Hlásím se z koruny kaštanu

Tak začíná úvodní reportáž poprvé na CD vycházejících nahrávek proslulé nealkoholické Vinárny U Pavouka, mystifikačního reportážního pořadu, který od 6. prosince roku 1965 do září 1969 připravoval pro tehdejší Československý rozhlas tvůrčí tým Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek (autoři a moderátoři), Ivan Štědrý (hudební dramaturgie) a Helena Philippová (režie). Výběr z čtyřiceti pokračování tohoto seriálu připravil a průvodními texty do bookletu doprovodil šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, v kompletu ovšem uváděný jako Jiří Kolář. Mystifikace – záměrná i nezáměrná – je zřejmě průvodním jevem nejen Vinárny U Pavouka a života a díla Járy Cimrmana, postavy, kolem které se ve Vinárně vedou mnohé rozhovory, ale i všeho, co se kolem Svěráka a jeho kolegů dělo a děje. Album, vycházející u firmy Radioservis, obsahuje patnáct výstupů – reportáží, rozhovorů, hudebních čísel v celkové délce více než 70 minut. Ústředním moderátorem je Zdeněk Svěrák. Jeho slovní projev je stejný jako dnes – anglicky suchý, pedagogicky přepečlivělý, důsledně spisovný, věcný, což je v příkrém rozporu k patafyzickému dění, jež se ve Vinárně odehrává a jež Svěrák coby reportér popisuje. Tím dosahuje dráždivého napětí, jež je dodnes pikantní a platné. Humor Vinárny je však daleko ztřeštěnější, než bychom – se znalostí dalších osudů Járy Cimrmana – čekali. V zahradním bazénu tančí akvabely, které ale není vidět, neb je to neprůhledný žabinec, dr. Hedvábný vymýšlí antioxidační intramuskulární injekce, ing. Lefler hovoří ze zimní zahrady, kde je „hluboká“, opravdová zima, stromy jsou opadané a nic tam nekvete, uvnitř vinárny je úl, takže každý návštěvník musí přinést květinu, hosty vinárny jsou a zpívají v ní skuteční Frank Sinatra, Barbra Streisand, Oscar Brown jr. či Bing Crosby s Louisem Armstrongem. Základ ale tvoří mystifikační rozhlasové rozhovory Zdeňka Svěráka, Karla Velebného (vystupujícího pod jménem dr. Hedvábný), Jiřího Šebánka a několika dalších z rozvětvené rodiny dnes neznámých (dialog o vojínu Josefu Neznámém z Lipníka je jedním ze skvostů nahrávky). Mnohé z humoru je – měřeno dnešníma očima – blízké Vodňanskému se Skoumalem, mnohé již předznamenává budoucí produkce a pseudovědecké přednášky Divadla Járy Cimrmana.

Nejlépe celý pořad charakterizuje sám Zdeněk Svěrák: Vinárna U Pavouka nesměla překročit hranice pravděpodobnosti. Slova byla pečlivě volena tak, aby to byla rozhlasová reportážní macha plná ustálených klišé, takže nepozorný nebo méně vnímavý posluchač mohl mít dojem opravdového přímého přenosu. Jen pozorný posluchač se smyslem pro humor měl od Vinárny ten pravý klíč. Na chvilku se prý „nachytal“ i Jan Werich. Jenom mu připadaly divné všechny ty slavné americké hvězdy a orchestry v pořadu vystupující…