Fenomén odložené dospělosti
To, že Ibsenovy hry dokážou hovořit o problémech současných lidí, potvrdila řada inscenací z poslední doby. Trojici žen podepsaných pod novou parafrází Hedy Gablerové v Divadle Petra Bezruče (autorka textu Anna Saavedra, režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová a dramaturgyně Kateřina Menclerová) jde o něco jiného, totiž o pojmenování příčin Hediny osamělosti vedoucí k tragédii.
Heda Magdalény Tkačíkové je unuděná, zlá, sebestředná, ale také velice osamělá žena. Foto Lukáš Horký
Klíč se objeví brzy po začátku představení v replice Jørgena Tesmana: Fenomén takzvané odložené dospělosti. Podívej se na generaci současných třicátníků. Pořád hledají, experimentují, pro nic se závazně nerozhodnou. Ale dospělost znamená rozhodnout se. Obětovat ty neohraničené možnosti výměnou za skutečnou strukturu. A ta oběť je nevyhnutelná. Právě proto se inscenace jmenuje Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Vyprázdněnost, přezíravost, neschopnost milovat jiné i s jejich jinakostmi, egocentrismus, hédonismus a vše převyšující touha po zábavě, jež ovšem překrývá nudu pramenící z duševní prázdnoty – to je obsah nedospělosti všech postav.
Z Juliany, původně tety Jørgena Tesmana, udělala Saavedra jeho sestru. Foto Lukáš Horký
Saavedra zachovala hlavní postavy příběhu, jen z Juliany, původně tety Jørgena Tesmana, udělala jeho sestru a téma předlohy posunula do konkrétnější existenciální polohy. Pryč jsou společenské reálie rámující příběh. V hracím prostoru je neosobní pokoj v domě novomanželů Tesmanových s velkou temně zelenou rohovou pohovkou, s obrovským poštovním balíkem polepeným nápisy CAUTION a FRAGILE (POZOR, KŘEHKÉ) a velkým posuvným dveřovým oknem vedoucím do zamlženého sadu v zadní stěně. Někde v zákulisí je kuchyně a koupelna. Představení otevírá reprodukovaná píseň, vzdáleně připomínající rock n’ soul, v podání autora hudby k inscenaci Ivana Achera – a jednoznačně definuje současnost,
Tea Markéty Matulové je ztělesněním nevkusu, hlouposti a přízemnosti. Foto Lukáš Horký
Režisérka vede herce k psychologicko-realistickému herectví s mírnou nadsázkou. Pouze ve dvou scénách použijí stylizovaný symbolický projev – když jde o sondu do duševních pochodů Hedy, která ve svých představách s revolverem v ruce vraždí jednoho člověka ze svého okolí za druhým, a posléze v erotické scéně mezi Hedou a Eilertem Løvborgem. Výstup končí vyřinutím záplavy molitanových granulí z rozervaného poštovního balíku, což lze chápat jako metaforu konzumu, jenž zasypává náš životní prostor a nerespektuje křehkost lidských duší. (Jen nejde o úplnou novinku mezi režisérčinými nápady. Něco podobného, i když v jiném smyslu, již bylo k vidění v závěrečné scéně její Gazdiny roby ve Slezském divadle Opava.)
Heda Magdalény Tkačíkové je unuděná, zlá, sebestředná žena. Lukáš Melník hraje Jørgena Tesmana jako muže zaslepeného svým egem. V Julianě vytváří Markéta Haroková obraz rádoby milující sestry, neschopné vnímat a chápat ostatní. Tea Markéty Matulové je ztělesněním nevkusu, hlouposti a přízemnosti – herečka všechny tyto nedostatky komediálním způsobem mírně karikuje. Eilerta Løvborga hraje Vojtěch Johaník jako arogantního sexuálního predátora. JUDr. Brack Dušana Urbana je neúspěšným lovcem žen. Dohromady vytvářejí obraz společnosti odsouzené k záhubě. A toto odsouzení je vyjádřeno v posledním gestu Hedy Gablerové – v její ruce přikládající pistoli ke spánku.
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Anna Saavedra podle Henrika Ibsena: Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Citovaný překlad František Fröhlich, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Kateřina Menclerová, výprava David Janošek, hudba Ivan Acher, nahráli Ivan Acher a Jana Vébrová (harmonium), pohybová spolupráce Adéla Laštovková Stodolová. Premiéra 15. března 2019 (psáno z reprízy 27. března 2019).
Komentáře k článku: Fenomén odložené dospělosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
