Hledal jsem Birinského (No. 3)
Co se týče Birinského životopisu, musím přes jisté nesrovnalosti (např. roku 1901 nemohl utíkat z Ruska kvůli členství u eserů, protože tato strana byla založena až v roce 1902) pro začátek věřit Červinkovi, neboť jiné zdroje informací nemám k dispozici. Pokud se však má potvrdit hypotéza Vladimíra Procházky, je nutno prokázat, že Červinkův údaj o Birinského úmrtí je chybný. Že tedy Birinskij nezemřel „někdy na sklonku světové války“ či v roce 1918, nýbrž že namísto smrti odešel z Vídně do Německa, později do Ameriky a pracoval tam pro film.
7. 10. 2002 – 1. pokus
Do Googlu zadávám klíčové slovo Биринский (pro začátek v azbuce). Žádný převratný objev od tohoto prvního kroku neočekávám (Birinskij asi nemůže být v Rusku ani znám), ale mám pocit, že vzhledem k jeho původu je třeba začít právě takto. Tušení mizivého výsledku je správné.
V Rusku Google nalézá pouze městečko nebo vesnici Birinsk či Birinskij v Syzranském újezdu Samarské gubernie nedaleko od Žigulevského moře. Kromě toho najde americkou, rusky psanou internetovou stránku dealera jakési zázračné medicíny Jakova Birinského. Podle telefonního čísla zjistím, že tento Birinskij žil ve městě Edison ve státě New Jersey, dnes ovšem telefon patří jakési R. Bakšijevové. Souvislost s naším dramatikem nevypadá příliš pravděpodobně ani v jednom případě. Dopis Jakovovi Birinskému se později vrátí jako nedoručitelný.
7. 10. 2002 – 2. pokus
Zadání slov Lev Birinskij (v latince a v „ruské“ podobě) vede k nalezení několika knihoven, jež vlastní české knižní vydání některé z jeho her. Kromě toho nalézám informace o dvou inscenacích Mumraje, o nichž jsem neměl tušení. Hru nastudoval v roce 1998 amatérský soubor Hobit jihlavského gymnázia a roku 2001 byla pod názvem Chaos uvedena její televizní inscenace ve Slovenské televizi (překlad Martin Porubjak, režie Milan Lasica – viz Tá naša zapadnutá gubernia!).
Tyto informace mě inspirují k rozšíření celého pátrání ještě dalším směrem – k dokumentaci všech zjistitelných inscenací Birinského her. Pro začátek vím více méně o sedmi: vídeňská premiéra Molocha (1910), Mumraj v pražském Národním divadle (1912), naše tři inscenace (1976, 1992 a 2002) a dvě výše jmenované.
7. 10. 2002 – 3. pokus
Nejlepší výsledek pochopitelně očekávám od hledání kombinace Leo Birinski, tedy jména ve tvaru, který uvádí italská encyklopedie. Už jen proto, že film by měl být na internetu dokumentován podstatně lépe než divadlo. Google mě nezklame, nalézá přes 200 odkazů.
Podstatné je, že se skoro všechny týkají hledané osoby. Odkazy na lidi mimo okruh našeho bádání se téměř neobjevují (viz kapitola Falešné stopy v příštím dílu). Potvrzuje se tím, že hledané jméno je velmi vzácné. Považuji tuto skutečnost za nepřímou podporu pro hypotézu Vladimíra Procházky. Je velmi nepravděpodobné, že by existovaly dvě osoby s totožným (či velmi podobným) a výrazně neobvyklým jménem, které by se zabývaly natolik příbuznými činnostmi, jako je tvorba dramatika a filmového scénáristy. Další pátrání tedy rozhodně má smysl.
Zpracováním nalezených odkazů strávím několik následujících dní. Podle původu a obsahu lze nalezené odkazy rozdělit do tří skupin, které si dovolím vzhledem k detektivnímu charakteru celého pátrání nazvat stopami.
/Pokračování 29. 7./
Komentáře k článku: Hledal jsem Birinského (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)