Hezká podívaná na solitéry za sklem
Čerstvá mladoboleslavská verze muzikálu Kabaret má jedinečný orchestr, dobrou zpěvačku v titulní roli, herecky svérázného průvodce dějem, docela slušnou dámskou company, uměřené tempo a veskrze funkční a i na pohled příjemnou scénu bez zbytečných pozlátek. Ale i když shromáždíte slušný materiál, ještě to neznamená, že z něj zákonitě vystavíte soudržnou a oslnivou inscenaci.
Před oponou kabaretu a bohužel i za ní zůstává Sally Aleny Bazalové razantním samorostem… FOTO ARCHIV DIVADLA
Mladý činoherní režisér Mikoláš Tyc, pro kterého je Kabaret první muzikálovou zkušeností, dostal od divadla do vínku slušný tým, který však po osmi týdnech zkoušení naběhl na scénu jako parta solitérů. Devizou večera je jedenáctičlenný orchestr pod vedením zdatného hudebníka Jakuba Šafra, v Boleslavi již divadelně zavedeného úspěšnou komorní činohrou Novecento. Když však občas exhibuje a zvukař na premiéře opakovaně dopustí, aby nástroje přehlušily hlavního sólistu, stává se z drahokamu rázem menší balvan.
Tím spíš, když zvukově zavalí i robustní hlas Aleny Bazalové v hlavní roli Sally Bowlesové, u níž je zpěv jednoznačně nejsilnější stránkou. Jenže tady to zase skřípe s herectvím. Jestliže jako ryze přírodní živel Bazalová v moderní citohře Tlustý prase excelovala a příjemně šokovala celou Boleslav, muzikálové herectví vyžaduje čistě řemeslný fortel – a na něm projev Bazalové ani za mák nestojí. Před oponou kabaretu a bohužel i za ní zůstává Sally Aleny Bazalové razantním samorostem, mužem v sukních, který si milostný protějšek ponejvíce silou omotá kolem prstu, ale už se před ním v soukromí nedokáže citově svléknout a tím ho – spolu s divákem – dojmout. Ani stopa po tom, že by se u této chladně racionální ženy občas přihlásilo ke slovu srdce, aby bylo zase rychle umlčeno rozumem.
To Petr Mikeska v roli tradičně hermafroditně pojatého Kabaretiéra je zdatný řemeslník. Jenže hraje sám na sebe. Režisér nechává tuto postavu a Sally totálně míjet, dokonce i v tutovém hitu Money zastoupí Sally po boku Kabaretiéra dámská company. Předepsaný zcizovací efekt se tak ve své absolutnosti proměňuje v nežádoucí paralelní hru, která si jde svojí vlastní cestou. Co naplat, že muzikál odsýpá jako hodiny, když je roztříštěn vedví?
A právě to je ústředním problémem boleslavské muzikálové inscenace – je snůškou tu více, tu průměrně zdatných solitérů, jimž odpustíte nějakou tu nevyladěnost, ale méně už jejich faktickou nespojitost, jež na první pohled dobře šlapající strojek podprahově narušuje.
A nekonzistentní je Kabaret i při ztvárnění toho, co povyšuje libreto téhle americké klasiky hudebního divadla nad obvyklou muzikálovou plytkost. Při líčení plíživého nástupu fašismu, kdy se Kabaret odehrává, je použita spousta atributů, aniž by vznikl skutečně plastický kolorit doby. Těžká éra se tu ilustruje, ale neoživuje tak, aby diváka mrazilo. Není divu, že paralelu s dneškem ve věci postupného bobtnání extremismu se nepodařilo vytvořit ani v nejmenším.
Tahle muzikálová inscenace je zkrátka sterilní. A svého jednoznačného vrcholu dosahuje hned na začátku – v pěveckém entrée Sally Bowlesové, kde Alena Bazalová mistrně mění polohy nevinné maminčiny holčičky a světem protřelého vampa. Škoda že jí to nevydrželo déle než na jednu písničku…
Městské divadlo Mladá Boleslav – John Kander, Fred Ebb, Joe Masteroff: Kabaret. Režie Mikoláš Tyc, dramaturgie Lenka Smrčková, scéna Michal Syrový, kostýmy Aneta Grňáková, choreografie Adéla Stodolová, hudební nastudování Jakub Šafr, choreografie Svatava Milková. Premiéra 26. února 2016.
Komentáře k článku: Hezká podívaná na solitéry za sklem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
