Hein: Jdeme stále stejnou cestou
Milan Hein je majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt, které založil přesně před 25 lety. Komorní soukromé divadlo v centru města bylo původně areálem odpočinku pro kupce. Románské základy domu, v jehož sklepení se divadlo nachází, pocházejí z 11. století. Tyto pozůstatky lze spatřit v divadelním klubu. Hein pro Divadelní noviny bilancuje uplynulé čtvrt století prožité ve svém domovském divadle.
Principál Divadla Ungelt Milan Hein. Foto: Jan Malíř.
Divadlo Ungelt slaví čtvrt století. Jakou k němu máte navázanou první vzpomínku?
První vzpomínka? Prázdné sklepní prostory, které fungovaly jako skladiště hotelu nad námi… A běhaly tam myši…
Jak vás vůbec napadlo založit divadlo?
To mě napadlo už koncem listopadu 1989. Byl jsem reportérem pořadu Občanské fórum v tehdejší Československé televizi a říkal si, jestli ten režim padne, otevřu si vlastní malé divadlo. Jako herci mi totiž bylo nejlíp v Divadélku v klubu na Kladně a v pražské Redutě.
Divadlo vám otevřel Miloš Kopecký, jak na ono otevření vzpomínáte?
2.10.1995 byl krásný podvečer babího léta a slavnostní otevření se odehrálo na nádvoří před vstupem do divadla. Miloš Kopecký byl vůbec první člověk, kterému jsem záměr provozovat soukromé divadlo svěřil, fandil mi, chytře mi radil, a ten večer prožíval emotivně se mnou.
Miloš Kopecký a Milan Hein na archivním snímku. Foto: archiv Divadla Ungelt.
Na jakou hereckou osobnost, která vaším divadlem prošla nikdy nezapomenete? A proč?
První dáma mezi herečkami mého divadla je a zůstane Alena Vránová. Prvotřídní herecká profesionálka s darem originálního humoru, inteligentní lidská bytost a spolehlivý kamarád.
Divadlo jste zakládal s určitou vizí. Bylo nutné ji v průběhu 25 let revidovat?
Ne, jdeme stále stejnou cestou. Uvádíme komorní hry pro 2 – 3 postavy, které vypráví poutavé lidské příběhy. A hrají je herci, kterým diváci věří.
Co nejhorší divadlo Ungelt za čtvrtstoletí potkalo?
Jednoznačně od 12.3. tohoto roku dvouměsíční kolaps Ungeltu a současná hrozba, že se to zopakuje.
Slavné osobnosti vám do foyer darují židle. Na které z nich nejraději sedíte?
Na židli, kterou nám darovali manželé Dagmar a Václav Havlovi.
Divadelní klub, ve kterém jsou viditelné románské základy domu. Foto: archiv Divadla Ungelt.
Nedávno jste stanul na vlastním jevišti v inscenaci Housle. Jaký je pocit stát na své scéně?
Neprožívám, že hraji na své scéně. Soustředím se na roli a ta řídí mé myšlení a jednání na jevišti.
Housle režíruje Ladislav Smoček, který v Ungeltu jako jednu z prvních inscenací Ungeltu inscenoval Bouřlivé jaro. Proměnila se nějak jeho režijní práce za oněch 25 let?
Ladislav Smoček je stále stejný. V mých očích gigant mezi režiséry, nejlepší žijící český divadelní režisér. Nikdy s herci neřeší, jak mají hrát, ale důsledně je vede k tomu, aby pochopili o čem hra je, koho v ní hrají a proč říkají zrovna to, co říkají. A až tohle pochopíte, tedy to, co a proč na jevišti říkáte, to jak to řeknete, se zrodí samo.
Co byste popřál Ungeltu do dalších 25 let?
Aby mohl hrát a měl stále plno jako doposud.
Komentáře k článku: Hein: Jdeme stále stejnou cestou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
