Hezky se učil, hezky se klaněl…

Někdy se sama sebe ptám, jestli to, co se právě odehrává, má v sobě nějaký řád. Cesty, po kterých kráčíme, mají vůbec nějaký význam? A když zavřeme oči a zadržíme dech, jak dlouho nám vystačí, abychom si prožili, byť jen krátký sen ve vaně plné studené vody?

Kdysi, když jsem znala způsob, jak zabavit všechny své prsty, a jména hraček ve svém koši, postačil nepatrný skok nebo velký krok, aby toužené bylo skutečností. Dnes se plahočíme přes mosty a podzemní dráhy, tmou a neonovými světly, a za čím? Za vidinou přepychu a uznání. Za potleskem a snad kouskem něhy. A tohle prý má být pro nás vším? Dny, které se staly roky a naděje dalším nesplněným bodem v našem diáři, životem plným šedi, který neuvěřitelně ladí se šílenstvím, tak nějak to popsal Gogol v Bláznových zápiscích. Ani on neměl to, po čem tak toužil, on ani úředníček Popriščin. Představte si Petrohrad, město plné rozporuplnosti ve století, kde plytkost je nahrazena syrovostí.

Petrohrad ukazuje své mocné, vábivé, bohaté. Oslavuje je kult krásy, moci a peněz 19. století i něžná stvoření, která jsou prezentována v ložích divadel, v přijíždějících kočárech, milostivě kynou malým mužikům, úředníčkům kteří mají sotva kopějku na den.

Pojďme poskočit o 185 let. Co nám to připomíná? Co se změnilo? Kult krásy, moci a bohatství je obohacen o kult mládí. Plasty slaví triumf. Nevkus, hrubost a vulgarita se prezentují jako IN. Cožpak jsme neslyšeli, anebo dokonce sami neřekli: To za našich mladých let nebývalo, to se nedělo… A ejhle, i tato doba má své nedostižné krásky, které hledí z bulvárního tisku a v televizi milostivě kynou svým obdivovatelům, kteří stejně jako Popřiščin nikdy nedostižnou krasavici nebudou mít. Jedině kdyby byl bohat a mocen (čehokoliv).

Kolik mladých mužů se zbláznilo z pohledu na svět bohatých, nebo je tenhle svět jedna velká argentinská telenovela? Kolik mladých mužů si je vědomo, že nikdy nebudou moci ani ochutnat, natož jíst z onoho nedostižného koláče moci? Je to důvod k zbláznění? Není načase oslavit průměrnost, všednost a nicotnost, neboť i ta v sobě skrývá záblesky krásna?

Nebo je důvod k pominutí smyslů nová Audi A7 Sportback v jehož interiéru dominuje tzv. Wrap-around?

A co třeba moc – být politik – poslanec – pop star?

Zpověď Přiščina je malou klikatou strmě stoupající cestičkou, kde vrcholek není nikdy zdolán. Hezky se učil, hezky se klaněl, a přesto nebyl pozván k hostině. Snahy a společenské lpění na dogmatech ne vždy jdou ruku v ruce a ani masové briošky nejsou vždy tak křupavé a nadýchané, jak se na první pohled zdají.

Někdo rád zůstane průměrný, někdo zakysne, někdo je nabit takovou negativní energií a někdo se zblázní. A proč? Protože uvědomění si, že sny se málokdy zhmotní, stojí nemalé úsilí.

Co by Gogol ústy Popřiščina řekl dnes? Tehdy se zbláznil úředníček Popriščin. Dnes se zbláznila doba. Není tedy oslavou šťastného života náš vlastní rozum, neochvějně pevný, který nemá potřebu chlácholit v mnohých utopiích – a daní za to jest lidská malost a hřbet skrčený. Hlavně když se neblázní?

Nela Němečková

Východočeské divadlo Pardubice. N. V. Gogol: Bláznovy zápisky. Režie Marián Pecko. Psáno z reprízy 3. února 2011.

Autor: Nela Němečková
Publikováno: 23. února 2011

Názory – Glosy Inspirace divadlem

Komentáře k článku: Hezky se učil, hezky se klaněl…

Roman Vašek

Já tomu nerozumím.

24.02.2011 (15.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Přiščižena při ščinu… „To jsem z toho blázen“, ale smysl mi také uniká.

24.02.2011 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Alena Hrádková

„…Není tedy oslavou šťastného života náš vlastní rozum, neochvějně pevný…“ No v tomto případě myslím ne, když pominu špatný pravopis a podivná sdělení, zůstane jakási nepochopitelná imprese, slovy autorky řečeno: „hlavně když se neblázní“. Z toho by se jeden zcvoknul.

24.02.2011 (16.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Klára Kadlecová

Ať se kočky pudrujou!!!

24.02.2011 (16.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Tento příspěvek má jediné možné vysvětlení: web Divadelních novin byl napaden neznámými hackery. A nejen plasty slaví triumf.

24.02.2011 (17.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Nebo přece jen: není to nedopatřením špatně zařazený blog? Tohle se přece iDN nestává…

24.02.2011 (18.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Alice Zavadilová

Plasty slaví triumf. A já se z toho picnu. Můžu taky napsat do DN o tom, co mě trápí ráno v koupelně?

25.02.2011 (3.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Eva Kyselová

Priala by som autorke vidieť výraz v tvári Mariána Pecka, ak by to čítal. Možno by to dočítal do konca.

25.02.2011 (8.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Kubart

A já bych ve studené vaně teda neusnul. No fakt. Když je kolem tolik plastů a navíc mám v pokojíčku fotku Audi A7 Sportback nad postelí …. přinejmenším v téhle větě: „Protože uvědomění si, že sny se málokdy zhmotní, stojí nemalé úsilí.“, mi něco chybí … nebýt apendixu, vracím se do své studené vany nedotčen zkaženým světem plným umělých cílů a tužeb, které v 19. století naše srdce naplňovaly úplně stejně (obzvlášť v carském Rusku, že … 🙂 )

25.02.2011 (9.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Alena Hrádková

V noci jsem se vzbudila nutkavou představou, že jsem autorce té spatlaniny ublížila, a tak jsem k ránu došla ke stručnější verzi: Je to taková blbost, že se těžko chápe, proč alespoň někdo neopravil ten bídný pravopis a špatně napsané jméno hlavního hrdiny? Blbostí by to sice zůstalo, ale hůř by se do toho trefovalo.

25.02.2011 (9.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Jen drobná poznámka. Článek Nely Němečkové je skutečně špatný, ale jeho autorka je v tom v podstatě nevinně. Napsala nepovedený, trochu dětinský text a já jí ho jednoduše nechtěl vzít. To se stává a není na tom nic hrozného. Sama se mi se svým článkem nijak nevnucovala.

Problém je v tom, že tento text mermomocí prosazoval šéfredaktor Kolář, který dokonce tvrdil, že jej osobně zredigoval a text tudíž musí vyjít takové podobě, v jaké je, na redigovaných „kritických“ stránkách. Odmítl dokonce i návrh, aby autorka dala svůj článek do neredigovaného „blogového“ sloupce.

Zbytek redakce ve sporu zachoval hrdé mlčení, jak je ostatně v DN zvykem.

25.02.2011 (9.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Jinými slovy, milí komentátoři: promiňte, ale brousíte si svůj jazýček na příliš snadném cíli. Vaše slova by měla mířit jinam.

25.02.2011 (9.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

To je jistě pravda, ale psát cokoliv konstruktivního v tomto případě nemá smysl – byla by to jen dlouhá lekce kritického psaní.
Počet komentářů: 0 by však mohl být pokládán za tichý souhlas.

Článek tohoto typu se v iDN ještě nikdy nevyskytl – jistý údiv je, řekla bych, na místě…

25.02.2011 (10.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Ještě tedy jinak: zmíněný článek netvoří podstatu věci.

25.02.2011 (10.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Za vyjádření podstaty věci, jste mě před časem s morálním napomenutím a zdviženým prstem pokáral, pane Švejdo.
Připomenu svůj tehdejší výrok: „Ryba smrdí od hlavy…“

25.02.2011 (13.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Tak si také přihodím něco ze soukromí…

Pátek, hezké počasí, zima ukrutná, ale prý se to má v dohledné době zlepšit… já myslím, že jaro už klepe na dveře, a pokud ne, aspoň si nechám tu iluzi – pomáhá mi. Koupil jsem si gambrinus, zasedl k počítači a začal takovou tu běžnou rutinu: co na Novinkách, jak se daří mému počítačovému on-line městu v zemi Grepolis, (to je tak vždy na 10 min – zadáte stavbu budovy a pak se zase mrknete za pět hodin, jestli se postavila – hrajou tam snad jen děti ze ZŠ), pak mrknu na Email, na IDN kdo se s kým hádá, pokud se tam tedy někdo hádá. Člověk se dost dozví o lidech, o tom co se kde děje, jaká je ta dnešní mladá kritika, kdo si s kým vyřizuje účty a zda si je vyřizuje slušně, nebo je hulvát, kdo s kým peče, kdo se servilně uklání jednomu, aby pak o to přihloupěji cupal druhého, když se mu styl dotyčného nepozdává. Ale není to jen tak, jsou i články zajímavé, některé příspěvky v diskuzi k zamyšlení a prostě někdy to na IDN není jen zábava za zákulisí, ale i docela, no docela…jak to jen říct… dobrý čtení.

Avšak někdy jsem míval a mám pořád ten pocit, že IDN jsou tak trochu osobním prostorem pana Mikulky, Švejdy a dříve pana Varyše, kteří tak trochu jako bratrstvo dělá z tohoto otevřeného prostoru prostor svůj, v němž si vytváří jakousi „vlastní školu“. Trochu, nebo spíš více mi to potvrzují i příspěvky do diskuse výše. Když jejich internetový prostor někdo narušil vlastní poetikou vnímání divadla, ale i tohoto prostoru (což dělal V.Hulec) bratrstvo se semklo a štípalo. Pan Švejda poněkud vědecky (kdo je a není kritik), pan Mikulka po svém (nařknutím z kýče, když Hulec volnější osobitou formou psal o Vánocích). Hulcův článek vůbec nebyl špatný – záleží na tom v jakém kontextu byl (je) vnímán. Ale což.

Ani článek výše není zcela špatný. Četl jsem ho čtyřikrát a rád hodím do pranice, že je docela zajímavý – svérázný. Je to způsob psaní, který není v divadelním prostředí, zvláště pak na IDN (v němž vládne spíše takové to šuplíkaté psaní a hraní si na vážné, intelektuální psaní pro odborníky). Přitom mě osobně, což nikomu nevnucuji, zajímá a chybí (a někdy docela dost) psaní i takové spíš upřímně dojmologické a pocitové reflexe (bože už to slyším, že recenze nejsou pocity – panu Švejdovi tohle dá určitě pořádnou inspiraci k odvetě, pokud mě nejdříve neupozorní na to, že můj příspěvěk je moc dlouhý). A takový, pocitový příspěvek je právě paní /slečny Němečkové. Vůbec mě nedráždí, naopak. Líbí se mi, že je to zase jiný styl, jiný náhled.

A teď spíš bodově, přičemž netvrdím, že za vše, co říkám, bych dal ruku do ohně. Spíš jsou to moje názory, spíš k diskuzi, ke zvážení (mému?), spíše myšlenky.

1) Kolem toho článku se strhla trochu hysterie. Článek vůbec není tak špatný, aby kdokoliv kvůli tomu, že byl zveřejněn na IDN musel rezignovat. Víc to svědčí o tom, že pan Mikulka prostě neunesl, že v „jeho“ prostoru je něco, co mu nekonvenuje.

2) Ten článek má své slabiny a jsou tam také překlepy, které trochu článek matou, ale kdo chce, pochopí. Ti, kteří nejvíce nadávají na kvalitu tohoto článku, sami kdovíjaká kritická díla nepíší a nebylo by tak těžké najít slabiny v jejich příspěvcích. Vypadá tak, že čím více výše napsaný článek zkritizují, ve svých očích se jaksi ujišťují, že jsou mnohem lepší. Prostě si kritikou toho článku trochu léčí komplexy.

3) Musí být na IDN pouze kvalitní články? Neměl by to být spíš prostor, který jednak unese trochu toho neumětelství. Proč ne právě tady. Bere to někomu místo? Nevejde se to sem? Tím ovšem netvrdím, že by tady měla být publikována kdejaká blbost. Kdo chce, tak pochopí.

A konečně závěrem – myslím, že je opravdu zásluhou pana Mikulky je, že tomuto prostoru dal jistou „živost“. Podařilo se mu sehnat řadu autorů, kteří něco napsat schopni jsou. Myslím, že tady skutečně udělal kus práce. A líbí se mi, že tím, kolik lidí (mladých?) sehnal, popírá jedno obvyklé alibistické klišé, že nejsou autoři. Vždy jsem byl přesvědčen, že jsou. Jenom je třeba je najít, popřípadě vychovat, dát jim šanci, umět s nimi vyjít a brát je vážně. Prostě si je pěstovat. Tohle, zdá se, pan Mikulka dělá.

P.S.
Psal jsem přímo do okénka, takže jsem text celý neviděl před sebou, tak tam bude asi hodně překlepů. Třeba to Vláďa Hulec opraví, vím, že to dělal i pro jiné autory. Ostatně, je to i jeho zásluha, to fungování IDN.
P.P.S.
Ještě legrácka. Aniž bych byl k redakci DN nějak oportunistický, je vtipné, jak jeden článek (dokonce na IDN!) se stává záminkou k dalšímu rozviřování fungování DN. Jak v pozadí někdo čeká na sebemenší chybu…

25.02.2011 (16.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Vážený Jiří,

potřebujete-li to tedy slyšet natvrdo: ten text má tu základní chybu, že o oné inscenaci neříká ale zhola nic. Že blátivě a blábolivě krouží kolem pouhé myšlenky, že autoři inscenace, nejspíš tedy samojediný Pecko (nikdo jiný za zmínku nestál), děj přenesli do současnosti. Recenze nemusí jistě být jen přísně strohým popisem, ale musí alespoň od popisu odrazit k – řekněme – obecnější úvaze. A v této podobě (a zde mám na mysli i nedoredigovanost onoho textu) se jistě nikdy neměla objevit mezi recenzemi, ale na osobním blogu, či v deníčku pubescenta.
iDN se jistě staly tak trochu osobním prostorem těch kdo na nich zhusta diskutovali (a těch osob je více než jste jmenoval). Ale to přeci není jejich chyba. Vstup na stránky a především do diskuzí není ničím omezen, jak ostatně hojnost inkognit a pseudonymů jasně dokazuje.
Nikdo nikoho nevylučoval (jen někteří trochu poučovali, ale oni už takoví prostě jsou). iDN se daří (dařilo?) držet na hranici otevřeného prostoru a prostoru nezaneseného balastem. Není to primárně diskusní fórum, ale internetová podoba odborného periodika.
Vladimír Mikulka byl redaktorem tohoto prostoru a je tedy logické a jedině správné že „neunesl“ publikaci něčeho, co mu nekonvenuje. Nikoli ovšem názorem, ale kvalitou. To je svaté právo každého redaktora.
Osočovat někoho, že si kritikou kritiků léčí komplexy je vskutku kuriózní varianta oblíbeného klišé.

25.02.2011 (17.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Jakube,

neboť sedím na internetu a jsem zvědavý, kdo se ozve, reaguji hned. Ale protože jsem dopil gambrinus, tak jdu pak na pivko na Měsíc. Chápu, co říkáte. A v něčem souhlasím. Mně ale nevadí, že nevím z výše uvedeného příspěvku, kdo tam hrál, v jakých kulisách a zda dobře, nebo špatně. Mě spíš baví právě ten dojem. Jak to na slečnu/paní působilo. Nad čím přemýšlela, když šla z divadla. Co to v ní nechalo. A to, co to v ní nechalo, jsem pochopil daleko lépe, než když se dozvím z blbý recenze, že nesplnili očekávání.
Tedy – neříkám, že chci jenom! dojmologické články, ale to, co jste napsal, trochu svědčí o tom uzavřeném kruhu, kterých je vždycky dost. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na věc podíváte a co vše zvážíte.
DN nejsou IDN.
DN nejsou SAD.
Článek o divadle, aby byl pro někoho zajímavý, nemusí obsahovat to, co je zajímavé pro Vás.
A hrát si s „dospíváním“ v hodnocení – někdy! – nefér. Velmi příkré odsudky – jako ten Váš, zvláště takto napsaný – mohou být nebezpečné. Já tvrdím své: ten článek není tak špatný – záleží na kontextu vnímání. Ale nechci se přít – mohl by být napsaný lépe, a to já nepopírám. Avšak, a to už je osobní záležitost, mě prostě ten text neuráží, nedráždí a nevidím důvod k panice. Jinak, pro mě za mě, ať pan Mikulka dělá, co chce. Já na to říkám jen své. A navíc si myslím, že to vaše „na tvrdo“ je blbý začátek. Působí trochu, jako byste říkal nějaké dogma zlobivému dítěti, které potřebuje rázné poučení. Beru to s nadhledem a Váš příspěvek – vážně – zamyslým se nad ním. Třeba v něčem máte právdu.
Mějte se hezky.
Jiří

25.02.2011 (18.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

A ty chyby – omlouvám se: „zamyslím“, ale i jiné. Měl jsem dlouhý týden, žena odjela k taťkovi, gambrinusů bylo víc.
🙂 takže, co se týče mé kondice, možná ani nejsem už seriozní partner k diskusi. Mějte se ještě jednou.

25.02.2011 (18.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Beru, tón je jistě ovliněn tím, že při psaní průběžně okřikuji a odháním synky. Tak se omlouvám.
A i já slibuju, že budu o tom, co jste psal, přemýšlet. A třeba si to někdy řeknem. Stínovat/Opakovat partie Švejda vs. Hulec netřeba.

25.02.2011 (18.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Pánové a dámy,
jen krátký vstup. Text Nely Němečkové, studentky, která je v současné době v Divadelních novinách na krátké – elévské praxi, není recenze, ale jde o příspěvek do rubriky „Inspirace divadlem“, jak je ostatně patrné v samém jeho záhlaví. Prosím, aby byl tak posuzován.

25.02.2011 (20.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Peter Páluš

Problém textu není nesprávné pochopení žánru. Snad nikdo z komentátorů zde v diskuzi ho nepovažuje (a ani nemůže považovat) za recenzi. Jeho problémem je myšlenková plytkost, mladické paušalizování a naprosto nulová informační (a troufám si říci také literární) hodnota.

Pro ověření nabízím jednoduchý recept: vemte text, popřehazujte zcela náhodně jednotlivé odstavce – a cokoliv, co vám vyjde, bude stejně pitomé jako původní „dílo“.

A to nebudu poukazovat na to, že pokud (co si pamatuji – třeba se mýlím) jeden z mála textů, které kdy DN uveřejnily někomu z řad studentů, vypadá takto, vytyčuje se tím mladé a seriózní kritikou či psaním o divadle dosud nepolíbené generaci hodně blbý směr.

Slečna „elévka“ by se měla naučit řemeslo, něco vidět, něco prožít – a pak ať píše eseje o plastech a lidské malosti.

Text je špatný a neměl být nikdy (také pro dobro autorky) uveřejněn.

26.02.2011 (0.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Opět jen minivsuvka –
Jakub Škorpil ve svém prvním příspěvku mluví doslova o recenzi, Kateřina Veselovská chce dávat lekci z „kritického psaní“.

26.02.2011 (4.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Ano, je chyba, že jsem si záhlaví nevšiml.
Omluví mne, že je to vůbec poprvé se na iDN tato rubrika, která je jinak pevnou a zajímavou součástí tištěných iDN, objevila?
Drobná rada z praxe: i my v SADu dáváme prostor studentům prostřednictvím internetového Studentského SADu. A zveřejňujeme tam po dohodě se studenty a jejich katedrami neredigované (s výjimkou překlepů a hrubých chyb samozřejmě) texty.
Ale vždy jsme si dávali zatraceně velký pozor na to, abychom na tuto skutečnost upozornili a abychom Studentský SAD oddělili od SADu normálního. Právě proto, abychom studenty nevystavili tomu, čemu se vám podařilo vystavit Nelu Němečkovou.

26.02.2011 (9.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Také mě zmátlo zařazení elévské imprese do redigované části iDN, byť s hlavičkou rubriky tištěné verze. Jako svérázný bloggerský příspěvek by mi ten text nebyl nijak proti mysli.

26.02.2011 (10.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

Ráda bych se také krátce zapojila do diskuse. Při četbě textu Nely Němečkové jsem se především hodně nasmála. Něco tak šíleného jsem už dlouho nečetla a dlužno dodat, že podle komentářů na FB (kde jsem její text zveřejnila) ani moji známí („skutečně krutopřísnej mazec“, „to je běs 🙂 musela mít fest melancholii“ atd.).
Článek mě inspiruje k představám o autorce, nikoli o inscenaci, o které jsem se nedozvěděla nic. Autorka ovšem měla evidentně jiný záměr, když na konci uvádí „Psáno z reprízy 3. února 2011“ – to asi, abychom si náhodou nemysleli, že to psala z jiné reprízy, nebo dokonce z premiéry.
Ale dost ironie, uveřejnění je pro ni medvědí službou, protože se spousta lidí baví na její účet, ačkoli je prostě jenom snadný terč (vůbec nevím, o koho jde – kromě toho, že to je elévka DN, kolik je jí let apod.). Fakt, že se něco takového objevilo na oficiální stránce DN v redigované sekci, mě přivádí na myšlenku, že se v novinách muselo hodně změnit (vím, že to nejsou tištěné noviny, ale ony jsou hranice tištěného a zveřejněného na netu v dnešní době už hodně neostré, třeba já čtu poslední 2 roky všechno jen na internetu a málokdy vnímám, zda to bylo také vytištěno či nikoli, vlastně je mi to jedno). V novinách, které se na dlouhé roky pasovaly do role hlídacího psa jakéhokoli psaní nejen o divadle, ale o kultuře obecně – a to sice v rubrice Přečetli jsme podepsané pseudonymem Medius (což jsem si vždycky vykládala tak, že to je názor celé redakce). O tom, jak blábolí kdekdo (z DN však nikdy nikdo!) jsme si tam přečetli dost. Komentáře byly často hodně nevybíravé, jízlivé, kousavé, zlé, přitom články (zdaleka nešlo jen o recenze), o kterých se vyjadřovaly, nebyly vždycky špatné a už vůbec ne tak mizerné, jako text Nely Němečkové. I když je uveřejněn v „otevřenější“ rubrice Inspirace divadlem, pořád by se snad měl aspoň trochu týkat zhlédnutého představení a ne jen duševního stavu autorky, ne? O dojmech nebo pocitech z divadla tam není nic. A v neposlední řadě by mě zajímalo, zda je tedy odteď možné, aby v redigované části iDN zveřejňoval kdokoli cokoli (skoro to tak vypadá)… Pod vedením Vládi Hulce, kterého tímto zdravím a přeju mu mnoho úspěchů v této nevděčné práci, asi ano – je svou otevřeností znám. Ale co tomu říkají ostatní?

26.02.2011 (10.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

A ještě jedna poznámka k tomu, že si hodně čtenářů nevšimlo rubriky Inspirace divadlem. Ukazuje se, že když někdo napíše text o inscenaci a k tomu připojí, z jaké reprízy to psal, automaticky ho většina považuje za recenzi. Ověřila jsem si to i na Facebooku, kde článek N. N. komentovali lidé různých profesí. Čili bych doporučovala výrazně zvětšit nápis Inspirace divadlem a možná připojit pár vysvětlujících vět, např. že do rubriky píší studenti, elévové redakce apod. (nevím, jaký je záměr rubriky, zatím se zdá, že se v ní může uveřejnit cokoli). Třeba to do budoucna něčemu pomůže.

26.02.2011 (10.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Při vší úctě, Kačko,
tvůj příspěvek není úplně fér. A to ani nemluvím o příspěvku pana Palouše. Pořád se snažíte lynčovat a používáte k tomu poněkud pokleslé prostředky. A tím tě opravdu nechci urazit. Ale argumentovat (pomáhat si v argumentaci) hlasem facebooku je hodně mimo! A to dokonce 2X! Je to jako bys argumentovala, že v diskuzi na netu kdosi napsal, že Kalousek je idiot a prezentovala to jako nějakou relevantní informaci. I když i v tomto případě mám pochopení (ach jak málo ho máte vy, tady diskutující!) a rozumím, že jsi ten příklad z Facebooku napsala jen jako příklad bez nároku, aby to bylo bráno zcela vážně. Ale v tom druhém příspěvku už hlas facebooku bereš jako regulérní argument! A opět ne zcela fér.
Domnívám se, že člověk který občas čte noviny i odborné časopisy při troše inteligence spojené s chutí dát tomu šanci bez rychlého odsudku, pochopí, že skutečně nejde tak úplně o recenzi – a ani k tomu nemusí mít žádné speciální rubriky a upozornění. Je to text – imprese. A podle toho je třeba jej vnímat! V tomto kontextu. Potom je absurdní se zachytávat například na tom, zda je pod textem uvedeno, z jaké je psán reprízy. Jádro je úplně někde jinde. V tom, že vás ten text hrozně dráždí, napadá nějaké vaše zaběhlé (šuplíkaté) normy, jak se má psát. A když to někdo udělá jinak, musíte to mít před tím jasně napsané, aby vám to došlo. Ale možná se mýlím. Avšak pořád vnímám tu nepřátelskou atmosféru k tomu textu, nechuť ho přijmout byť jako možná trochu neobratnou impresi, ano, text především o tom, co autorce běželo hlavou, když šla z divadla 3. února 2011. Proč ne – já jen, že až to udělá někdo další, ať -jasně- ta kvalita roste!
Ahoj
Jirka

26.02.2011 (11.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Myslím, pane Ermle, že pokud jde o hledání jádra problému, jste mimo vy. Jde zkrátka a prostě o „nastavení kritérií“, jak by měl daný (internetový) divadelní časopis vypadat a jak ne. Vladimír Mikulka jako odpovědný redaktor je nastavil tak, že zmíněný článek tato kritéria nesplňoval – a proto trval na jeho nezveřejnění. Četné komentáře pod tímto článkem ukazují, že s těmito jeho kritérii souhlasí. Redakce i vy máte, zdá se, tato kritéria prostě nastavená jinak.

26.02.2011 (12.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Pane Švejdo,
myslím to dobře, ale obávám se, že si nerozumíme. Avšak vaše nastavéní kritérií chápu a vlastně s tím i souhlasím. Tak abychom, pane Švejdo, nemluvili o voze a o koze.
Proč neřeknete rovnou otevřeně, že tím kritériem je kvalita článku. Kterou posuzuje pan Mikulka. Co tady mlžíte nějakým „nastavením kritérií“. Jádro problému diskutujících se obávám je v jejich zbytečně nafouklé averzi k textu. Jde o studentskou (možná dívčí?) impresi z divadla. Proč ne? Jako oživéní novin. A ještě znovu opakuji, že ten text nepovažuji za nějak zdařilý.
Jádro problému pana Mikulky je prostě v tom, že nejspíš neunesl, že v jeho prostoru bude méně kvalitní článek. Domnívám se, že to také souvisí s velkou averzí, kterou má panu Hulcovi. To je asi celé jádro problému. Opravdu nevidím nějakou zásadní chybu v tom, že vedení DN publikovalo méně kvalitní článek do rubriky „inspirace divadlem“, nebo s nadtitulem. Už ten samotný nadtitul říká, že asi půjde o trochu jiné texty než recenze. Chápu tedy problémy správně? Myslím si totiž, že vy se mýlíte (jste poněkud mimo), když se domníváte, že publikace toho článku je nějaká fatální chyba redakce. Já myslím, že jde v tomto případě spíše opravdu o nafouklou kauzu.

26.02.2011 (12.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

P.S. Četné komentáře pod tímto článkem ukazují, že s těmito jeho kritérii souhlasí. Redakce i vy máte, zdá se, tato kritéria prostě nastavená jinak.

To je zase docela pokleslý argument. Většina diskutujících patří do skupiny Mikulkových „girls and boys“. To jak jednotný názor na to mají mě až děsí, včetně jejich poněkud chytráckého tónu“.

26.02.2011 (12.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

(MIlý) pane Ermle,
přenášíte principiální charakter sporu do osobní roviny. V tom případě ale nemá smysl s Vámi diskutovat.

26.02.2011 (12.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin Kodeda

Pane Ermle,
nejsem Mikulkův „boy“, nejsem ani ničí jiný „boy“, dokonce nejsen ani ničí „girl“. Diskutovaný článek je blábol a je komické jeho uveřejnění obhajovat.

26.02.2011 (13.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Chi, chi – víte, že já ten fór s tim slovem „milý“ nepoužiju?
Pane Švejdo, chápu, že jste se zalekl, ale přiznejte si, že celé to jádro sporu je osobní. A to pořádně! Avšak nikoliv z mé strany – já si dovolím říci, že jsem v tomto případě hodně nezaujatý (neangažovaný) hlas. Ale pokud si myslíte, že je osobní, že mlžíte, což děláte, tak jste poněkud unáhlený. A to už je skutečně rovina osobnější.

26.02.2011 (13.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Pane Koledo,
vypadá to, jako s tím příslovím a husou. Já jsem nikdy neřekl, že jste. Takže začínáte poněkud zavádějícím způsobem. Právě, pane Koledo, je pro mě určitou výzvou ta komičnost mého úsilí. O ten samotný článek až tolik nejde. Autorka Němečková ho publikovala, lidem se nelíbí a napsali jí to. dosud vše ok. Až na to, že ti kritici článku požívají poněkud pokleslé argumenty. Směšné tak, jako je v některých pasážích legrační sám článek. Ale ještě jedna věc – to nejzajímavější je právě ten humbuk kolem toho článku, ta Mikulkova rezignace (nesmyslná), která je doprovázena servilním adorováním jeho osoby ze strany některých! přispěvatelů do IDN, kteří se stejnou vervou cupou článek Němečkové. Ta uměle vyrobená kauza, jež má ryze osobní podtext – to je na tom nejzajímavější. Nikoliv samotný článek.

26.02.2011 (13.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Hana Vítková

Pečlivě jsem si přečetla všechny příspěvky . Studentka napsala něco o svých pocitech z divadelního představení. Nikdy to nedělala a v dobré víře odevzdala svůj první text.. Napsala to jinak, barevně a pocitově. Jistě měl být článek poněkud více upraven,učesán, ale připustme, že i my v našem dávném prvním článku jsme nepsali nádherně na 100%. Slečna Nela napsala a odevzdala. Tím ale způsobila paniku,poprask a zmatek.
Být Nelou, píšu dál. Vaše reakce by jí měly někam posunout a neměla by se nechat znechutit lidskou malostí.
Vyřizování účtů je neodmyslitelným koloritem práce v malém kolektivu.
Pan Jiří Erml to napsal velmi kultivovaně, vystihl vše co jsem cítila i já. ,,Girls and boys“ se semkli do útočného šiku.
Pomáhejme psát mladým lidem, hledejme jinakost a nelpěme na zažitých dogmatech.
Přeji všem hezkou sobotu.

26.02.2011 (13.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

Ráda bych dementovala, že jsem Mikulkova girl !!!
A k tomu Facebooku, milý Jirko, mezi svými přáteli mám lidi, které opravdu znám. K článku se vyjadřovali třeba Miloš Urban (spisovatel), Kateřina Kočičková (divadelní publicistka), Kateřina Jenčová (absolventka DV), Marta Ljubková (dramaturgyně a literární kritička), Saša Uhlová (vedoucí rubriky Názory Deníku referendum) aj. Teď jsem se o tom bavila s Jiřím Peňásem (vedoucí kultury LN). Čili žádná anonymní debata jakýchsi zoufalců na internetu, ale diskuse lidí, kteří k tomu mají co říct (jen se neodehrává tady). V tomto složení je to relevantní víc než dost. Třeba Miloš Urban, který jistě není žádný blbec, text za recenzi považoval, protože si zkrátka patrně nevšiml nadpisu Inspirace divadlem, což podle mě není jeho chyba (přitom sám do DN zážitky z divadel dříve psal).
Ale upřímně – je mi to vlastně jedno, akorát ten článek (imprese) prostě neměl vyjít, neb té slečně tohle jistě neprospěje. Takže už to dál nebudu živit, protože si umím představit, jak jí teď je.

26.02.2011 (13.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Děkuju slečně/paní Vítové za pochvalu. A musím si přiznat, že to napsala daleko lépe než já. Obyčejně, neútočně, s pochopením. to byl vlastně můj cíl – jakoby ukázat druhou možnost přístupu.
Milá Kačko, opravdu tě chápu. Ale ty tři vykřičníky jsou zbytečné. Teď, když už vím jaké osobnosti s článkem nesouhlasí, jsem klidnější. Pak už to není anonymní – pokleslý argument.
Ahoj
Jirka

26.02.2011 (13.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

přátelé, bavit se dnes o součanosti a budoucnosti DN je jako jezdit na srazy pohraniční sráže. nechme jim jejich nostalgii, nic jiného už nemají…

26.02.2011 (13.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin Kodeda

Pane Ermle,
domníváte se, že jste sto posoudit sdělení příspěvku, když ani nedokážete správně opsat jméno? Fakt je, že třeba jméno Kolář jde zkomolit těžko.. To jen trochu legrace úvodem, stane se..
Naprosto mě nezajímají vztahy Mikulka – Hulec – Erml – Kolář atd. Mám jen za to, že redakce nemá takový článek pustit. To je všechno k čemu se chci vyjádřit. Každopádně přeji všem pěkný den!

26.02.2011 (13.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Jiří ,
myslím, že tím kdo dále víří tu osobní rovinu, jste už ale především vy. A to naskočením na vlnu paranoie, která je s DN bohužel – a nikoli jen jejich vlastní vinou – spojena.
Já třeba jsem Mikulkův „boy“ už bezmála dvacet let, ale právě tak jsem fanoušek Vladimíra Hulce a dlouhodobý předplatitel a čtenář DN. To není schéma odpovídající představě Mikulkovsko/Švejdovsko/Varyšovsko/Reslovských sektářů číhajících ve tmách na první škobrtnutí DN, že?
A přece platí vše, co jsem o textu zde napsal. Imprese, prima, ale čeho? Imprese impresí. Neurčitého shluku myšlenek, ničeho jiného. Hulec píše taky impresivně, a byť to třeba někomu nemusí sedět, je nepochybné, že určité základní „nastavení kritérií“ a kvalitativní základ ctí. To není naše zaprděnost a dogmata, to jsou základy řemesla.

Hano Vítková,
ano, takový text jsme jistě kdysi napsali všichni. A vždycky ho po nás měl v ruce ještě redaktor, nebo pedagog, aby ho bez pardonu proškrtal, nebo nám ho hodil na hlavu a pohrozil neudělením zápočtu (a někteří by to doprovodili „stírkou“, která dívky i slabší muže spolehlivě rozplakávala).

Hledat a zkoušet je záhodno, ale na místech k tomu určených. V dnešní době na blozích, kdysi ve festivalových věstnících a novinách.
Vážně jsem iDN považoval za něco jiného. Kormidlo se bez varování otočilo. A proto ten humbuk, panika a zděšení.
Nezbývá, to prosím bez ironie, než nový směr a redakční koncepci respektovat.

26.02.2011 (13.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Magdalena Pantáková

Nejsem stoupenkyní ani jednoho z Vladimírů. Na druhou stranu se domnívám, že je-li někdo správcem obdobného média (ať už nuceným), i tak nese určitou zodpovědnost za publikované články. Ostatně proto se přeci články zasílají předem k redigování a nepublikují se rovnou stisknutím „vložit“, stejně jako je to s příspěvky do diskuse.
Musím souhlasit s postřehem Kateřiny Rathouské, že rozdíly mezi tištěnými a internetovými novinami se stírají, a proto by i on-line verze Divadelních novin měly nabízet určitou kvalitu. Myslím proto, že slečny Němečková a Žemlová by více než bezvýhradné publikování potřebovaly vedení a radu, která by jim pomohla k odbornějšímu růstu. Čtenáři iDN by pak neměli ztratit jistotu, že přestože se na stránkách mohou setkat i s kontroverzními názory, zvláštními formami i s tvorbou mladých lidí a studentů, tak že i nadále bude dodržována jistá úroveň a kvalita psaných příspěvků.

26.02.2011 (14.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Ano, je na čase abych zabrzdil. To je pravda. Za komolení jmen se velmi omlouvám oběma dotyčným – sám to nemám rád. Špatně napsané jméno je známka toho, že jsem byl nepečlivý. Kaju se.
A souhlasím i s tím, že to trochu eskaluju. Taky zbytečně.
Avšak Jakube, tady už nejde ani o to, že bych s Vámi nesouhlasil, ale pořád jde o ten úhel vnímání. Musí být na IDN jen opravdu kvalitní texty? A teprve až se člověk někde jinde vypíše, tak má právo vstoupit do IDN? Je to tak, nebo měl by to být tak exkluzivní prostor, ty IDN? Nemůže tam být (nejen na blogu) místo i pro takovéhle věci? Nemůže se tam objevit i naivní pocit o inscenaci třeba 18-leté nadějnější studentky? Vždyť jenom stačí dát k tomu adekvátní úvod… aby nám nejen mladá kritická obec příliš nezpanikařila. Já právě myslím, že to „dát šanci“ je právě nutné i s tím rizikem, že ten text nebude dokonalý. Otázka je v míře – když budou převažovat na IDN takové texty (neobratné), tak je něco špatně, ale nedat příležitost začínajícím i s tím rizikem je také špatně. Já myslím, že na IDN je to ok. Ať se lidé vyjádří, jak se jim text líbí, je to poučení pro samotnou autorku i pro ostatní. Vy se mi jevíte trochu přísný. Pořád ta kritéria (kvalita). Já s vámi souhlasím – ale jsem také pro to, dát šanci, hodit do vody. Mě prostě ten text neuráží v prostředí IDN. Myslím, že tam i celkem patří. Něco jiného je SAD. Když si ho někdo koupí, očekává za své peníze něco pořádného. Něco jiného jsou tištěné DN, ale na IDN? Proč proboha ne? Jak jsem ale napsal – neměl by to být zase prostor pro kdejakou blbost (což je pro většinu diskutujících právě zmíněný článek). Rozdíl je v tom, že já bych ho na IDN publikoval – ať se autorka učí. Ať IDN vychovávají své autory.

26.02.2011 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Jen bych dodala, že to z marketingového hlediska není právě šťastný nápad: platformami, kam mohou studenti divadelní vědy či publicistiky psát své první pokusy, se internet jen hemží (http://www.rozrazilonline.cz/ , http://www.svetadivadlo.cz/cz/studentsky-sad-2010/s-sad-6-2010 , http://www.nekultura.cz/divadlo/ …).

Ale je to samozřejmě vaše koncepce.

26.02.2011 (14.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marta Ljubková

V každém případě se mají autoři učit – a vychovávat. A mají dostávat prostor. Kde jinde než na internetu? Ale „učit“ někoho znamená pečlivě redigovat, redigovat, redigovat, vracet, vysvětlovat… Je to zdlouhavé, ale jenom tak skutečně autorovi či autorce redakce pomůže – a je to mnohem cennější než text prostě vzít a zveřejnit. Ve výsledku jsou totiž všechny špatně zredigované texty především ostudou redakce, nikoliv nezkušeného pisatele.

26.02.2011 (14.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka

Jen jedna drobná poznámka: Vladimír Mikulka na iDN mladým a začínajícím prostor dával. Něco o tom vím, sám se mezi mladé a začínající počítám. Jenže také vím, s jakou pečlivostí texty (nejen nás mladých začínajících) redigoval a podle jakých kritérií je posuzoval. To je v mých očích zcela zásadní – a je mi líto, že takovýto prostor, soudě dle nových příspěvků, patrně mizí.

26.02.2011 (15.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Hana Vítková

Vážení přátelé,
během několika hodin se situace zklidnila, hroty se trošku ulámaly. Všichni zůčastnění se vyjádřili a možná ten kvas pomohl i IDN. Posledních několik příspěvků je posunuto do roviny konstruktivní kritiky, což vnímám velmi pozitivně.
Názor laika by se dal uzavřít takto:
1) otevřenost a vstřícnost i pro jinak píšící
2) Nela se poučí z chyb a laskaví pánové Erml a Kolář ji provedou úskalími psaného
3) Oba výše jmenovaní se zachovali jako rytíři
4) Je potřeba spousty mladých redaktorů (a dát si tu práci najít diamant )

26.02.2011 (15.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Dvořák

Je zbytečné dále nafukovat debatu, která se již myslím rozbředla až příliš. Přesto se vyjádřím k jedné konkrétní věci. Pane Ermle, dovolím si vás citovat: „Většina diskutujících patří do skupiny Mikulkových „girls and boys“. … Nejzajímavější je právě ten humbuk kolem toho článku, ta Mikulkova rezignace (nesmyslná), která je doprovázena servilním adorováním jeho osoby ze strany některých! přispěvatelů do IDN, kteří se stejnou vervou cupou článek Němečkové. Ta uměle vyrobená kauza, jež má ryze osobní podtext — to je na tom nejzajímavější. Nikoliv samotný článek.“ Patřím k těm přispěvatelům, kteří pod patnácti řádky Vladimíra Mikulky, jak se sám můžete přesvědčit, vyjádřili uznání práci, kterou pro iDN až doposud odváděl a zároveň i pochopení pro krok, který učinil. Odmítám ovšem vaše vyjádření, ve kterém naznačujete, že jde o uměle vyvolanou a domluvenou kauzu, která je cíleným a dohodnutým útokem proti ostatním členům redakce. Od této vaší ničím nepodložené domněnky se chci striktně distancovat. Už tu zaznělo slovo paranoia a přijde mi, že nakonec není tak úplně od věci. Zdá se mi, že nedokážete připustit, že by mohli někteří (vámi použitý vykřičník vynechám) přispěvatelé o své vůli vyjádřit na tuto věc vlastní názor. A samotná podstata problému nevězí, jak už jsem vyjádřil ve výše zmíněnem příspěvku, pouze v článku Nely Němečkové.

26.02.2011 (15.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Pane Dvořáku,
myslím, že už jsem toho řekl dost a nechci to už přepalovat, i když jsem to už beztak udělal. Kdyby bylo nad článkem Němečkové napsáno, že studentka, která je na stáži v DN napsala svou impresi po odchodu z divadla, zkrátka byla k tomu nějaká „legenda“, bylo by po sporu. Já jsem pochopil z textu Němečkové, že asi o nějakou studentku jde a dívám se na text se shovívavostí. Klidně vám soukromě napíšu, v čem je ten článek docela zajímavý, i když ho za zdařilý nepovažuji. ale to už se opakuji, ostatně jako tolikrát.

Problém je v tom, že se v redakci DN nedokázali domluvit. Ten článek je pouhou záminkou – jde o osobní nevůli ke spolupráci! K řešení problému komu, za jakých podmínek IDN prostor patří, zda tam může někdo i s nesouhlasem Mikulky něco publikovat. Dovolím si tvrdit, že právě tohle je skutečným jádrem sporu. A také nevůle k nějakému kompromisu, vyjasnění kompetencí v DN.
Sám jsem práci pana Mikulky ocenil a to nemálo. Myslím si, že není dobrým řešením, že odchází. Dokonce si myslím, že by bylo na místě, kdyby si v DN sedli a znovu to rozebrali, a našli společné řešení. Ale to řešení bude vyžadovat nějaké ústupky, nejen od redakce, ale i pana Mikulky. Doteď si myslím, že považoval IDN za své výhradní vlastictví – v tom vidím další problém sporu. Avšak nejsem členem redakce, neznám důkladně podhoubí a názory všech stran a jejich postoje.
K servilitě „boys and girls“ – byla to ode mě provokace. Jejich adorování Mikulky jsem dal do kontrastu s cupáním článku Němečkové. Jinak rozumím tomu, že pan Mikulka udělal pro ně hodně práce a oni si ho proto váží. Jen aby jim to vážení trochu nepřerůstalo ve zbožnění. Ale to je také provokace.
Velice souhlasím – co se týče článku Němečkové – s příspěvkem Ljubkové. Trochu zaspala redakční práce – tu něco ubrat, tu dodat. Avšak na základě jednoho méně kvalitního článku v IDN si myslím, že je zbytečné dělat cirkus a vinit redakci z nějaké fatální chyby. To, že se něco nepovede, se stává i v lepších rodinách. Takže to by asi bylo všechno.

26.02.2011 (16.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Pardon, že by bylo na místě…

26.02.2011 (16.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Dovolím si ocitovat slova z „veřejného“ mailu Vladimíra Mikulky: „Tento konkrétní spor je samozřejmě sám o sobě zcela malicherný, byla to opravdu pouze ona příslovečná poslední kapka po déletrvajících neshodách se zbytkem redakce.“
Zároveň v této kapce – dodávám já – se myslím velice dobře, v celé své komplexnosti, zrcadlí jádro „problému DN“.

26.02.2011 (16.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Peňás

panebože, o čem se tu bavíte? Vždyť ten článek je ryzí blábol, nic než blábol. Nevylučuji ovšem, že děvče je možná zajímavé. Ale psát by nemělo.

26.02.2011 (23.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

No, mně se taky zdá, že to musí být každému soudnému čtenáři jasné na první pohled, pokud je ještě ke všemu redaktor, tak tím spíš – ale zkuste to vysvětlit Janu Kolářovi, Vladimírovi Hulcovi nebo Jiřímu Ermlovi…

26.02.2011 (23.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
VLADIMÍR JUST

Vážení a milí,
protože většinu z vás, aktérů téhle debaty, jsem kdysi v různých obdobích učil (nikoli ovšem slečnu N.N., alespoň mi neutvěla v paměti – ale tady prosím o shovívavost – my sklerotici podržíme vždy víc v paměti co bylo před léty, tedy vás, než co bylo včera), nesmírně se nad vaším „kritickým seminářem“ bavím, a ostrost a neúprosnou zásadovost debaty nad tak nicotnou příčinou vám závidím. A říkám si, že jsem možná neučil moc dobře, když jsem vás podrobněji neseznámil s kritickou prvotinou F.X.Š. Divadelní causerie v České Thálii č. 18, 1889, která také podává „jen“ mlhavou impresi, inspirovanou premiérou Vrchlického dramatu Bratří na ND, také se výslovně vztahuje ke konkrétnímu datu konkrétního představení a také, milé obě Kateřiny, se z ní nic, ale zhola nic konkrétního nedozvíte ani o hře, ani o představení. Zato skoro všechno o tehdejších zmatených a rozporuplných pocitech jednadvacetiletého mladíka, který ovšem už (zřejmě narozdíl od slečny N.N.) měl načteného Kierkegaarda. Tím nechci pre-post-postmoderně „mísit démanty s kravincem“ a přirovnávat nepřirovnatelné, jak mě možná někteří nařknou, ale vím jedno: kdyby měli tenkrát v České Thálii – a to nebyl žádný blog, ale dost seriozní generační revue – tak přísná kritéria jako mnozí z vás (kéž byste se jich ve svých statích sami vždy drželi!), možná že by Divadelní causerie, z níž pak vyrostlo u F.X.Š. mnohé další a bohulibé, nikdy nespatřila světlo světa. Nevím, jak by to dopadlo, kdybyste tenkrát u posuzování tohoto nezralého textu nezralého mladíka byli vy. Text slečny N.N. opravdu není dobrý, v tom s vámi souhlasím, ale jak praví klasik – tisknou se i mnohem horší a delší. I když se v něm klube a nešikovně prodírá na svět cosi pocitově cenného, sám bych na semináři asi stylisticky rozcupoval každou jeho druhou větu. Chápu ovšem, že pana J.E. zajímají pocity dívky jdoucí z divadla (ano, mě taky – jen nevím, koho mohou zároveň zajímat pocity dívky lezoucí do vany). Divím se jenom, že tak přísnou a zásadovou debatu nevyprovokovaly texty jiné, mnohem blábolivější, banálnější, jazykově vyprázdněné a sterilní, a navíc bez oněch cenných zrnek vlastních autentických pocitů, texty, které čtu i pod hrdým označením „recenze“ často jak v internetové, tak (bohužel) i v tištěné verzi DN. Ale to až někdy příště, zatím všem dobrou noc :-.)
Vladimír Just

27.02.2011 (0.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Milý pane Juste,
myslím, že argumentujete ne zcela správně a porovnáváte neporovnatelné. Na konci 19. století se umělecká kritka jako taková teprve konstituovala a představit si, že se dnes běžně píšou kritky jako tehdy je naprosto nemyslitelné. Dnešní požadavky na kritiku jsou někde jinde. A na redakční práci též.

27.02.2011 (0.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Je už skoro trapné znovu opakovat, že tuhle debatu nevyprovokovala blábolivost textu N.N. (ale to, pevně věřím, tuší i Vladimír Just, snad se jen v tomto ohledu upsal). Jeho příspěvek je ovšem velmi slibný jako výchozí bod pro debatu, kterou by bylo možné pracovně nazvat „diskuse o soudnosti“.

Velmi by mě z tohoto hlediska zajímalo, které články v iDN (pro jistotu připomínám, že sekce blog DN redigovaná NENÍ) považuje Vladimír Just za „mnohem blábolivější a banálnější […] které čtu i pod hrdým označením ‚recenze‘ “, než příspěvek, o kterém je řeč zde. Nejlépe i s příslušný odkazem, aby bylo možné si dotyčné texty bez velkého hledání přečíst. Předem děkuji.

27.02.2011 (0.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Svoboda

Prosím Vás, nemohli byste sem vložit fotku té holky jak leze do té vany. Asi by to hodně vysvětlio, né?

27.02.2011 (7.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Souhlas s Vladimírem Mikulkou – pokud Vladimír Just nebude mluvit o konkrétních „blábolivějších a banálnějších textech“, pak nejde o víc než o bohorovně nadřazené spláchnutí debaty, která vesměs mířila k podstatnému – totiž ke kritériím internetové žurnalistiky. Takže – jmenovat, jmenovat!

27.02.2011 (10.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Markéta Polochová

Souhlas s oběma, neb přiznávám, taky jsem se zamyslela, které „mnohem blábolivější a banálnejší texty“ tu lze potkat (o tištěných DN nepochybuji, to je zcela jiný level). Vždyť překonat ony dva přírůstky, o nichž se tu diskutuje, není jen tak…

27.02.2011 (10.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Citace: „panebože, o čem se tu bavíte? Vždyť ten článek je ryzí blábol, nic než blábol. Nevylučuji ovšem, že děvče je možná zajímavé. Ale psát by nemělo.“

Vážně to tak 100 procentně je, pane Peňási? Není na tom textu ani špetka zajímavosti? Vážně by psát nemělo? Kvůli tomu, že děvče napsalo naivní snový text (ta vana je, pokud to někdo vezme jako snovou povídku, docela ok) už se nemá do těhle věcí plést (do psaní)? Nic nezohledníte? Jen to tak prásknete jako všichni ostatní? No tak se předhánějte, jak je to strašně blbý.

27.02.2011 (11.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Přiznám se, že mi pohrdavá poznámka Vladimíra Justa připadá téměř urážlivá vůči autorům iDN a koneckonců i vůči mně samotnému – ze všech sil jsem se totiž celý rok snažil, aby se na iDN blábolivé a banální texty neobjevovaly. Vzhledem k tomu, že Vladimír Just dokonce ještě dodává, že je tam čte „často“, velmi rád bych věděl, o čem tedy konkrétně mluví.

27.02.2011 (11.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Vladimíre (Juste),
udělal to za tebe na bohemistice profesor Červenka – ale současné kritické texty stejného ražení dával na seminářích k dobru. A ty sám píšeš, že bys asi cupoval…

Padlo tu, že je třeba autory vychovávat. Možná by bylo dobré ujasnit si k čemu.

(Omlouvám se za škodolibost, ale v tomto ohledu byl Vladimír Mikulka při redigování systematičtější než všechny katedry, kterými jsem na FF UK prošla, dohromady. To je ovšem na jinou debatu…)

27.02.2011 (11.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Už opravdu snad naposledy: do háje čtěte!
Paní Veselovská – ten text N.N.
1) nehodnotí (ale z podtextu je zřejmé, že se jí představení líbilo).
2) Není to recenze (kritický text)
3) K čemu vychovávat? Já nevím, co na to říct. Nejspíš vychovat k tomu, aby byli dostatečně šokováni – pokud jim genialita v psaní nepadla z hůry – a rychle utekli. Pardon za tu uštěpačnost.
Prosba, velká. Prosím přestaňte používat neustále zavádějící argumenty. Bože, to je ta mladá (nejen) kritika tak strašně neempatická? Tak zaškatulkovaná? Tak sebejistá, že vše vidí z nadhledu chytřejších, plácá příkré odsudky, zesměšňuje a sama skoro v každém diskusním příspěvku udělá několik lapsusů?

27.02.2011 (12.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Nevím, za co přesně mi teď spíláte – to byl spíš dotaz na to, co připomněl Honza Šotkovský…

Ale utíkám, než udělám další lapsus.

27.02.2011 (12.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Pane Ermle,
tak si prostě jistá (značná) část diskutujících (včetně mě) myslí, že ten text je blábol, a to bez ohledu na žánr – má-li to být fejeton, esej, či zamyšlení, nemění to na jeho úrovni nic zásadního. To, že neříká skoro nic o zmíněné inscenaci, je koneckonců to nejmenší. Vy si to nemyslíte, OK. Jen mi přijde, že stálé dovolávání se empatie a vstřícnosti pláče na špatném hrobě. Sám jste napsal – ať se i problematické texty publikují a ať se jejich publikací a reakcemi okolí autoři učí. Tak nevím – říkáte hodit do vody a přitom po nás neustále chcete, abychom bazén vypustili, a nevyčítali slečně Němečkové, že neumí plavat.

27.02.2011 (12.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin Kodeda

No, ještě jednou jsem si pozorně přečetl tu úvahu (slohový útvar) N.N. ze základní školy. Slečna se vyjádřila. Nic proti ní. Uveřejnění je, dobře tedy, diskutabilní. Proto ostatně všichni diskutují. Ovšem porovnání Němečková – Šalda.. uf.. Či půvabně rozdrážděný J.E., dle kterého je mladá (nejen) kritika neempatická, sebejistá, plácá a zesměšňuje.. Zdá se mi, že se teď J.E. především zesměšňuje sám. Myslím, že by měl příspěvek N.N. 100x opsat. A aby to bylo spravedlivé, měl by se podělit s šéfredaktorem iDN.

27.02.2011 (12.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Abyste to věděla: pořád považujte text N.N. za recenzi… jak je zřejmé.

Ale bylo by toho víc – vaše škodolibost (dle Vašeho vyjádření) ohledně „vychovávání“ působí tak, že nejlíp, jak se mají vychovávat autoři, ví pan Mikulka. Či jeho přístup berete jako zatím jediný a (uštěpačně) nadhazujete, jak jinak? Ale to už je interpretace vašeho příspěvku… správná?

27.02.2011 (13.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Hello boys!

27.02.2011 (13.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Don Quijote vyrazil na větrné mlýny, semelou ho?

27.02.2011 (13.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Ne.
Bylo to o relevanci stodvacetiletého textu FXŠ, zmíněného VJ. Nikde jsem nepsala, že považuju text NN za recenzi.

Zbytek byl o tom, že VM to aspoň dělal systematicky, zatímco v metodách Josefa Hermana, Vladimíra Justa a v mém případě pak ještě Markéty Kořené a Michaela Špirita panoval jistý nesoulad. Ale to nebyl vzkaz pro Vás.

Goodbye, George!

27.02.2011 (13.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Jakého stébla se chytnete paní Veselovská stébla:

citace: ale současné kritické texty stejného ražení (jako N.N.) dával na seminářích k dobru. A ty sám píšeš, že bys asi cupoval…

Podsouváte, že text N.N. je kritického ražení.

27.02.2011 (13.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Omluvte 2* ta stébla, pěkně prosím, všechny.

27.02.2011 (13.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Peter Páluš

Pane Ermle – pouze jedinou věc. Rozhodnete-li se pokračovat v psaní komentářů zde na iDN, silně doporučuji příště odložit gambrinus na později.

27.02.2011 (13.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

…ale současné kritické texty stejného ražení (jako dávné texty FXŠ) dával na seminářích k dobru. Jakkoliv je to zvláštní, profesor Červenka Nelu Němečkovou neznal.

A ty sám píšeš, že bys asi cupoval… (ano, text NN, podobný svým laděním Šaldovu – text, o kterém Vladimír psal, že by ho asi cupoval – to ho také obviníte, že jej považuje za recenzi?).

Máme tohle zapotřebí? Nashledanou, opravdu.

27.02.2011 (13.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Jasně. Ale víte, že pustit se do takový smečky, unýst trochu nebo více vlastního zesměšnění, to chce nějakou vzpruhu a trochu odložit zábrany? Nebojte, dnes večer už přijede moje žena a zeptá se, co jsem zase navyváděl. Pak zas budu muset být serióznější. Pak zas v IDN zavládne – možná – jednota. 🙂
Nic ve zlém.

27.02.2011 (13.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Paní Veselovská, vážně jsem tušil, že se toho stébla chytnete. A já si myslel, že to je jinak! Že texty „současné“! podobného ražení jako ten, který by byl rozcupován panem Justem…:)
No, nevím. Řeknete možná, že jde o slovíčka, ale vlastně jo. Jestli je něco kritický text, nebo není, je slovíčkaření – ale hodně důležité. Zcela mění optiku.
Nemám to zapotřebí.

27.02.2011 (13.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Hodně bych se divil, kdyby pan Just to za recenzi vzal. Já spíš myslím, že by ho necupoval jako recenzi, ale jako psaný text, s ohledem na jeho žánr. Můj dojem. Takže ho zatím neobviním. 🙂 A zase podsouváte!

27.02.2011 (13.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad

člověk furt hledá, která droga by mu udělala dobře, a ono stačí číst iDN. přátelé, díky za nesmírně zábavnou debatu plnou optimismu; vždyť koho od slova by netěšilo, že stále svede vzbuzovat takové vášně kvůli drobnostem. od dob cieslarovských soaré v Cinepuru jsem se nebavil tolik jako za posledního půlroku s DN. fajné.

27.02.2011 (14.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vážení,
nechci – coby nový editor (správce, redaktor) – do tohoto sporu vstupovat. Nechápu, proč je tolik ostré záště nad textem, který směřuje zcela jinam, než kam jej posouvá většina diskutujících. Diskusi vnímám jako obavu o další osud i-DN. Bude-li ve Vás tolik energie, kolik vkládáte do této řeže, nemůžou i-DN ztratit náboj a snad ani kvalitu. Věřte, že i nová redakce bude s texty pracovat, redigovat je. Možná bude dávat prostor i jiným, než zde dosud byly. To je ale věc konkrétních lidí, kteří se na podobě i-DN budou podílet. Jak Vás-autorů, tak i Vás-čtenářů, jestli je přijmete, anebo zda najdeme i další, nové.
Diskuse vyznívá, jako by dosud na i-DN nebyly recenze nestrukturalizované, pocitové, ze kterých jste se o tématu a podobě inscenace příliš nedozvěděli. Nebudu zde poukazovat na české autory, přijde mi to nefér a diskusi by to dalo rozměr osobních útoků, pří a obran, a tak Vás nasměruju o čtyři články níž na text Sergio Lo Gatto Fabreho výzva Smrti. Mnohé výhrady, které máte vůči textu Míši Žemlové, by se na něj daly aplikovat také. Co jiného než autorovu impresi a postoj se z něj dozvíte? A – abych předešel spekulacím – já bych takový text bral, dokonce i do DN (navrhoval jsem to Vladimírovi M. hned po jeho publikování). Tam bych jej dal s několika dalšími, obdobnými, a úvodem, který by osvětlil, jak se do DN dostal a že mj. poukazuje na to, jak se o divadle píše v cizině. O Fabrem ani inscenaci se tam ale moc nedozvíte.

27.02.2011 (15.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin Kodeda

Člověk nakoukne a hle! Prostě mu to nedá..
Díky za nasměrování! Díky tomuto příkladu už musí úplně všichni pocítit ten rozdíl – ve srovnání s „Fabreho výzvou Smrti“ působí „Hezky se učil, hezky se klaněl“ jako práce zahraničního studenta nižšího ročníku, který použil internetový překladač.
Promiňte mi, ale redakce uveřejnění obhajuje a já nevím proč. Nečekal jsem, že by snad někdo uznal, že to prošlo omylem.. Jen mi další obhajoba přijde kontraproduktivní.

27.02.2011 (16.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Kodedo,
co tím chcete říci?

Díky tomuto příkladu už musí úplně všichni pocítit ten rozdíl — ve srovnání s „Fabreho výzvou Smrti“ působí „Hezky se učil, hezky se klaněl“ jako práce zahraničního studenta nižšího ročníku, který použil internetový překladač.
Kd
Je práce N.N. lepší?
Nebo je lepší práce toho zahraničního studenta? Ve srovnání…nevím, jak to myslíte. Čistě technická poznámka. Nepochopil jsem to, ale jsem pro, že je chyba na mé straně.

27.02.2011 (16.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Pane Kodedo,
psal jsem o jisté relevanci s textem Míši Žemlové Normalizační kameňák III., nikoli s textem Nely Němečkové Hezky se učil…

27.02.2011 (18.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Svoboda

Ahoj Kritici, bavíte se tady vo strašnejch blbostech… Nejpodstatnější s celé recenze je přece ona osobní katastrofa v první větě té recenze… Kdysi jsem znala způsob jak zabavit všechny své prsty… Přece, když se zase najde onen způsob, jak prsty zabavit, slečna nebude už muset prstíky zabavovat psaním těch blbostí a bude zase dobře… Tohle byste měli vyřešit.

28.02.2011 (8.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin Kodeda

Vladimírovi H.: No vida. Tak to je dobře. Omluvte, prosím, mou nepozornost. Já vím, taky nemusím reagovat na všechno. Když to už byl takový víkend.. Teď se například stydím, že sem cpu asi osmdesátýpátý(!) příspěvek. Ale je třeba se omluvit a zároveň poděkovat za trpělivost.

28.02.2011 (11.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

Fascinuje mne zde sdílená představa, že na iDN se publikují jinak dobré články; já si na žádný nevzpomínám ( z tištěných DN za poslední dva roky na dva – Žáčkův rozhovor s Kofroněm a Justovu recenzi filmu o sv. Václavovi). Leckteří z přispěvatelů do této diskuse svými texty – nikolivěk diskusními příspěvky – staví tyto (své diskusní příspěvky) do notně problematické pozice ne nepodobné kázání vody a pití vína (či naopak).

28.02.2011 (11.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad

na rozdíl od této diskuse DN ani iDN pravidelně nečtu, leč ani tak jsem nedokázal přehlédnout, že tam i tam v posledních dvou letech nějaký Vojtěch Varyš přispěl, dokonce nezřídka. buď jde o neuvěřitelnou shodu jmen, nebo o hlubokou sebekritiku, anebo o rádoby skromnost, s níž se člověk brání pomyslet věcně na hodnotu svého vlastního díla. tím se ovšem dostáváme k rozporu ze začátku celé téhle bezmála půlroční debaty: proč vůbec reflektovat na „ty mladé“ (co to je?), když ti si tak málo věří? anebo je to tak, že DN i iDN jsou tak špatné prostory, že ze sebelepšího psavce učiní hadru? nechci věřit, Vojtěchu.

28.02.2011 (12.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Bez urážky, pane Varyši, ale pokud jste se rozhodl zaujmout tu nejbanálnější diskusní pozici „Co kritizujete jiné, když sami nepíšete nic extra?“, vztahujete ji tu a tam ji na sebe, coby jednoznačně nejplodnějšího autora v dějinách iDN, který si servítky v kritice jiných věru nebere?

28.02.2011 (12.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

tak mohl jsem napsat „až na moje texty“, ale to se přece rozumí samo sebou.

ne, nezaujal jsem tuto nejbanálnější pozici, pane Šotkovský, jen tvrdím, že článek N.N. není nijak propastně kvalitativně rozdílný od 90% produkce, která se na webu DN, jakož i v tištěných DN, objevuje.

28.02.2011 (12.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Myslím, že u (některých) příspěvků pana Varyše by mělo v záhlaví stát: POZOR PROVOKACE – NENÍ NUTNÉ BRÁT VÁŽNĚ! Problém je, pane Varyši, že za čas už lidé přestanou rozlišovat, co myslíte vážně a co ne a budou Vás prostě ignorovat.

28.02.2011 (12.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

věřím, pane Švejdo, že jako člověk teoreticky vzdělaný víte, že záleží především na tom, jak to vezme recipient. a tomu nechávám vždy zcela volnou ruku…

28.02.2011 (13.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Chtěl bych těm, kteří text N.N. považují za strašný, ukázat, že stačí docela málo a text je celkem v pohodě. Pokud k němu tedy pořád nemáte výhrady, že není recenze!

Zájemcům a těm, kteří ještě v sobě dokážou přemoci ten neodolatelný odpor k textu N.N. předkládám jeho malou úpravu – přepsal jsem jen dvě věty. Zbytek jen doplnil či ubral slovíčka. Minimum.

Hezky se učil, hezky se klaněl…
Někdy se sama sebe ptám, jestli to, co se právě odehrává, má v sobě nějaký řád. Cesty, po kterých kráčíme, mají vůbec nějaký význam? A když – už doma – třeba po návratu z divadla, smýváme právě skončený den, když zavřeme oči a zadržíme dech, jak dlouho nám vystačí, abychom si prožili, byť jen krátký sen, o tom co vše se dnes i kdysi událo.
Kdysi, když jsem znala způsob, jak zabavit všechny své prsty, a jména hraček ve svém koši, postačil nepatrný skok nebo velký krok, aby toužené bylo skutečností. Dnes se plahočíme přes mosty a podzemní dráhy, tmou a neonovými světly, a za čím? Za vidinou přepychu a uznání. Za potleskem a snad kouskem něhy. A tohle prý má být pro nás vším? Dny, které se staly roky? Naděje jen dalším nesplněným bodem v našem diáři. Život plný šedi, který neuvěřitelně ladí se šílenstvím – tak nějak to popsal Gogol v Bláznových zápiscích. Ani on neměl to, po čem tak toužil, on ani úředníček Popriščin. Představte si Petrohrad, město plné rozporuplnosti ve století, kde dnešní plytkost byla syrovostí.
Petrohrad ukazuje své mocné, vábivé, bohaté. Oslavuje kult krásy, moci a peněz 19. století, i něžná stvoření, která jsou prezentována v ložích divadel, v přijíždějících kočárech, milostivě kynou malým mužikům a úředníčkům, kteří sotva mají kopějku na den.
Pojďme poskočit o 185 let, do současnosti. Co nám to připomíná? Co se změnilo? Kult krásy, moci a bohatství je obohacen o kult mládí. Plasty slaví triumf. Nevkus, hrubost a vulgarita se prezentují jako IN. Cožpak jsme neslyšeli, anebo dokonce sami neřekli: To za našich mladých let nebývalo, to se nedělo… A ejhle, i tato doba má své nedostižné krásky, které hledí z bulvárního tisku a v televizi milostivě kynou svým obdivovatelům, kteří stejně jako Popřiščin nikdy nedostižnou krasavici nebudou mít. Jedině kdyby byl bohat a mocen (čehokoliv).
Kolik mladých mužů se zbláznilo z pohledu na svět bohatých, nebo je tenhle svět jedna velká argentinská telenovela? Kolik mladých mužů si je vědomo, že nikdy nebudou mít příležitost moc ani ochutnat, natož si pak z ní užít delšího opojení? Je to důvod k zbláznění? Není načase oslavit průměrnost, všednost a nicotnost, neboť i ta v sobě skrývá záblesky krásna?
Nebo je důvod k pominutí smyslů nová Audi A7 Sportback, v jehož interiéru dominuje tzv. Wrap-around?
Nebo je důvodem k pominutí smyslů, abychom dosáhli postavení? Být politik – poslanec – pop star?
Zpověď Přiščina je malou klikatou strmě stoupající cestičkou, kde vrcholek není nikdy zdolán. Hezky se učil, hezky se klaněl, a přesto nebyl pozván k hostině. Snahy a společenské lpění na dogmatech ne vždy jdou ruku v ruce a ani masové briošky nejsou vždy tak křupavé a nadýchané, jak se na první pohled zdají.
Někdo rád zůstane průměrný, někdo zakysne, někdo je nabit takovou negativní energií a někdo se zblázní. A proč? Protože uvědomění si, že sny se málokdy zhmotní, stojí nemalé úsilí.
Co by Gogol ústy Popřiščina řekl dnes? Tehdy se zbláznil úředníček Popriščin. Dnes se zbláznila doba. Není tedy oslavou šťastného života náš vlastní rozum, když zůstane neochvějně pevný? Takový, který nemá potřebu utápět se v mnohých utopiích? Pak ovšem člověk zaplatí zase jinou daň – bezvýznamnost a hřbet skrčený. Hlavně když se neblázní?
Nela Němečková

28.02.2011 (14.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Nakopírovalo se to dvakrát – Vláďa Hulec mi slíbil, že jeden z nich vymaže.

28.02.2011 (14.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Eissmann

No prima.
o chlup lepší.
ještě tak dvě tři redakce a možná z toho bude text zralý k uveřejnění v libovolné nerecenzní rubrice.
A právě o to , tedy o tu redakci/neredakci, pane Ermle, tady od začátku jde.

28.02.2011 (14.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Právě jsem vymazal – dle přání Jiřího Ermla – double text v jeho Komentáři z 14:33 a nechal jedinou verzi jeho redakční práce nad textem Nely Němečkové. Jen – rychle nahlédnuto – ani on v něm nesjednotil jméno Popřiščin / Popriščin / Přiščin. Chtělo by to ještě korektora. Ale to jen na okraj.
Díky, Jiří, za aktivní přístup.

28.02.2011 (15.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Debata se poněkud rozplizla, jak už tak bývá zvykem, ale byl bych velmi nerad, kdyby do zapomění zapadl příspěvek Vladimíra Justa z 27.2.

Ještě jednou (už potřetí) ho tedy prosím, aby konkrétně uvedl, které články, publikované v iDN „pod hrdým označením ‚recenze‘ “ považuje za „mnohem blábolivější a banálnější“ než příspěvek Nely Němečkové „Hezky se učil, hezky se klaněl…“

Vzhledem k tomu, že Vladimír Just dodává, že je tam četl „často“, jistě mu nedá příliš práce je dohledat.

28.02.2011 (17.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

A já se už podruhé k Vladimíru Mikulkovi přidávám….

01.03.2011 (11.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

nechci mluvit za Vladimíra Justa a ani nevím, jsou-li následující texty „blábolivější“,

nudné a k ničemu jsou zcela určitě např. všechny iDN-texty Tomáše Hájka, Kateřiny Veselovské, Petra Horáka, Petra Dvořáka, Martina Zahálky, Karin Benešové, Natálie Preslové, Kristýny Gavendové, Romana Vaška, Lukáše Brychty.

Narozdíl od příspěvku Nely N. nebo i Míši Žemlové představují opačný extrém – šroubovanost a vylouhovanost, až v nichž nezbylo nic než prostý popis, a to značně neobratný; je to patrně tak trochu vina redakční práce.

01.03.2011 (11.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Ale no jo, díky za názor, Votěchu, ale přece jen bych si raději přečetl odpověď Vladimíra Justa.

01.03.2011 (15.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Kolegové, zdá se jenom mně, že Vojtěch Varyš svými texty — nikolivěk diskusními příspěvky — staví tyto (své diskusní příspěvky) do notně problematické pozice ne nepodobné kázání vody a pití vína (či naopak)?

01.03.2011 (18.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Markéta Polochová

Jak to hezky napsal kolega Cimrman: „Pravdu máš. – On pravdu má!“

02.03.2011 (10.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Diskuse utichá, hlavy (pravděpodobně) chladnou; jedna věc však zůstává: údiv nad tím, jaké jeden docela obyčejný juvenilní text dokáže vyvolat haló.
Něco vážně nebude v pořádku…

02.03.2011 (22.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

Teké si myslím to, že dělat takové „haló“ kvůli obyčejnému mladickému textu je zbytečné. Diskutovat mi připadá v pohodě, ale rezignovat na funkci DN poněkud přemrštělé.

03.03.2011 (7.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

Jirko, Vladimír M. přece neodcházel jen kvůli tomuto článku.
„Tento konkrétní spor je samozřejmě sám o sobě zcela malicherný, byla to opravdu pouze ona příslovečná poslední kapka po déletrvajících neshodách se zbytkem redakce.“ – napsal doslova.

03.03.2011 (8.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

„Poslední kapkou, ktera vedla k mému odchodu z DN a především z iDN, byl článek Hezky se učil, hezky se klaněl… Jakožto redaktor, který cítí odpovědnost za úroveň příspěvků, jsem jej v redigované sekci iDN odmítnul zveřejnit, šéfredaktor Kolář na jeho publikaci trval — jediným řešením byl můj odchod. „

03.03.2011 (8.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

No ano, ale píše i o déletrvajících neshodách. Impulsy k odchodům v takových situacích bývají náhlé a důvody často svým způsobem malicherné (sám použil tento výraz). Hlavně si ale myslím, že rozhodnutí opustit redakci je jeho věc a jeho právo, Takže bys to už měl nechat být.

03.03.2011 (9.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

Jsem pro.

Ale i tak myslím, že to „haló“, o němž pan Švejda mluví, je způsobené především odchodem Mikulky.

03.03.2011 (9.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Rathouská

Lidi ovšem diskutovali z vlastního rozhodnutí, V. M. nikoho nenutil.

03.03.2011 (9.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Myslím si, že rozruch, kterého jsme byli svědky na iDN, nebyl zapříčiněn pouze textem Nely Němečkové a odchodem Vladimíra Mikulky, ale jak píše pan Martin J. Švejda, něco není opravdu v pořádku. Možná mnohé reakce směřovaly ještě dál, než k diskutovanému textu. Ten však onu neuspořádanou situaci v redakci DN odráží. To, že některé texty nejsou redigovány (nebo údajně byly redigovány a nejsou), nebo na redakci čekají i půl roku, popřípadě jsou zredigovány a nejsou zpět poslány k posouzení autorovi… to už o něčem vypovídá. Ale je to jen zlomek z toho, co by nás na DN mohlo trápit.

03.03.2011 (10.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

Z částí souhlasím, paní Štefanová, ale když nějaký text čeká na redakci „i půl roku“, třeba nepatřil mezi nejlepší. Byl aspoň inkriminovaný text uveřejněn na IDN? Ty měl pod patronátem pan Mikulka, takže předpokládám, že si textík cestu k publiku skrze DN (IDN) našel.
Neposílat zredigovaný text (pokud jsou tam drobnější úpravy – ale nejen), se mi jeví jako celkem běžná praxe. Nehodnotím, zda je to dobře, nebo ne.

03.03.2011 (11.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Oceňuji vaši vytrvalost, pane Jiří Ermle, s jakou diskutujete. Někdy mi ovšem vaše reakce přijdou poněkud zcestné. Pokud článek nepatří k nejlepším, nebo se redakci nelíbí, tak to mohou sdělit hned. A pokud bysme se opět dostali k řešení otázky „dobrý/špatný“ článek v rámci DN (iDN), kolotoč by začal nanovo. Neposílat zredigovaný text zpět k posouzení je možná běžná praxe denního tisku (neb tam na to není čas), ale odbornější periodika, která vycházejí jednou za 14 dní, na redakční práci čas mají (zde navíc narážíme opět na téma „výchova redaktorů v jejich kritické činnosti“). A pokud se jedná o zásahy v oblasti stylistiky a struktury textu, myslím, že tam by k diskusi dojít mělo.
A svým předchozím komentářem jsem spíš chtěla poukázat na druh komunikace, kterou se svými externími redaktory (možná jen některými) stávající redakce DN vede. A když už jste zmínil Vladimíra Mikulku, tam byla komunikace vždy svižná a věcná.

03.03.2011 (11.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

Paní Štefanová, děkuji za ocenění. Mně také přijde hodně reakcí scestných, ale to už tak chodí, tříbíme si vzájemně názory. Neodpověděla jste na otázku. Zajímá mě totiž, zda byl text uveřejněn na DN, IDN, nebo vůbec. Zajímá mě to z tohoto důvodu: když text čekal na redakci (domnívám se že tištěných DN) půl roku, proč nebyl publikován „velice rychle“ v IDN? Ptám se, abych věci chápal.

03.03.2011 (12.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Ve svých kometářích jsem spíše než o svém konkrétním článku, hovořila o více zkušenostech mých i jiných současných/bývalých) redaktorů. Zároveň jsem nechtěla uvádět žádná jména a chci u toho setrvat. Snad vám tedy bude stačit, když uvedu alespoň jeden příklad. Článek o zahraniční inscenaci Kontakthof ležel v redakci DN skoro půl roku s tím, že měl být uveřejněn v tištěných novinách. Opakovaně jsem se dotazovala, zda ho chtějí a vyhovuje jim a pokud ne, nebo pokud na něj není v DN místo, domluvím se s Vladimírem Mikulkou a text připravím pro iDN. Několikrát mi bylo sděleno, že vyjde v dalším a dalším čísle (na čemž jsem netrvala, protože byla stále možnost dát článek na iDN). Zároveň jsem byla požádána, ať s publikováním na iDN počkám. Nicméně po půl roce této komunikace jsem se rozhodla sama poslat ho V. Mikulkovi na iDN.
Uvádím to jako příklad komunikace, se kterou se příliš neztotožňuji. Ze zkušenosti z jiných divadelních periodik vím, že to lze dělat i jinak.

03.03.2011 (13.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml

Díky za odpověď.

03.03.2011 (13.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
VLADIMÍR JUST

Milý Vladimíre Mikulko (a ostatní),
fascinuje mě Vaše představa, že žití dnešního člověka rovná se blogování. Aby byl člověk podle Vás slušný (za nereagujícího ergo neslušného jste mě před pár dny, Vladimíre, označil v mailu), musí být dnes a denně, sedm dnů v týdnu, 52 týdnů v roce člověk přilípnut na monitoru, sledovat debaty a blogovat. Já narozdíl od téhle představy se zapojuji do podobných internetových debat tak maximálně 2x či 3x za rok (a to ještě, když kyne naděje, že ji nasměruji někam jinam a třeba si něco užitečného její ve svých názorech zapouzdření účastníci přečtou) a sleduju je, jen když mi vybyde čas (většinou mě to pak odradí na další půlrok). Musím totiž 2x až 3x týdně pravidelně přednášet, píšu 40 i vícestránkové studie, někdy i 700 stránkové knihy, a čtu průměrně 5 – 6 doktorských či diplomových prací měsíčně. Některé z nich jezdím oponovat i do ciziny, například právě v tomto týdnu jsem byl za tímto účelem v Bruselu, a tím pádem jsem neměl, prosím Vladimíra a ostatní laskavě za prominutí, přes týden čas sledovat Vaši debatu, a odpovídat na Vaše uražené invektivy. Smutným vedlejším poznatkem z té debaty – a varováním pro příště – je pro mne leda fakt, že s výjimkou Kateřiny Veselovské jsem snad nikoho z debatujících nepřiměl k tomu, přečíst nebo rozpomenout se na juvenilní kriticko-publicistickou prvotinu velkého FXŠ, psanou od A do Z v žánru „imprese“. Zda z téhle nezralé larvy či kukly vylétne jednou nejvzácnější motýl naší umělecké kritiky, nemohl tenkrát nikdo v České Thálii vědět. Vy to však u slečny N.N. suverénně víte, proto raději odcházíte z redakce, než byste ji publikovali. Já (a myslím že ani V. Hulec) ne.
To neznamená, že by příspěvky na internetové či v tištěné verzi DN neměly být redigovány, měly (ne však apriorně zamítány). Závidím Vám jen Vaši suverenitu, s níž se (slovy jednoho z diskutujících a jednoho z nejaktivnějších přispěvatelů iDN i DN) domníváte, že kritici Šaldových časů byli žabaři, neumětelové s nízkými nároky, kdežto dneska jsme pašáci („dnešní kritika je dál, má vyšší nároky!“). Pašáci, jimž Neruda, Mikovec, Hostinský, Šalda, Vodák, Tille a jiní primitivové a dinosauři nesahají ani po kotníky! K tomuto názoru jeho autorovi blahopřeju a přeju sobě i jemu, aby ho naplnil i svou kritickou tvorbou (na rozdíl ode mne má ještě svůj kritický život před sebou, a má co dohánět).
Co se týče dalších konkrétních příkladů blábolivosti a banálnosti DN v jejich tištěné i internetové verzi (blogů nevyjímaje), můj názor vyjádřil v procentech už kolega Varyš a musel bych Vám opravdu poslat seznam většiny článků, které jsem tam za poslední měsíce četl – ač referovaly o konkrétním představení nebo jevu – nesplňovaly co se týče jazykové kultury a stylistické tvořivosti vůbec nároky, které kladete na texty slečen N. a Žemlové (a to včetně textů sl. Pantákové, jež má sebevědomě obě autorky za odstrašující příklady). Banalita, tlach, nuda a blábolivost se nemusí projevovat vždy jen opomenutím reference o konkrétním představení, ale i školsky tupým popisem, absencí názoru, humoru i vlastního originálního slovníku a frázemi, opsanými z programu – tyto nešvary, platné pro 80% – 90% textů DN (někdy čtu obé na internetu, takže se omlouvám, že dostatečně nerozlišuji) rozhodně nejsou slabinami způsobu psaní Míši Žemlové: ta má jiné, chcete-li začátečnické slabiny, ale originalitu stylu, razantní názor a původnost slovníku by se od ní mohli autoři obou verzí DN jako (ve všech textech) Tomáš Hájek (z těch starších – v tištěných DN – třeba Jana Paterová) učit. Jsou i bláboly opačného typu, kdy nic než apriorní názor a štítivý odpor, vyjádřený v 1. odstavci, se z recenze nedozvíte (Michal Procházka aj.). Nedávno jsem četl – omlouvám se Vladimírovi M., ale opravdu nebudu dohledávat kde, až budu psát vědeckou studii o stavu české kritiky, doložím mu to i s citacemi – i podobné „splachy s nulovým pochopením záměru i žánru u Mikulkovy recenze Našich furiantů a Švejdovy recenze Drábkovy Koule, kde je autorovi zpozdile vyčítáno, že pracuje v žánru, ve kterém pracuje, tj. v žánru „satirického výsměchu“, a kde je nejprve vypeskován za sentimentální závěr, aby byl vzápětí za totéž v závěru rozhlasové inscenace vychválen).
Právě jsem však hrubě porušil své předsevzetí, že jsem se chtěl zachovat stejně gentlemantsky jako jeden z diskutujících a nejmenovat konkrétní domácí autory, protože by to bylo – a je to!!! – vůči nim krajně nespravedlivé, a naopak protekčně vyviňující vůči 90% ostatních, k nimž mám stejné výhrady (jako ostatně k řadě svých vlastních textů, když si je po letech s lehkou hrůzou čtu). Nechtěl jsem nic víc ani nic míň, než vyzvat, aby se ubralo na sebevědomí (vůči vlastní tvorbě a vlastnímu redigování periodika) a přidalo na toleranci k odlišným typům kritické reflexe (tedy vůči tvorbě druhých). A slibuji, že už se zase hezkých pár měsíců do Vašich debat mísit nebudu (a prosím, abych proto nebyl považován za neslušného padoucha), leda v nějaké zásadnější studii o stavu české kritiky. Ale abych ji mohl napsat, musím zase na čas přestat sledovat podobné debaty.

P.S. Samozřejmě, milá Kateřino V., že nejen prof. Červenka, ale na všech kritických seminářích a někdy i přednáškách i moje maličkost předčítá zvláště povedené exempláře současné kritické produkce a poměřuje je se „žabaři“ typu FXŠ nebo Vodáka. A samozřejmě, že ty texty cupuji – tak jako bych cupoval i slečnu NN – především jako texty, jako slovesný produkt, ne podle utkvělého vlastního kadlubu, jak má či nemá vypadat kritické psaní o divadle (nebo kritické psaní inspirované divadlem).

05.03.2011 (16.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Kolář

Ani ve snu mne nenapadlo, že jedna glosička vyvolá takovou bouřku ve sklenici vody, nehodlal jsem se v té sklence namočit, nechtěl jsem vstupovat do této diskuse, ale ta nekončící debata mě přece jen nutí sdělit důvod\y otištění té, některými tak proklínané glosy. Slečna Nela N. je naší redakční elévkou, pozvali jsme ji na „redakční výjezd“, na Bláznovy zápisky, se záměrem, že rezenzi do tištěných DN napíše Jan Kerbr (už vyšla) a slečně N.N. uložíme, aby v rámci své redakční praxe napsala impresi z představení. A požádali jsme ji, aby to byly hlavně její „pocity“, jejich autentické evokace na pozadí té inscenace. N.N. ten záměr splnila, její text byl v lecčems naivní a neumělý (N.N. je dvacet let), v lecčems osobitý v názoru, každému jeho nezaujatému čtenáři však musel být zřejmý styl, který svědčí o talentu, byť zatím velice nezkušeném, neuspořádaném, jen předpokladu, aby z pisatelky se jednou stala opravdu autorka. Nu a rozhodli jsme se jej uveřejnit na našem (Divadelních novin, ne soukromém Mikulkově) iDN webu, s úmyslem, aby pisatelka prošla „křtem ohněm“. Jisté negativní reakce jsme předpokládali, tu jejich smršť však nikoliv. Nenapadlo nás, že ti věkově mladí a jakoby nonkomforní teatrologové jsou ve skutečnosti strašně konvenční a divadelní recenzi vnímají jen podle jednoho „strukturalistického“ mustru a že jsou – s prominutím – málo vzdělaní. Že nikdy neslyšeli o impresionistické kritice, o Karáskovi ze Lvovic, Arnoštu Procházkovi, raném F.X.Š. (něco jim v tomto smyslu připomněl Vladimír Just, i já o tom cosi vím, psal jsem o Moderní revue diplomku).
Karty na stůl: to se ví, že o text N. N. vlastně nejde, že je to jen zástupná příležitost jisté partičky Divadelkám opět zasolit, sdělit, jak jsou beznadějně zastaralé, špatné, že je to další příležitost k urážkám a denunciacím (viz M. Reslová bez argumentů nestoudně sdělující, že Hulcova věcná glosa se podobá normalizačním článkům Rudého práva). A také nečekaná šance vyřídit si účty – viz Kateřina Rathouská, která nám nikdy neprominula ironickou kritiku za to, že občas psala divadelní recenze místo pera polenem, anebo viz Veronika Štefanová, která pro DN sepsala divadelní recenzi dvěma poleny, a ta recenze musela být radikálně zredigována, aby vůbec mohla vyjít (původní text k nahlédnutí v redakci).
A teď zcela zásadně: Vážení kritici, kteří na našem webu stále vyhledáváte chyby Divadelních novin, anebo lživě píšete o časopisu s 2.000 odběrateli, že jeho náklad se blíží nule. Do obsahu a tvorby Divadelních novin vám nic není. A pokud je shledáváte tak nicotné, nemusíte je přece číst a můžete si založit periodikum, které bude mnohem kvalitnější, a právě proto získá ministerský grant na náš úkor. Elementary, my Dear Watson. A nemusíte přece vstupovat ani na náš web, jak po Mikulkově rezignaci vyhrožoval Šotek, pardon, přepsal jsem se, pan Šotkovský. Žel nedodržel své předsevzetí. Příznačné – kde jinde byste svobodně uveřejňovali své kritické názory a postřehy, že? Nikde jinde o ně nestojí.
Jan Kolář

P.S. Těším se na recenzi Jiřího Peňáse na první sbírku pozoruhodných básní Nely Němečkové, té slečny, která by – podle něj – neměla vůbec psát.

06.03.2011 (2.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Sorry, dear Holmes,
ale dovolím si s Tebou – svým redakčním kolegou a šéfem – nesouhlasit. Ač slovy mnohdy neurvalými, většině (a možná všem) diskutérům šlo a jde o divadlo, o psaní o divadle, o kvalitní platformu psaní o divadle. DN i i-DN (aspoň pod mou redakcí) prostorem pro svobodné a otevřené psaní, přemýšlení a diskutování o divadle být chtějí a doufám budou. Bez ohledu na to, kdo z jakého názorového a kritického „tábora“ je.

06.03.2011 (2.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Magdalena Pantáková

K příspěvku Vl. Justa. Asi došlo k nějakému nedorozumění, protože: nikdy jsem nedávala za příklad svůj text na iDN, ani texty publikované jinde a nedomnívám se, že jsem sebevědomě označila texty N. Němečkové a M. Žemlové za odstrašující případy – jen jsem vyjádřila svůj názor k tomu, že redakce našich textů je nám, začínajícím autorům ku prospěchu. Vzhledem k tomu, že jsem byla spolužačkou M. Žemlové na VŠ, a předpokládám, že jsem i vrstevnicí N. Němečkové (kterou ale osobně neznám), dovolila jsem si vzhledem ke generační spřízněnosti jen poznamenat, že se domnívám, že více než bezvýhradné publikování je pro nás odbornější vedení od profesionálů užitečnější (a čehož se mi, zde v iDN od Vl. Mikulky dostalo). Myslím, že místo sebevědomého „chvástání se“, jsem tak vyjádřila úplný opak.
Ale hlavně: jestli se obě autorky tímto způsobem vyjadřují ke světu, potažmo k zážitkům z divadla, je to jen jejich věc (a zda to má číst někdo další nebo ne, to nechám nyní stranou), ale ohradila bych se ke generalizování toho, že se jedná o „nevybíravý (pseudo)efektní žargon NAŠÍ generace“ ( jak uvádí Vl. Hulec), protože to tak není. A mrzí mě, že se někteří diskutující pánové mezi cca 40-80 lety domnívají, že to, co popisuje N.N. je typická dívčí imprese. Také to tak není.

06.03.2011 (12.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Pane Koláři,
chtěl jsem odpovědět ve familiárním tónu, který jste mezi námi nastavil, ale nakonec mi to přišlo zbytečné. Raději bych vám dvakrát poděkoval.
Za prvé za to, že jste nám („jisté partičce“) umožnil (ať už píšeme jedním polenem či dvěma) možnost na tomto webu svobodně uplatňovat názory a postřehy, o které nikde jinde není zájem.
A za druhé, že jste mi decentně připomněl, že váš web „žel“ čtu a diskutuju zde, i když jsem říkal, že nebudu. Máte pravdu, už to neudělám, slibuju. Napříště mi do obsahu a tvorby Divadelních novin opravdu nic nebude.
Jan Šotkovský vulgo Šotek

06.03.2011 (12.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Děkuji Vladimíru Justovi za obsáhlou úvahu, ale stejně bych byl mnohem raději, kdyby mi docela jednoduše odpověděl. Tedy zcela konkrétně napsal, které recenze na iDN byly „mnohem blábolivější“ než zmíněný příspěvek Nely Němečkové.

Je to přece otázka odpovědnosti za to, co někde řeknu a napíšu. Vladimír Just vyslovil velmi razantně, ale bez konkrétních argumetntů pohrdavý názor, který – znovu opakuji – je pro autory iDN i pro mě osobně docela urážlivý. Nejsem tak bláhový, abych tvrdil, že všechny texty na iDN byly bezvýhradně skvělé, ale celý rok jsem se vytrvale snažil, aby se na iDN neobjevovaly příspěvky úrovně „Hezky se učil, hezky se klaněl…“ . A troufám si tvrdit, že se tam opravdu neobjevovaly.

Prosím tedy ještě jednou o úplně jednoduchou, konkrétní odpověď, aby bylo zřejmé, které texty má vlastně Vladimír Just na mysli. V jeho posledním příspěvku se nic takového bohužel dočíst nelze. Věty jako „musel bych Vám opravdu poslat seznam většiny článků, které jsem tam za poslední měsíce četl“ nemají daleko k úplně obyčejnému mlžení. Jmenovat všechny je v podstatě totéž jako nejmenovat nikoho. Vyberte, prosím, dva nebo tři konkrétní, to přece nedá takovou práci.

06.03.2011 (13.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Pane Koláři,
Kateřina Rathouská vám možná nemůže odpustit (vaši rozepři neznám a nezajímá mne), ale já vám nemám co dopouštět a ani si s vámi nehodlám vyřizovat žádné účty. Neb poprvé, co jste mne oslovil, bylo prostřednictvím vašeho příspěvku na iDN 6.3.2011. Ale pokud už máme být osobní, a vy ve vašem příspěvku jste velmi osobní, budeme hovořit na trochu jiné úrovni. Pokud se vám mé recenze nelíbily, měl jste to říct rovnou a ne mi zde uraženě spílat. Někdy je překvapivé přečíst si od šéfredaktora periodika, do kterého člověk externě přispívá víc než rok, takováto slova. Je škoda, že jste s tím nepřišel dříve, abych vás nemusela déle trápit svým kritickým neumětelstvím. Také to vypovídá něco o komunikaci redakce DN, o níž jsem psala ve svém příspěvku na iDN 3.3.2011.
Psala jsem pro Divadelní noviny ráda a myslela jsem, že to mělo smysl. Nemělo! Hážu tedy obě polena do ohně, ať shoří, promění se v prach a déle vás již netrápí. Do Divadelních novin přichází nová básnická krev, nechť se daří jí i vám. Odcházím tam, kde, jak říkáte, o nás nestojí.

06.03.2011 (23.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vladimíre M.,
Tvůj zaťatý boj za uznání kvalit i-DN v době Tvého redaktorování proti těm, kteří si to nemyslí (Just, Varyš…), je úctyhodný, ale stejně marný, jako byl boj Jana Koláře v podzimní netové diskusi o uznání kvalit DN – třeba s Marií Reslovou, když ji vyzýval, aby své názory na kritiku v DN doložila. Tehdy mu odpověděla téměř to samé, co Vladimír Just Tobě: „Jistě si nepředstavuješ, že si teď sednu a budu si celý den z DN, které doma najdu, vypisovat „jalové, formální“ recenze. Že ne?“ Stejné to pak bylo i v přímé/živé diskusi v DÚ. Zkrátka v obdobných polemikách znějí (a vítězí) spíš obecné pocity a razantní postoje než fakta. Odmávnout soustavnou práci, kterou jsi věnoval redigování i-DN nebo kterou věnujeme redigování a přípravě tištěných DN, je pro kritizujícího pohodlné a pro odpovědné redaktory vždy bolestné a myslím i vůči nim velmi nespravedlivé. Tehdy i nyní. Právě tak, jako Ty vnímáš kritiku své práce, vnímala a vnímá redakce DN (včetně mne) tehdejší nebo i současná osočování své činnosti. Navrhuju – nechejme to být. Je to zbytečný a marný boj, který odvádí od samotné práce a téměř vždy končí osobními invektivami (jak je patrné už nyní).
V Justově příspěvku zazněla jiná podstatná myšlenka: „Nechtěl jsem nic víc ani nic míň, než vyzvat, aby se ubralo na sebevědomí (vůči vlastní tvorbě a vlastnímu redigování periodika) a přidalo na toleranci k odlišným typům kritické reflexe (tedy vůči tvorbě druhých).“ To je krédo, které podepisuju.

06.03.2011 (23.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Zdá se mi vcelku logické, když po někom, kdo napíše, že četl spoustu recenzí mnohem blábolivějších než… atd. aby alespoň tři jmenoval, aby bylo konkrétně jasné, o čem vlastně mluví. Dalo by to nepochybně mnohem míň práce než sepisovat dlouhou obecnou úvahu. Nechci Vladimíru Justovi upírat kteroukoli z jeho podstatných myšlenek, ale připadá mi jako elementární solidnost prokázat to, o čem mluvím. Zvlášť když je to tak snadné jako v tomto případě. Berme to jako snahu o kultivaci veřejné diskuse.

07.03.2011 (0.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vladimíre M.,
souhlasím, ale – nemohu si odpustit – kultivovat se měla už diskuse o DN na podzim. K této situaci by pak vůbec nedošlo.
Just uvede 1 jméno (Tomáš Hájek), Tobě to nestačí. Co se bude dít, uvede-li dvě, tři další? Anebo někdo jiný (ostatně Varyš se o to pokusil a Just se na něj odvolává)? Rozvine se dlouhá, planá diskuse nad tím, zda má či nemá pravdu a v čem… A především – dotyční budou vláčeni éterem, jako jsou nyní dvě autorky i-DN. Má to smysl?
Vybízím spíš Tebe i ostatní, nechejme vzájemných osočování a soustřeďme se na divadlo samé. Tím nejlépe zkultivujeme kulturní prostor kolem DN a i-DN.

07.03.2011 (1.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Vladimíre Hulče, je moc fajn, že se zastáváš Vladimíra Justa, ale prosím, nech mi právo dožadovat se od něj vcelku jednoduché odpovědi.

Mimochodem, máš nyní skvělou příležitost zastat se své vlastní autorky. Lépe než kdo jiný jistě víš, že to, co s elegancí sobě vlastní vyčítá šéfredaktor Kolář Veronice Štefanové, byla především tvoje vlastní chyba…

07.03.2011 (8.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

pánové,

1. čtu si od rána výbor z kritik F.B. Mikovce a skvěle se bavím! přijde mi, že mi jsme dnes příliš opatrní, laskaví …a mnohdy nudní.

2. přijde mi roztomilé, když (Vladimíre Hulče) voláš „nekritizujte nás, ale pojdťe s námi dělat společné dílo“. to ovšem znamená dát nejen prostor k publikování, ale i podíl na rozhodování. já si ale myslím, že spousta z nás už má za to , že s VÁMI nemá (už) smysl ani diskutovat, natož spolupracovat.

07.03.2011 (12.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Narozdíl od Vás, pánové,
si myslím, že veřejný prostor nemá sloužit k vyřizování si osobních účtů a k štěkotu. Veronice Štefanové jsem napsal soukromý mail, kde jsem jí vysvětlil důvody našich neporozumění a nabídl, že až se situace zklidní a ega vychladnou, pokračovali bychom v – snad pročištěnější a vzájemně se respektující – spolupráci. Čechy nejsou vhodný prostor pro války. To už zjistil Fridrich Falcký.
Ale jinak – ano: Veroniko, zastávám se Tě a Tvé práce pro DN. Jsem rád, že jsem s Tebou mohl připravit pár textů a doufám, že většina (spolu)práce je ještě před námi.

07.03.2011 (14.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

pro vyřizování osobních účtů je vhodný jakýkoli prostor, zejména ten veřejný; štěkot v zákulisí pak nemá cenu vůbec; ostatně „za tajnou urážku tajná pomsta“ bylo pouze Calderónovo heslo.

07.03.2011 (14.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Julius Caesar zase říkal: „V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé.“ V Divadle na Vinohradech ostatně připravují Shakespearovo drama o něm. Jak vidno, aktuální.

07.03.2011 (14.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Ilona Malátná

Dovoluji si sem vstoupit,přestože jsem jen nezávislou osobou a jsem pouze čtenářka vašich recenzí a příspěvků.Dovolte mi tedy jen poznamenat po přečtení tohoto „románu“ na pokračování,že stále přemýšlím,zda jsem na správných stránkách DN nebo v poslanecké sněmovně…tam se taky takhle veřejně urážejí a napadají,ach jo,kam to všecno v našem státě spěje…už i v tak krásném oboru,jako je divadlo,kultura a to,co by mělo člověka těšit…snad zvítězí rozum nad záští…

07.03.2011 (17.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Argumentace Jana Koláře mě baví ještě víc než ta Hulcova. Napsala jsem pod text Vládi Hulce, kterým přebíral vládu nad iDN a v němž vyzýval (poměrně nevkusně) právě odešedšího Vláďu Mikulku, aby si založil pod značkou iDN, kterou právě na protest proti chování redakce opustil, svůj blog. Připomnělo mi to demokracii na oko, za socíku, když se soudruhům hodilo, aby do „jejich“ novin („Do obsahu a tvorby Divadelních novin vám nic není.“ – napsal J.K.) psali taky „opoziční“ autoři.

Tak toto jsou moje věty, jejichž záměrem bylo s nadsázkou charakterizovat stylisticky a obsahově text, aby se kolega Hulec chytil za nos:
„Tvoje výzva, Vladimíre, mi připomíná normalizační úvodník. Je to moc vtipný. Fakt.“

Jan Kolář popsal moji reakci takto:
„Je to další příležitost k urážkám a denunciacím (viz M. Reslová bez argumentů nestoudně sdělující, že Hulcova věcná glosa se podobá normalizačním článkům Rudého práva)“.
Má pravdu ten Jan Kolář – pryč se zaprodanci a samozvanci!
🙂

08.03.2011 (0.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Už je to snad 8 měsíců, co tahle divá debata po 14 dnů na iDN běžela. Kde já jsem to tenkrát byl, že mě tak úplně minula, mě, pro kterého je polemika tím nejmilejším autorským žádnrem? Žánrem, který inspiruje, který člověka donutí k pregnantnímu, „nenapadnutelnému“ formulování myšlenek.
V tom je to specifikum blogu, že daleko víc než v tištěném periodiku tu jde každý s kůží na trh. Polemizovaní je tu, ach, tak snadné, tak rychlé, zcela svobodné (nikdo nerediguje, nikdo nerozhoduje jestli tento polemický text ano nebo ne).
Proč já jsem se tehdá nezapojil, když se dlouhými replikami zapojil i můj kamarád Just?
Jistě, měl jsem na iDN už svůj vlastní blog – Time Out – a teprve jsem jej rozjížděl, ještě jsem ani nevěděl, že to bude standardní týdeník. To ale není ten hlavní důvod.
Dnes, při četbě v „hodině mezi psem a vlkem“ , mi to celé přišlo – promiňte všici – zoufale malicherné! Anebo zástupné!
Ten text studentky mně také přijde jako blábol, navíc to není „my cup of tea“, jsem na to příliš racionální povaha. Vím, že Vladimír (Just) pro to má slabost – proto je jeho GURU už od studií F. X. Šalda. Mně vždycky víc seděli Hostinský, Zich, Mukařovský, Oslosobě, kteří ovšem moc kritik nenapsali. Ale když kritik, tak určitě Max Brod. Z prostého důvodu: Nikdy se nezmýlil.
Svůj text slečna N.N. za kritiku vydává, to je marné! Jinak by nenapsala „psáno z reprízy….“. U „nekritiky“ (jak by jistě řekl pan profesor V. Klaus) by bylo totiž lhostejné, z jaké reprízy je to psáno, dokonce by snad stačilo napsat že je to psáno po návratu z jakéhokoli divadla.
Dobrá, není to dobrá kritika, není to dokonce žádná kritika, a to nejenom poroto, že to není moc dobře napsáno, ale protože tam chybí conditio sine qua non kritiky – hodnotící soud. Nevím, jestli se ta repríza slečně N. líbila nebo ne.
To je všechno pravda, ale přesto se mi celá tato kauza jeví jako neuvěřitelné dělání velblouda z komára. Celá ta diskuse je přece obrovská intelektuální námaha hodná daleko smysluplnější věci!
I kdyby měl Mikulka stokrát pravdu, že jde o nekvalitní text, proč z toho dělat takovou aféru? Jak shora někde napsal J. Erml: Ničemu to místo nezabírá (iDN jsou bez hranic), kdo nechce, nemusí to dočíst, ba ani o to zavadit očima. O elektronické publikování těch pár řádek se přít – to je přece žabomyší spor! Dávat kvůli tomu dokonce výpověď – to je na hlavu. Pokud se toto někomu jeví jako spor PRINCIPIELNÍ, CO BUDE DĚLAT, až v jeho životě dojde na něco opravdu kruciálního? Tento studentský „komár“ si přece nezasloužil nic víc, než obligátní mávnutí rukou! Takových bylo i bude, aniž by se svět zbořil!
A tak mě jalo podezření, že jde o coci jiného, že přes hlavu nebohé stiudentky (možná grafomanky, možná ne) se tu střílí na celé DN. A střílí na ně ti, kteří do nich nechtějí nebo nemohou psát.
Když jsem se v létě loňského roku vrátil po téměř dvouleté „psychické smrti“ do života a po prázdninách se vracel i do profese, začal jsem zase chodit do divadla (opravdu po dvou letech totálního půstu!). Na loutkářském „Přeletu…“ jsem potkal M. Švejdu a děkoval mu, že zachoval v DN „moji“ rozhlasovou rubriku, že nezanikla. Byl jsem ale téměř šokován jeho nabídkou, že mi ji „vrátí“, a to bezezbytku. To se přece běžně nedělá! Když někdo nazkouší záskok, tak už v inscenaci zůstává a po návratu původního herce oba alternují. M. Švejda ale nechtěl o alternování ani slyšet, nechtěl vlastně slyšet o DN vůbec. A tak, od konce prosince, píši Fragmenty rozhlasu zase já.
Pars pro toto: Z celé debaty mám výsledný dojem, že je zde jistá množina kritiků, většinou mezi 30 – 50 lety věku (J. P. Kříž a M. Reslová jsou výjimky), kteří se z nějakého mně neznámého důvodu vymezili vůči DN (a snad i ony vůči nim), že je tu pro mne nepochopitelné nekompromisní nepřátelství.
Nikdy jsem nepatřil mezi standardní autory DN (mimo ten rozhlas), tak, jako patřím mezi standardní autory třeba Loutkáře nebo Týdeníku rozhlas. Zdaleka ne vždy mi DN vzaly vše, co jsem jim nabídl, dokonce se mi i stalo, že něco vzaly a pak to stejně neotiskly (ale zaplatily). Ale co má být, mám kvůli tomu zatrpknout a stát se zavilým nepřítelem?
Take it or leave it! Je tu pluralita trhu, když to nechcete, dám to jinam! Jistě, třeba to budu muset kvůli tomu předělat, ale třeba to bude i k dobrému! Letost mi DN (jme novitě Josef Herman) nevzaly článek o vlivech japonského divadla na české ve XX.století. Budiž, nebyla to ta správná historická kauza!. Pracoval jsem na něm dál, psal si s Petrem Holým do Tokia, rozšiřoval, opatřil poznámkovým aparátem a nakonec to vyšlo jako studie v Novém Orientu. Jsem na ni pyšný!
Je to jen otázka sebevědomí a pracovitosti. Pokud je v textu kvalitní jádro, tak či onak se uplatní! Publikuji skoro půl století, ale po šuplatech nemám téměř nic, možná pět, deset textů. Publikoval jsem jich ale přes 5000! Pravda, kdybych se v každém médiu hned zhádal s redakcí kvůli každéí prkotině, asi bych to nedokázal. Byla však léta, kdy jsem byl na dlažbě a jiný příjem jsem neměl. Jíst se musí a psát také!

26.10.2012 (6.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Oprava: není to 8 měsíců, je to 20 měsíců. Tím se, co do mé neúčasti vysvětluje vše!
V únoru 2011 jsem byl ještě „v rakvi“ a nečetl jsem vůbec nic, natož iDN, o jejichž existenci jsem se dozvěděl až loni v létě. Proto jsem se téhle bláznivé diskuse, asi nejhojnější v dějíinách iDN, nezůčastnil. Učinímn tak k druhému výročí, na Vítězného února 2013, budu-li Žid a zdráv..

26.10.2012 (14.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,