Herče, ukaž pravé varle!
Premiéra inscenace Jak se dělá divadlo byla pro mě, přiznávám, i prvním setkáním s pražským Divadlem MASO. Po pár minutách mi bylo jasné, že jsem účasten typu produkce, který mě jinak prakticky míjí. Nevím s určitostí, zda díkybohu, anebo bohužel, neboť taková inscenace je určitým druhem zprávy o stavu jistého kulturního segmentu a nivó, jež vyznává.
Jak se dělá divadlo bez úcty k tradicím a hodnotám. Zleva Dan Kranich, Kryštof Bartoš a Vojtěch Vodochodský, v pozadí Adriana Salvetová FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Do pražského prostoru NoD jsem se vypravil především proto, že jsem byl zvědav, jak bude naloženo s textem Karla Čapka Jak se dělá divadlo, který se ostatně nejednou stal výchozím bodem k divadelní produkci – viz stejnojmenný originální divadelní „špíz“ plný humorných scének a písní, který měl loni v listopadu premiéru na Komorní scéně Městského divadla v Mostě, či inscenace, kterou v letech 2014–2020 uvádělo pražské Divadlo Kolowrat. A taky když MASO tvrdí, že se původní text rozhodlo znásilnit bez úcty k tradicím a hodnotám, zato prý s úctou ke Karlu Čapkovi a grantu ve výši 100 000 korun od MHMP, přišlo mi, že by nebylo od věci zjistit, co z toho vyplývá.
Pánové Kryštof Bartoš, Dan Kranich a Vojtěch Vodochodský plus asistující slečna Adriana Salvetová, jež hraje inspicientku nebo spíš holku pro všechno a nakonec se i zapojí do jevištních kreací, se oddávají – textově a režijně vedeni Adamem Skalou – něčemu, co nejspíš považují za fakt prdel, což snad označuji aspoň trochu adekvátně, když anotaci na „svého“ Čapka MASO zakončuje větou Všechno vojet. Koneckonců na holé zadnice pánů herců při jejich komentování toho, jak se dělá divadlo, skutečně dojde, ba v jednu chvíli ze svých bílých slipů, v nichž se po většinu večera producírují, vytáhnou každý, jako jeden muž, pravou část svého šourku a příslušné varle (a při premiérové děkovačce tím publikum oblažil i tvůrce Skala). Slovní humor je s těmito akty velmi často v naprostém souladu. Premiérové publikum to vesměs s nadšením kvitovalo; jistě, premiéroví diváci jsou vždy specifičtí, nemalou část z nich tvoří přátelé účinkujících, ale něco mi říká, že při reprízách to s oním souzněním nebude o moc jinak.
Inscenaci nelze upřít sice jednoduchý, ale docela funkční tvar. Interpunkci mezi jednotlivými výstupy/obrazy obstarává projekce s úryvkem z hříčky Jak se dělá divadlo, která vznikla v Československé televizi roku 1969. Miloš Kopecký v té ukázce představuje klasikův text a konstatuje, že od Čapkových dob se divadelní provoz značně proměnil. Tato pasáž funguje jako pomyslný startovní výstřel, po němž Bartoš & Kranich & Vodochodský musí do šichty, jakoby odehrát představení, během něhož běhají a válejí se po scéně a kromě vtipů à la osmé pivo glosují současný herecký a obecněji i divadelní úděl. Pálí přitom ostrými na všechny strany, včetně sebe samých a využívání grantů. Při každém dalším promítnutí je úryvek s Kopeckým zkrácen a zrychlen a následná herecká akce tak evokuje uhoněnost aktérů a současně akceleruje dění, kolotoč provozu zdá se být k nezastavení.
Jenže demaskující a razantní trefnost některých replik je zde natěsno propojena s chlapáctvím, respektive mačismem, jehož nekorektnost se jeví být více opravdově myšlená a cítěná než vědomě nadsazovaná. Není od věci jít proti duchu doby a na hyperkorektnost položit hrubou záplatu, ale drsnost a nevkus jsou dvě jiné kategorie. Adamu Skalovi však dost splývají.
Divadlo MASO, Praha – Adam Skala: Jak se dělá divadlo. Režie Adam Skala, dramaturgie Kamila Krbcová, hudba Štěpán Krtička. Premiéra 23. září 2023 v Divadle NoD.
Komentáře k článku: Herče, ukaž pravé varle!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
