Síla násilí
Mnohokrát již byla přetřásána otázka převádění kultovních filmů na jeviště. A to především proto, že tyto divadelní „předělávky“ téměř nikdy nenaplnily očekávání, velice často nám totiž byly předkládány pajdavé, kulhavé i beznohé napodobeniny. Hodní chlapci v DISKu však nejsou slaboduchý odvar, ale svébytný, intenzivní sled jedenácti hořko-sladko-kyselých obrazů.
Hodný chlapec Michal Bednář FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Autoři inscenace – Jan Mikulášek, Magda Zicháčková a dovolím si tvrdit, že i podstatná část herců (letošních absolventů DAMU) – se Mechanickým pomerančem (jedno-li Burgessovou knihou či slavnějším Kubrickovým filmem) pouze inspirovali. Sice zde parodují proslulou scénu znásilnění a nevynechávají ani její „exkrementální završení“, na závěr sborově zapějí Ódu na radost (Beethoven je oblíbený skladatel hlavního hrdiny knihy Alexe), nebo poťouchle odkazují na „své inspirátory“ tím, že v jednom obraze herci pojídají pomeranče. Také scéna (připomínající sterilní laboratoř, později sloužící také jako filmové studio, čekárna…), jež je rozdělena na dvě části a vyhrazuje tak prostor pro ty tady a tam – pro ty normální a posedlé, může evokovat pasáže, kdy je Alex podrobován převýchově. Jsou to ovšem především drobná pošťouchnutí diváků, kteří ví…
Nepopíratelné propojení všech děl je v tématu násilí. Burgess a Kubrick v něm nacházeli určitý díl krásy a svobody, snažili se šokovat. Mikulášek a spol. hledají všechny jeho podoby. Skládají vedle sebe obrovské viny, lékařské experimenty a každodenní trápení, kterým jsme si již odvykli věnovat pozornost (např. ve škole celý den čumět na fotku prezidenta). Tyto střípky navíc opakují, variují, stupňují, snaží se nalézt, kde a jak násilí vzniká. Často se tvůrcům takovýchto kolážovitých projektů (které jsou hrány vážně i s nadsázkou, činoherně i pantomimicky, prožívány i zcizovány, čteny, přednášeny…) přihodí, že chtě nechtě vytvoří snůšku nepropojených obrazů bez hlubšího smyslu. Velice často se to ovšem nestává projektům, které režíroval Jan Mikulášek. A Hodní chlapci jeho dobré skóre zvyšují.
Navíc jako už tolikrát neinscenuje závažné téma s falešným patosem a zbožností. Přidává se však i nový tým velice nadějných a neokoukaných herců (nebylo by fér jmenovat pouze jednoho, proto jmenuji dva – Michal Bednář, Bořek Joura) a jejich ďábelské úšklebky a podpásový humor.
Hodní chlapci si jsou vědomi toho, že i malé násilí je násilí a jeho embrya jsou všude kolem (i v) nás. A především – nemají zapotřebí cokoli cpát divákům násilně.
Hodnocení: 4,5
Viz také recenze O násilí bez burgessovské naléhavosti Radmily Hrdinové (hodnocení 2,5)
Divadlo DISK (4. roč. herectví KALD DAMU) – Jan Mikulášek a kolektiv: Hodní chlapci. Režie Jan Mikulášek, scénografie a kostýmy Pavla Kamanová, dramaturgie Magda Zicháčková. Premiéra 6. dubna 2014 v divadle DISK.
Komentáře k článku: Síla násilí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
