Heda rozbíjí notebook
Minulá sezona nebyla pro brněnský Buranteatr snadná. Na jejím počátku nedobrovolně kočující soubor opustil po dvou letech útulný hrací prostor v knihkupectví na Joštově třídě a nejmladšímu profesionálnímu divadlu v moravské metropoli hrozil zánik. Nové útočiště pak přece jen nalezl v multikulturním centru Stadion. Ibsenovou Hedou Gablerovou tu Buranteatr završil svou první sezonu s podtitulem Klasika! Klasika?
V popředí Kateřina Dostalová
jako Heda FOTO PAVEL NESVADBA
Úprava klasického díla nešla tak daleko jako v nedávném Misantropovi přetvořeném ve variace na molièrovské téma. Příběh mladé ženy nespokojené v nedávno uzavřeném manželství zůstal zachován, je však přenesen do současnosti, čemuž odpovídá aktualizace jazyku postav, jejich redukce (odpadá part Služky) a poměrně razantní škrty v textu. Zásahy úpravců Adama Doležala a Jana Šotkovského jsou nenásilné, samotná inscenace však z této výhody těží pouze v jednotlivostech, jako celek příliš nápaditá není.
Hraje se na jednoduché scéně Petry Vencelidesové, kterou tvoří podélná zástěna členěná do čtyř polí se stahovacími průsvitnými roletami. Před ní jediná truhla reprezentuje nábytek, později k ní přibudou balíky knih využité k sezení. Rolety umožňují variabilní nástupy postav a v souhře se světly slouží stínohře. Toto řešení inscenaci dynamizuje a dává příležitost k charakterizačním zkratkám, na druhou stranu princip průsvitné stěny používá Buranteatr v krátké době již potřetí (Pan Polštář, Misantrop).
Do současnosti přenesená společnost okolo Hedy nevykazuje na rozdíl od Ibsena známky měšťanské zámožnosti. Je to spíš skupina bývalých spolužáků, snad i přátel. Hedin manžel Tesman je v přesvědčivém podání Vojtěcha Blahuty poněkud roztěkaný vědec, který by rád založil rodinu, ale je svým oborem (historie) zaujat natolik, že mu uniká manželčina odtažitost i ozvěny jejích někdejších avantýr. V nich účinkoval jak advokát Brack (Jiří Hájek v partu nonšalantně úspěšného muže, zdánlivě nad věcí), tak spisovatel Løvborg. Herec, vystupující pod „značkou“ Zetel, ho hraje jako labilního mládence, který má problémy s alkoholem, zároveň však i jisté vnitřní kouzlo, takže ochranitelský zájem, který o něj projevuje Tea Elvstedová, je pochopitelný. Tea v podání Kamily Zetelové vstupuje do dění coby dychtivá, jednoduchá blondýna. Hedu, zdá se, irituje jak její přímočará naivita, tak úhlednost „mrkací panny“. Výkon Kateřiny Dostalové v titulní roli je bohužel těžko čitelný. Její „zpruzenost“ lze pochopit při návštěvách staropanenské tety Julinky (Irena Konvalinová), méně už ve vztahu k vlastnímu muži. Nad tuto základní polohu se často nedostává, takže těžko pochopit, čím tak vábí muže. Stejně tak závěrečné gesto její sebevraždy vyznívá nemotivovaně.
Inscenátorům příliš nevyšel ani nápad umístit rukopis Løvborgovy knihy do notebooku místo na „starosvětský“ papír. Těžko věřit, že by si Løvborg svůj text nezálohoval. A ovšem spálení originálního rukopisu Hedou v kamnech je docela jiné zničení díla, než když v jedné z nejméně vydařených scén brněnské inscenace Heda notebookem (vlastně jen jeho obalem, samotný přístroj nevidíme) několikrát udeří o zem. Připočteme-li dusavě elektronickou hudbu, jejíž vstupy jsou spíše jen rušivě ilustrativní, dostaneme výsledný obrázek inscenace, jež slibný dramaturgický přínos nedokázala adekvátně inscenačně zúročit.
Buranteatr Brno – Henrik Ibsen: Heda Gablerová. Překlad František Fröhlich. Režie Adam Doležal, dramaturgie Jan Šotkovský, výprava Petra Vencelidesová, hudba MIDI LIDI. Premiéra 21. května 2011.
Komentáře k článku: Heda rozbíjí notebook
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
