Divadelní noviny > Reportáž Zahraničí

Hlas rodného Guadeloupu

Před měsícem, v úterý 2. dubna, zemřela ve věku devadesáti let jedna z největších antilských autorek Maryse Condé (11. 2. 1934 Pointe-à-Pitre, Guadeloupe, Francie – 2. 4. 2024 Apt, Francie). Svět ji znal především jako autorku románů Ségou, La Traversée de la Mangrove a Já, Tituba, černá čarodějka ze Salemu, který v roce 2022 vydalo v překladu Tomáše Havla i nakladatelství Marathon a Český rozhlas na stanici Vltava na přelomu loňského a tohoto roku odvysílal jako desetidílnou četbu na pokračování. Maryse Condé byla však také úspěšnou dramatičkou.

Divadlo ji přitahovalo od dětství. Fascinoval ji tradiční guadeloupský karneval v Pointe-à-Pitre, kde se narodila. A to zejména možnostmi převtělování se pomocí kostýmů a masek do různých rolí. Když pak odešla studovat do Paříže, stala se nadšenou návštěvnicí divadel. V roce 1958 si dokonce vzala guinejského herce Mamadoua Condého, prvního Archibalda z Genetových Černochů. V roce 1961 ho následovala do Conacry, kde se jim narodily čtyři děti. Po čtrnácti letech se ale rozvedli. V sedmdesátém třetím roce se vrátila do Paříže a začala psát divadelní hry. Její prozaickou tvorbu tedy předcházela tvorba dramatická.

Je autorkou třiceti románů a osmi divadelních her. Krom toho psala také eseje, knihy pro děti a autobiografické texty. Všimněme si jejích prvních divadelních her, které napsala předtím, než se stala také prozaičkou (první román Heremakhonon vyšel v roce 1976). Drama Le Morne de Massabielle z roku 1970 (divadelní premiéra v roce 1974 v Théâtre des Hauts-de-Seine ve francouzkém Puteaux) líčí existenciální krizi mladého vzdělaného muže po návratu do rodné země. Téma rozpracovala také ve hře Dieu nous l´a donné (Seslal nám to Bůh, 1972), která se odehrává v Karibiku a líčí střet pohledů na postavení žen ve společnosti a přijetí stereotypu ženy jako objektu mužské manipulace ze strany samotných žen. I zde vystupuje mladý intelektuál (lékař), který se vrací na svůj rodný ostrov a dostává se svými názory do rozporu se strážcem tradic a místním quimboiserem, tedy léčitelem, šamanem, o jehož dceru se začne zajímat. Mýtus ženy jako podřízené bytosti, služebnice a sexuálního objektu, rozvíjí Condé také v dalším svém dramatu z roku 1973 o moci, situovaném tentokrát do Afriky. Hra se jmenuje Mort d´Oluwémi d´Adjumako, tedy Smrt Oluwémiho, krále afrického tradičního království Adjumako.

Traumata otroctví a kolonialismu

Dá se říct, že v podstatě celou tvorbu Maryse Condé prostupují témata, jako jsou traumata otroctví a kolonialismus. Píše o deziluzi z dekolonizačního hnutí, o rasismu, diskriminaci, nerovnosti mezi ženami a muži, o sexualizaci a stigmatech černého těla. Tedy o věcech, které byly během jejího života tabu. Ani v její rodině se o nich nemluvilo…

Maryse Condé vzpomínala, že v dětství rodiče nemluvili o otroctví, o afrických kořenech, s tím vším byla konfrontována až během svého studia v Paříži, kam z Guadeloupu odjela v devatenácti letech. Cesairova poema Cahier d’un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodné země, 1939) ji prý otevřela oči. Stejně tak texty Frantze Fanona.

K jejím nejoceňovanějším knihám, díky nimž získala světové renomé, patří dvojdílný historický román Ségou, nazvaný podle hlavního města bambarské říše, jejíž postupný rozklad v románu zachytila. V románu Já, Tituba čarodějka… černoška ze Salemu zobrazila příběh Tituby, zapomenuté hrdinky z procesu s čarodějkami ze Salemu. Tituba byla dcera otrokyně, narodila se na Barbadosu, kde byla zasvěcena do magických schopností. Vdala se za otroka Johna Indiána a s ním byla prodána pastorovi Samuelovi Parrisovi, s nímž se dostala do puritánského prostředí Bostonu a poté do Salemu, kde byla v roce 1692 nařčena a souzena z čarodějnictví v onom nechvalně známém procesu, který známe z dramatu Arthura Millera.

Divadelní tvorba Maryse Condé

Divadelní tvorba Maryse Condé možná není tak slavná jako její tvorba prozaická. Nicméně je důležitou a respektovanou součástí nejen karibského korpusu. Pokud je Sony Labou Tansi považován za otce moderního afrokaribského divadla, pak Maryse Condé je jeho matkou, která k psaní inspirovala mnohé další.  Její hry se hrály ve Francii, v některých zemích Afriky, v USA a samozřejmě na Guadeloupu, kde spolupracovala se skupinou Bakanal, kterou koncem osmdesátých let založil José Jerdinier. Pro tento soubor napsala v roce 1989 u příležitosti dvousetletého výročí Velké francouzské revoluce historickou fresku An tan revolisyion. Tomuto souboru také svěřila svoji Komedii lásky (Comédie d´Amour, 1993), jíž se chtěla víc přiblížit obyčejnému divákovi, rozesmát jej, protože o její tvorbě se říkalo, že je příliš exklusivní a vážná. Chtěla se ukázat i v jiné poloze. /Více o souboru zde./

Z její dramatické tvorby bych ráda ještě zmínila dvě její komorní hry, které vyšly v belgickém nakladatelství Emila Lansmana. Obě se tak trochu odehrávají „za zavřenými dveřmi“. Jde o dialogy v mezní situaci, které jsou prověrkou přátelství obou protagonistů. Comme deux frères (Jako dva bratři) se odehrává v předvečer soudu dvou přátel, kteří se ocitli ve vězení bez šance, že přesvědčí porotu o své nevině. Maryse Condé nám skrze ně dává nahlédnout do života mužů, kteří se narodili v dolních patrech společenského i rasového žebříčku, jsou nuceni žít drsný život a pohybovat se na hraně společnosti. Je to obžaloba guadeloupské společnosti.

V druhé hře La faute à la vie (Chyba života) jde o napínavý rozhovor dvou žen, přítelkyň, přičemž jedna z nich je běloška a druhá tmavé barvy pleti. Ke každé z nich se život zachoval jiným způsobem. Když se ukáže, že obě milovaly stejného muže, zdá se, že je v jejich vztahu zpochybněno vše…

V divadle se kromě jejích her objevily také adaptace jejích románů. V avignonské Kapli ztělesněného slova jsem v červenci 2021 viděla například adaptaci již zmiňovaného románu Já, Tituba černá čarodějka ze Salemu jako fyzickou performanci herečky Danielle Gabou, která ztělesňovala všechny postavy románu doprovázena pouze hráčkou na klavír /zde/. V roce 2014 jsem tam měla možnost zhlédnout také její autobiografii La vie sans fards (Život bez příkras), kterou nastudovala režisérka Eva Doumbia. V hodinovém představení se Doumbia soustředila na počátky autorčiny dráhy, její uvědomění si jinakosti v důsledku barvy pleti, líčí její milostné peripetie, těžce snášené první těhotenství s haitským studentem Jeanem Dominiquem, který ji opustil a vrátil se na Haiti, nepovedené manželství s guinejským hercem Mamadou Condé, cesty po Africe, Pobřeží slonoviny, kde působila jako učitelka na škole v Abidjanu, odchod do Guineje, poté do Ghany, kde byla nařčena ze špionáže, pobyt v Senegalu, seznámení se s druhým mužem, překladatelem jejích děl do angličtiny Richardem Philcoxem, s nímž žila v jižní Francii až do své smrti… Je to portrét ženy, s níž se život nemazlil a naučil se prát.

Hlas rodného Guadeloupu

O Maryse Condé se několikrát mluvilo v souvislosti s Nobelovou cenou. V roce 2018 po skandálu Me Too ve Švédské akademii získala tzv. „alternativní“ Nobelovu cenu za literaturu. Tehdy autorka se svým pověstným pichlavým humorem prohlásila, že ji to nepřekvapilo, protože si zvykla na to, že je tak trochu „off“. A to navzdory tomu, že má na svém kontě spoustu ocenění, včetně Prix Carbet de la Caraibe, Ceny Marguerite Yourcenar, je držitelkou ocenění za celoživotní přínos Africana Studies na New York University a v roce 2001 byla francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem jmenována Komandérem Řádu umění a literatury… Ve skutečnosti byla ale pyšná na to, že svět vyslyšel hlas jejího rodného Guadeloupu.

/Text vychází z kulturních rozhovorů autorky v pořadu Mozaika na stanici ČRo Vltava v červnu 2022 a dubnu 2024, pro iDN redakčně upravil hul/

///

Více o Maryse Condé:

Reading Maryse Conde’s Theatre

Biographie de Maryse Condé

…

Více o Maryse Condé na iDN:

Ze stínů pod světla reflektorů

Zemřela Maryse Condé

…

• Autor: Lucie Němečková
• Publikováno: 5. května 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Hlas rodného Guadeloupu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ