Hnus a krása v jednom večeru
Letní shakespearovské slavnosti letos zahájila premiéra Macbetha. A atmosféru pošmourné skotské krajiny, vyobrazené na modře malovaném členitém zadním prospektu, ve druhé půli dokreslil vytrvalý déšť.
Marek Němec a Lenka Krobotová v rolích Lorda a Lady Macbeth FOTO PAVEL HEJNÝ
Aspekty reálného světa mísící se do hry jsou ostatně kořením, ba samotným kouzlem venkovních produkcí. Dramatický čas Shakespearovy nejkratší, nejsevřenější tragédie o tom, jak rychle se může proměnit pouhá myšlenka na královraždu v pokušení a posléze – díky vlivu Lady Macbeth – v čin se zhoubnými následky, tak na Pražském hradě například odměřují kromě reprodukovaných i reálné zvony Svatovítské katedrály. Ozvou se hned na začátku, při Macbethově první rozvaze nad krutou a zároveň svůdnou představou vraždy, již mu do hlavy vloží pofidérní čarodějnice. Jako by byl už od tohoto okamžiku jeho osud zpečetěn. Definitivně pak Macbethovi katedrála odzvoní ve slavném závěrečném monologu, v němž pochopí, že nenasytná touha, ženoucí ho neustále dál, je vlastně klam: Zítra a zítra, zítra, pořád zítra, svůj krok sun krok si ze dne na den sune až do poslední slabiky všech příběhů a naše včerejšky nám bláznům svítí na cestu k smrti. Zhasni, knůtku, zhasni. Prchavý stín je život, špatný herec, co chvilku křičí na jevišti světa a potom zmlkne navždy. Pustý žvást idiota je to, jen hluk a vřava, a neznamená nic. Bim bam, bim bam. Bam.
V překladu Martina Hilského, který premiéru zahájil dramaturgickým úvodem, a soustředěné, minimalistické režii Jakuba Krofty se na jednoduché neměnné scéně bez zbytečného psychologizování či násilných aktualizací (snad jen cigareta sem tam trochu lacině zdůvodní situaci, kdy je herec na scéně sám) hraje právě o tomto neúprosném běhu času. Macbeth Marka Němce je charismatickým hrdinou, který si královské pocty zaslouží, neboť králi vybojoval vítězství holýma rukama. V bodré náladě se vrací domů se svým přítelem Banquem (Tomáš Měcháček) a zjevení a věštbu čarodějnic považuje spíše za kolektivní halucinaci a povedený žert. Jenže doma ho namísto pochvaly čeká výsměch a ponižování tvrdé Lady Macbeth v místy až komediálním podání Lenky Krobotové. Jak jen vyhovět jejímu neplodnému chtíči? Stát se králem je přeci jeho osud a Duncan v pojetí Davida Matáska už je starý, neduživý a slabý…
Stejně tak jeho syn, dědic trůnu Malcolm, jehož brilantně ztvárnil Filip Kaňkovský. Spolu s ostatními si sice tropí žerty z otcovy senility, když doříkávají králem věčně opakované věty, po jeho vraždě však zbaběle uteče, vítězství nad Macbethem za sebe – podobně jako před ním otec – nechá vybojovat Macduffa a v závěru usedá na trůn jako neschopný mazánek a intrikán, který rozhodně není příslibem světlých zítřků, a jen čarodějnice vědí, jak dlouho na něm vydrží. Do veškerého dění se přitom neustále prolamuje reálný svět: při Duncanově rozpravě o rorýsovi proletěl nad scénou pták, při zmínce o Malcolmově emigraci letadlo, černání Macbethovy duše naznačilo postupné smrákání a odplatu za jeho hrůzný čin zmíněný déšť.
Nejtěžší úkol přitom připravil Kláře Issové, neboť se spustil právě ve chvíli, kdy se coby jediná herečka na scéně pokoušela odstínit ztišený dialog Lady Macduff s jejím synem, který tak přehlušilo šustění vytahovaných pláštěnek. Lehkým zklamáním pro mě bylo rovněž ztvárnění jejího manžela Macduffa, zběha, který podpoří Malcolma, a zároveň hrdiny, který přemůže zdánlivě neporazitelného Macbetha – typově skvěle obsazený Václav Vašák bohužel působil, obzvlášť v porovnání s představitelem Macbetha, poněkud nevýrazně. Ve velkou komediální roli naopak proměnil postavu sluhy Vojtěch Vondráček, který svými pohybovými kreacemi postupně obsáhl celé jeviště a už jen jeho samotná přítomnost na scéně vyvolávala smích publika.
Klíčové je v Macbethovi konečně ztvárnění čarodějnic, které stojí u zrodu jeho touhy po moci – kdo nebo co jsou zač a jak je možné, že jim Macbeth uvěří? Na Hradě vyřešili jejich přítomnost elegantně: nevystupují totiž fyzicky na scéně, ale za pomoci světla se zjevují a zase mizejí v průhledné kukani nad jevištěm, odkud děj coby tři hudebnice doprovázejí. Hudebně přitom ztvárňují i své veršované promluvy: Kdy sejdeme se my tři znova? Až hrom a blesk či déšť nás svolá, jako by snad déšť vyvolávaly právě ony. Na repliku evokující zaklínadlo Hnus je krása, krása hnus, smrdutou mhou teď letět zkus! už poté naváže Macbeth, když válečnou vřavu a možná i čarodějné svody shrne větou: Takový hnus a krása v jednom dni. Na počátku tragédie tak vlastně stojí hudba coby podprahový zdroj informací, nálad, názorů a tužeb…
Letní shakespearovské slavnosti, Praha – William Shakespeare: Macbeth. Překlad Martin Hilský, režie Jakub Krofta, dramaturgie Maria Wojtyszko, scéna Jana Bačová Kroftová, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, hudba Vratislav Šrámek. Premiéra 28. června 2022, Letní míčovna Pražského hradu.
Komentáře k článku: Hnus a krása v jednom večeru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
