Hlubinné (b)dění (No. 3)
Jak jsem se od svých kolegů, kteří píší (pravidelně i nepravidelně) festivalová zpravodajství, naučila, je na i-DN nutností začít každé ohlédnutí za předchozím dnem informací o počasí. Tak tedy – včera bylo v Ostravě hezky. Sluníčkově. A netýká se to jen počasí.
Tomáš Jarchovský, Václav Jelínek a Veronika Riedlbauchová na Plovárně FOTO ARCHIV SOBORU
Posledním divadelním představením čtvrtečního programu byla Plovárna skupiny (bra)Tři v tricku. Když Adam Jarchovský v plaveckém baru říčních lázní napsal na tabuli 25°C, napadlo mě, že má asi pravdu. Teplota však stále stoupala a publikum bylo po skončení hodinové produkce pěkně rozehřáté. Osobně si myslím, že je Plovárna příjemně nostalgická, vizuálně vcelku povedená inscenace se slušnými žonglerskými, provazochodeckými i akrobatickými výkony. Ale hodinu jsem zůstala chladná a nadšení okolního publika jsem nesdílela. „Žhavá“ atmosféra souboje dvou mužů (již zmíněný Jarchovský soupeří s Václavem Jelínkem) o krásnou dívku (Veroniku Riedlbauchovou) je dobrý rámec (vypůjčený z Rozmarného léta od Vančury), který ovšem někdy dost násilně a prvoplánově naplňují „prostocviky“. Navíc inscenace se nevyvíjí, negraduje a vlastně by mohla skončit již po dvaceti minutách. Představení sladké a načechrané jako cukrová vata.
Simulante Bande – Petr Opavský, Veronika Kotlíková a Alena Jančíková FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Příkladem absolutního fyzického divadla je projekt Simulante Bande taneční skupiny VerTeDance. Inscenace byla oceněna Cenou Divadelních novin a více (nadšeně) o ní píše Vladimír Just zde. Pro mě bylo nejpozoruhodnější právě ono zkoumání „fyzična“ – handicapované performerky (Alena Jančíková a Zuzana Pitterová) stojící, sedící a plazící se versus dva dokonalí – tanečně i tělesně – tanečníci (Veronika Kotlíková a Petr Opavský). Projekt je zdařile vystavěn na kontrastech, (ne)možnostech lidského těla i mysli. Přesto se bohužel nevyhýbá ukazování stereotypů, které nedokáže „vzít do hry“ a negovat je. Pro někoho to jistě bylo opravdové a dojemné představení, které umí rozžehnout slunce v duši, pro cyniky však místy citové vydírání.
#jsi_user Braňa Holička FOTO ARCHIV YPSILON
Dnes jsem si vybrala pouze dvě nečinoherní inscenace. Na programu však byl také ostravským publikem nadšeně přijatý pražský Hamlet Daniela Špinara, ostravský Můj romantický příběh Daniela Špinara, dvakrát pražský projekt #jsi_user Braňa Holička a nejsluníčkovější možné zakončení v Cooltouru – koncert skupiny Ema dvou ostravských krasavců Patrika Děrgela a Michala Sedláčka. Divák každého věku, pohlaví i původu si tedy mohl najít svou laskominu. Srovnání ostravského a pražského Hamleta se bude (někdy) příště věnovat kolegyně Tereza Hýsková.
///
Předchozí díly:
Komentáře k článku: Hlubinné (b)dění (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
