Divadelní noviny > Kontext Názory – Glosy
Hladovka Jirky G.
I v dnešní době je tu a tam potřeba vyrukovat s něčím extrémním, něčím, co hraničí s quijotovským bláznovstvím. Natož když jste celý život neuhnuli před nesvobodou, vzdorovali nátlakům, útlakům, seděli v tvrdém vězení a dělali srdnatě vše pro to, aby v naší kotlince bylo lépe.
Jiří Gruntorád protestuje před Úřadem vlády. Foto X
Co má tedy dělat jiného ten, který kupříkladu zvolí současnou vládu, které důvěřuje, že bude chránit jeho občanské svobody, která bude svým spoluobčanům pomáhat hledat lidskost, sounáležitost i tam, kde mizí? Věří, že když se ozve s připomínkou bezpráví, napíše v dobré víře dopis, žádost, prosbu, bude vyslyšen. Leč je stroze, úřednickou mluvou poslán do řádných škatulek… Co mu zbývá? Aby i nyní lidsky obstál? Stoupne si před úřad své vlády a drží – aby vláda dál mohla mít jeho respekt, morální kredit – hladovku za odstoupení ministra.
To je příběh kamaráda Jiřího Gruntoráda, jenž chce upozornit na šílený nepoměr starobních důchodů bývalých vyšetřovatelů, estébáků, kteří si pěkně žili kdysi, když honili, mlátili, zatýkali, mučili, a dodnes žijí s pocitem, kdo slouží jedno komu má za tři, a disidenty, kterým bylo zabraňováno dělat svou práci, svou radost, kterým byla oklešťována svoboda… až byli vyhnáni z domova!… teď musí prosit o almužnu. Oni si svůj úděl nevybrali. Chtěli jen svobodně tvořit, psát, zpívat…
Hrozné ponížení ve stínu nedávného připomenutí sedmnáctého listopadu. Děravého sametu!
Jirku G. znám od osmdesátých let, kdy mi vydal dvě samizdatové knihy ve své edici Popelnice, Cirksezónu a Oplatky. Mezi statečnými opisovatelkami tehdy byly Petruška Šustrová a Lída Šindlerová. On pokračoval ve vydávání přestože právě za šíření samizdatové literatury dříve seděl v nejtěžším kriminále víc jak čtyři roky. Po revoluci založil knihovnu pro nejen své knihy, ale veškerý samizdat – Libri prohibiti, dnes sídlící na Senovážném náměstí. Neúnavně pracuje, vydává knihy, pořádá výstavy. Čestnějšího člověka těžko pohledat… A nyní, v sedmdesáti jedna letech, musí držet hladovku, neb jinak nemůže.
Navštívím ho před úřadem vlády. Vidím strážníka, nažloutlé kopule stanů a šedivou dlažbu žulových kostek. Přibíhá John Bok, další statečný kamarád, který spontánně Jirku podporuje a přebývá s ním. Zatřese mou pravicí: Bilbo, Jirka spí. Přijď později. Nechceme ho budit… Vody můžeš postavit před stan, ale nebudit!…
Tak Jirku moc pozdravuj, že ho srdečně objímáme, muchláme, abychom mu předali trochu svého tepla… a držíme palce, aby to vzalo rychle dobrý konec!… Brzo u plátěného vigvamu… Ale třeba… raději… u sklenky v Libri… To by bylo mnohem krásnější!
Ještě přijdu, kamkoli, a společně zapějeme báseň dalšího spiklence Andreje Stankoviče:
Bože, Tvoje můry
lítaj na nás shůry,
vanou si, kudy chtěj,
vo jazyku dychtěj,
jazyku plamene.
Oběti zlomené.
Komentáře k článku: Hladovka Jirky G.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Mirek Vodrážka
Zdravím
a posílám odkaz na otevřený dopis příteli Jiřímu Gruntorádovi: https://www.forum24.cz/otevreny-dopis-jirimu-gruntoradovi-duchody-disidentu-nejsou-skandal-ale-soucast-podstaty-polistopadoveho-systemu
S pozdravem mirek vodrážka
24.11.2023 (12.01), , Trvalý odkaz komentáře,