Hledal jsem Birinského (No. 2)
V roce 1991 inscenovali Mumraj v pražském Činoherním klubu a tamní tvůrci se setkali se stejnými problémy jako my. Tehdejší dramaturg (dnes ředitel divadla) Vladimír Procházka napsal v programu k této inscenaci: Ještě nikdy jsme o žádném autorovi, kterého jsme v Činoherním klubu uvedli, nevěděli tak málo, jako o Lvu Birinském. K dispozici nejsou ani originály jeho her.
- Procházka Vladimír: stať v programu k inscenaci Mumraj; Činoherní klub, Praha, 1991; str. 2 (kráceno DH)
K rozšíření vědomostí o Birinském příliš nepomohly ani české encyklopedie a divadelní slovníky, v nichž Procházka pátral (a těch, které Birinského znají, není mnoho). Informace jsou většinou shodné s údaji v Červinkových předmluvách. Pouze v Teichmanově Divadelním slovníku z roku 1949 je zmínka o jakési Birinského třetí hře Ples honorace a jako datum Birinského úmrtí je zde uveden konkrétně rok 1918.
Teichman Josef: Divadelní slovník; Orbis, Praha, 1949, str. 36)
Procházkovi se ovšem podařilo v knihovně pražského Divadelního ústavu objevit italskou publikaci Enciclopedia dello spettacolo z roku 1954, v níž našel i heslo Birinski, Leo. Podle této knihy šlo o filmového scénáristu, naturalizovaného ve Spojených státech. Má na kontě scénáře či náměty ke dvěma německým (oba 1925) a k „desítce“ amerických filmů (1932 – 1942). Částečně šlo o poměrně renomovaná díla (Varieté E. A. Duponta, The Song of Songs Rubena Mamouliana). Z životopisných údajů najdeme v této encyklopedii pouze jediný – rok úmrtí 1944. Přestože kniha neuvádí žádnou souvislost s autorem Mumraje a nezmiňuje ani žádné divadelní dílo tohoto alternativního Birinského, vyslovil Vladimír Procházka hypotézu, že by mohlo jít o jednoho jediného člověka.
Enciclopedia dello spettacolo, Díl druhý (Bas – Cap);
Casa editrice Le Maschere, Roma, 1954; str. 533)
///
Když v roce 2002 padlo rozhodnutí, že se náš soubor již potřetí pustí do Mumraje, pročetl jsem si znovu všechny dostupné prameny o Birinském. A záhady jeho životních osudů mě začaly lákat jako nějaký odložený kriminální případ. Uvědomil jsem si, že už jen rozvoj informačních technologií za posledních pár let mi dává do rukou možnosti, o nichž se Vladimíru Procházkovi v roce 1991 ani nesnilo. Tak proč to nezkusit? Třeba mi bude dopřáno zjistit něco nového a přispět k hlubšímu poznání tajemného spisovatele jménem Lev Birinskij (alias Leo Birinski?).
/Pokračování 22. 7./
Komentáře k článku: Hledal jsem Birinského (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
„Procházkovi se ovšem podařilo v knihovně pražského Divadelního ústavu objevit italskou publikaci Enciclopedia dello spettacolo..“
Toto je trochu silná káva! Na světě existují pouze dvě divadelní encyklopedie, sovětská a italská, obě jsou našim teatrologům notoricky známy. Hovořit zde o OBJEVU je podobné, jako kdyby někdo OBJEVIL v knihovně Stanislavského Můj život v umění.
18.07.2013 (15.25), , Trvalý odkaz komentáře,