se už nedají vměstnat do rubrik komedie-tragédie. Internet a možnost neustále občerstvovat obsah dává médiu novinek obrovské možnosti. Ale vlastně nikdo mimo okruh redaktorů a volnonohých kritiků si neuvědomuje, že je to práce, a někdy práce hodně detektivní a neznající pojem konce pracovní doby. A za práci se platí. Pravda, v kultuře vždy spíše méně než více (za více než 40 let jsem jako kulturní redaktorka nikdy nedosáhla ani průměrného platu!), ale zadarmo se to dělat nedá. Možná v rámci studia na škole (viz třeba Hybris) nebo některých webů začínajících divadelních nadšenců, které se ovšem po skončení studia a založení rodiny tak nějak rozplynou.
Postavit – a hlavně udržet – informační médium v oblasti kultury (a myslím, že se to netýká jen divadla, ale i dalších oborů), je prostě pracné a dosti nevděčné. Všimli jste si mimochodem, že „noviny“ věnované výtvarnému umění, filmu či literatuře už zanikly, protože se ukázalo, že nejsou lidi ani peníze? Protože, i když se netiskne, něco to stojí. Jsou tu autoři, editoři, korektoři a další, kteří udržují web v provozu. A ti by měli dostat za svou práci zaplaceno, alespoň symbolicky. A to bez grantu prostě nejde. Internetem se otevírají skvělé možnosti, ale vlastně o ně nikdo nestojí. Jak jinak si vysvětlit, že se dosud nepodařilo najít na ministerstvu kultury systémové řešení, které by tato média legalizovala a postavila na roveň papírovým novinám. To jsou paradoxy, řekl by jistý Vaněk…
Autorka je divadelní publicistka a kritička.
///
Více na i-DN:
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 00)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 01)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 02)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 03)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 04)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 05)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 06)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 07)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 08)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 09)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 10)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 11)
Hazard, nebo veřejná služba? (No. 12)
Komentáře k článku: Hazard, nebo veřejná služba? (No. 13)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Myslím,
že se, Jano, mýlíš. Internetová média už jsou „legalizovaná“, jak o tom svědčí udělení dotací Opeře+, Podhoubí a Nadivadlu, což jsou všechno výhradně internetová média. Ostatně jako i-DN. Oproti minulosti je to určitě pokrok (pro info neznalým: byly doby /a není to tak dávno/, kdy jsme i-DN „sponzorovali“ z DN, neb virtuální média nesměla o grantovou podporu žádat, tu mohla dostat pouze tištěná). Jen myslím zatím nemá grantová komise MK jasno, jaká a možná i do jaké míry je podporovat. A zde jsme se s ní dostali do ostrého střetu/rozporu. Ze sdělení, které jsme dostali, máme i-DN podporovat/platit z Dn, ale víceméně obdobné vazby SaDu s Podhoubím a Nadivadlem, jimž šéfují a založili je redaktoři tohoto média, podporovat SaD nemá/nemusí a obě dostala vlastní finanční grant (Podhoubí navíc velmi štědrý). Nerozporuju to, a že dostali grant, je dobře. Ale jsem přesvědčen, že tato dvě virtuální média jsou vyhraněná a pro velmi omezený okruh čtenářů, kdežto i-DN mají daleko větší dopad a – aspoň si myslím – splňují službu laické i odborné kulturní veřejnosti důsledněji a dlouhodobě, a mělo to být tudíž zohledněno a i-DN měly být podpořeny – jsme přesvědčeni – minimálně ve stejné míře jako Podhoubí. Nulovou dotaci lze číst jediným způsobem: i-DN jsou podle grantové komise MK zbytné, a pokud je chceme vydávat, máme je financovat z rozpočtu DN. Proč DN, a SaD nikoli? Proč Opera+, Podhoubí a Nadivadlo, a i-DN nikoli?
Jak jsem psal v některém z minulých komentářů, nezměníme to a touto diskusí/anketou ani nechceme, ale nastala příležitost hledat na otázky ohledně financování divadelního – a možná i obecně kulturního – tištěného i virtuálního tisku/médií společně/veřejně odpovědi. Možná tím – doufám pozitivně – napomůžeme i argumentům a způsobu/důvodům udělování či neudělování grantů členů komise MK na příští a další roky.
13.05.2023 (0.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil
Vladimíre,
Nadivadlo a Podhoubí jsou zcela nezávislé aktivity členů redakce Světa a divadla. To, co vychází tam (a ve formě v jaké to vychází), by se „pod hlavičkou SADu“ nikdy nemohlo objevit.
Osobně se domnívám, že vpuštění internetových portálů do grantového systému MKČR byla chyba (a vstupu Nadivadla se dlouho bránil), která nemůže neskončit jinak než postupnou likvidací „printu“, který se zdá být pružnější a na první pohled levnější. Což ale není pravda, protože náklady na tisk a grafiku činí v případě SADu cca pětinu rozpočtu na číslo. Zbytek jsou honoráře autorům, fotografům a redakční práce. Tyto náklady by zůstaly i v elektronické podobě.
13.05.2023 (11.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jakube,
nemyslím, že vpuštění virtuálních médií bude znamenat konec tištěných. Nebo aspoň věřím, že ne. Obě podoby jsou důležité a doplňují se. A – jak píšeš – finanční náročnost není až tak rozdílná, a pokud je tištěné médium o něco dražší (tisk, papír, grafika), je to vyváženo jeho zachováním (nestačí jeden klik na vymazání všeho) a dostupností i v budoucnosti, jak o tom ostatně psala Iva Mikulová.
Co se týká vazby SaDu a Podhoubí, resp. Nadivadla, snažím se na ni poukazovat proto, že je to také jedno z témat publikování – ať už odborných (Podhoubí), či rychle psaných (Nadivadlo) – divadelních reflexí a vydavatelské a autorské propojenosti. Všechna tato tři média (prostory) jsou podle mě důležitá a dobrá. Stejně jako – věřím – Dn a i-DN. SaD v zásadě internetovou podobu, která by jeho existenci doplňovala, nemá /nebo za ni lze považovat nynější podcasty?/, a – zdá se mi – že Podhoubí a Nadivadlo ji – ač se tomu bráníš – vytváří. Jde přece o členy redakce SaDu redigované a objednávané texty a názory. Podobně (byť s větší propojeností/provázaností obou médií/prostorů) je tomu u DN a i-DN. I zde by (aspon zatím) většina textů z i-DN v Dn vyjít nemohla. Z různých důvodů. Jen právní forma vydavatelů je jiná (DN a i-DN ji mají shodnou). Mají se tedy i-DN právně osamostatnit, aby dostaly dotaci?
13.05.2023 (13.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Pokud jde o neziskové organizace,
nyní známé jako zapsané spolky, vždy se ze směru od donátorů požadovala vícezdrojovost. Spolufinancování. Kofinanc. Kdykoliv si neziskovky získaly peníze z více zdrojů, nastal problém. A Společnost pro vydávání Divadelních novin je vždycky první na ráně. Nejdříve vadila Sazka, teď Norské fondy.
Pokud jsem to správně spočítala, KritikLab publikoval ke 13. 5. sedmnáct recenzí mladých kritiků. Dva z nich okamžitě přetáhlo Nadivadlo. Sedmnáct recenzí děleno pěti měsíci je více jak 3 recenze za měsíc. Na i-DN se ke 13. 5. objevilo více jak 40 recenzí od renomovaných autorů. To je 40 děleno 5 více jak 8 recenzí za měsíc.
Pokud z hlediska udržitelnosti vadí „printy“, může to být proto, že grafické zpracování, a zvláště pak tisk, opravdu požere více jak třetinu rozpočtu. Ještě však stále existuje část lidí, kteří ještě něco čtou z papíru.
13.05.2023 (17.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
KritikLab pro redakci,
zejména pro tutory, pro mě osobně a pro ekonomku znamená enormní zatížení nad rámec běžné redakční práce. Dvě sezony KritikLabu jsme do celkem 4 mimopražských divadel (Horácké divadlo v Jihlavě, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Východočeské divadlo Pardubice a Divadlo F.X.Šaldy v Liberci) vozili na všechny premiéry (a i na další představení) přes deset studentů, kteří se seznámili s provozem a strategiemi divadel a napsali přes 65 recenzí (ještě přibývají, číslo není konečné) publikovaných na iDN – nevím, jak došli grantoví komisaři k názoru, že na iDN se nic neděje. Studenti také absolvovali besedy a průběžně se dozvídali podstatné věci o psaní o divadle.
Jak uvedla Kateřina Jírová, dva ze studentů už „stáhlo“ Nadivadlo a myslím i SaD, také v Deníku N najednou objevili píšící studenty z KritikLabu, domnívám se, že bez KritikLabu by se o nich kolegové vůbec nedozvěděli. Z tohoto hlediska považuji KritikLab za velmi úspěšný, protože objevil hned několik perspektivních mladých autorů. A neberu to jako „stažení“ našich autorů, jsem rád, že se uplatnili, děláme to pro obor a hlavně pro jejich budoucnost, jen mě mrzí, když se nikde neřeklo, kdo je vlastně objevil a „zapracoval“ na nich, naopak se stále dozvídám, jak špatným podnikem jsme. A máme kromě těch dvou i další, s nimiž počítáme v DN, a někteří už u nás začínají publikovat.
Jestli někdo tvrdí, že jsme tím získali z Evropských fondů bohatou výslužku pro DN a iDN, nemá pravdu a nevěřte mu, zlovolně si vymýšlí. Rozpočet stačil jen na nevelké honoráře pro tutory, pro organizaci workshopů, pro obsluhu grantů od organizace přes dopravu (nejčastěji dělám řidiče vlastním autem) až po výkazy a vedení ekonomiky. Administrativně je to krajně obtížné.
Nejvíc mě mrzí jiná věc, a sice že si nikdo z kolegů našeho projektu ani nevšiml, nikdo nás nepodpořil ani řádkou a donátoři se diví, že nemáme publicitu. Nechcete to ještě napravit?
13.05.2023 (22.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Voska
Coby studentský účastník KritikLabu
bych si dovolil také zareagovat. Určitě souhlasím s panem doktorem Hermanem, že je to dobrý projekt, ze studentského pohledu navíc oceňuji i jeho patřičné kreditové ohodnocení. Spolupráce s tutorem Vladimírem (Hulcem) je občas trochu složitější, ale myslím, že to (my i on) zvládneme. 🙂
Pokud jde o Nadivadlo, tam se o nás dozvěděli právě díky KritikLabu, v případě Deníku N to bylo trochu jinak. Na KTK probíhal v tomto semestru jako volitelný předmět masterclass Lenky Vrtiškové Nejezchlebové ze zmíněného periodika a kromě toho vzešla i iniciativa od Deníku N, že mají zájem o studentské pisatele, následovala informační schůzka… Atd. Takže v tomhle případě to, pokud vím (neboť se toho neúčastním), přes KritikLab nešlo. O spolupráci se SaDem nic nevím.
A ještě k tomu „přetažení“ – já to tak nevnímám, opravdu si nemyslím, že psát pro Nadivadlo rovná se nemožnost psát pro DN (nebo naopak).
14.05.2023 (12.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Děkuji za doplnění.
A opravdu o „přetahování“ nejde, což ode mne už Vojtěch slyšel přímo. Mám opravdu velikánskou radost, v těchto dnech snad vůbec největší, že se podařilo snad získat dobré psáče, bude mít kdo pokračovat!!!!
Pište vy mladí a nejmladší kamkoliv, hlavně pište!!!!
14.05.2023 (13.51), , Trvalý odkaz komentáře,