Divadelní noviny > Rozhovor

Holišová: Divadlo je pro mě adrenalinový sport

Královna českého muzikálu, držitelka ceny Thálie, vítězka TV soutěže Tvoje tvář má známý hlas, která koncertujete s brněnským big bandem New Time Orchestra Hana Holišová patří mezi nejpopulárnější herečky Městského divadla v Brně, kde září jako Vivian v Pretty Woman, královna ve Sněhurce a já nebo Edith Piaf v inscenaci Vrabčák a anděl.

Pocházíte z hudební rodiny a v divadle jste vyrůstala. Jak vás to ovlivnilo? 

Zřejmě víc, než jsem si uvědomovala. Je to prostředí, které pro mě bylo každodenní přirozenou součástí, a i když mi rodiče dali základy hudebního vzdělání, netoužili po tom a ani mě netlačili k tomu, abych šla stejnou cestou jako oni, spíše naopak. Dávali mi v mých různých krocích důvěru, za což jsem jim vděčná. A to, že jsem si v určité fázi musela vlastní divadelní cestu doma trochu prosadit, bylo asi ku prospěchu, byl to pro ně důkaz, že ji opravdu chci.

I když vám divadlo bylo blízké, nejdříve jste vystudovala střední pedagogickou školu. Pak činoherní herectví na JAMU. Neuvažovala jste o konzervatoři?

V době, kdy jsem řešila, kam jít na střední školu, jsem ještě vůbec neměla touhy po hereckém životě. Vlastně jsem neměla moc představu, jakému povolání se jednou věnovat, a konzervatoř mě nenapadla ani na vteřinu, nebyl důvod. První pěvecké pokusy přišly až na střední pedagogické škole ve školní kapele, neabsolvovala jsem ani žádný dramaťák, a až při volbě vysoké školy zaznělo od mého tatínka, jestli nechci zkusit JAMU. Akce to byla naprosto spontánní, příprava velmi krátká, rychlá, intenzivní, na muzikál jsem nebyla přijata, ale na činohru to vyšlo, možná se probudily nějaké geny po rodičích.

V roce 2005 jste získala angažmá v Městském divadle v Brně, kde jste byla několikrát vítězkou soutěže Křídla pro nejpopulárnější herečku tohoto divadla. Máte několik nominací na cenu Thálie, kterou jste obdržela za roli Jany v muzikálu Papežka. Co to pro vás znamená?  

Je to pocit radosti z toho, že divák, pro kterého divadlo hrajete, vám dává najevo, že to v něm nějak rezonuje. A když to nějakým způsobem ocení i profíci z oboru, je ta radost dvojnásobná. Ale když člověk pochybuje o smyslu toho všeho, co dělá, ani taková ocenění mu nepřinesou pocit klidu nebo jistoty, že jde správnou cestou. Asi je důležité nacházet v tom všem stále radost a uspokojení, aby měl člověk chuť jít dál.

Začínala jste rolí Kate v muzikálu Zpíváni v dešti (Národní divadlo Brno) a od té doby hrála v řadě představení. Jste považována za královnu českého muzikálu. V roce 2021 měl premiéru muzikál Pretty Woman (Vivian), letos v lednu muzikál Sněhurka a já (královna). Na scéně jste také legendární Edith Piaf v inscenaci Vrabčák a anděl. Jaké role ráda ztvárňujete?  

Mám ráda různé role, pestré, stejně jako mám ráda různorodost hudebních žánrů, nechci se škatulkovat, i když každý máme nějaké limity. Možná jsou mi bližší temperamentnější typy. Netoužím ale po žádných konkrétních rolích, baví mě, když můžu objevovat různé charaktery, vlastnosti, které daná role skýtá a hledat k nim cestu přes sebe, v sobě. Edith Piaf zrovna patří mezi takové mé srdcovky.

Hostujete v Divadle Karlštejn (Noc na Karlštejně). Čím je pro vás divadlo?

Divadlo je pro mě adrenalinový sport, je to velká výměna energie mezi lidmi na jevišti a diváky, a to mě baví a nabíjí, podobně jako při koncertu. Je to úplně jiné než stát před kamerou. Víc asi potřebuji onen přítomný intenzivní okamžik na jevišti, který už nelze zopakovat nikdy znovu úplně stejně. V roli a v určitých mantinelech si člověk může dovolovat co chce, a to mě baví.

Vyhrála jste první řadu show Tvoje tvář má známý hlas a v osmé řadě jste se o první místo podělila s Davidem Gránským. Co vám účinkování v tomto pořadu dalo? Přijala byste nabídku znovu?

Když jsem absolvovala první řadu, řekla jsem, že už bych do toho znovu nikdy nešla. Měla jsem pocit, že tohle se nedá zopakovat, nebo že by se to nemělo. Byť jsem si to i užívala a potkala tam spoustu báječných lidí, byla to taky velká dřina a psychické vypětí, zvládnout se vše naučit, odvést výkon, a ještě stíhat jinou svou práci a soukromý život. Chtěla jsem si ten silný a intenzivní zážitek takto zapamatovat a ničím ho dál nenastavovat. Ale nabídka na účast v osmé řadě přišla ve chvíli, kdy se mi to z několika důvodů „hodilo”. Potřebovala jsem především zpátky nějaký řád, i pracovní, mít před sebou cíl. Bylo to svým způsobem ještě náročnější než první řada. Jsem o pár let starší, už nemám takovou kondici, po měsících zavřených divadel šla dolů i kondice paměťová, taky jsem měla zvláštní pocit zodpovědnosti, že nechci zklamat fanoušky, kteří mi fandili v první řadě, pak jsem měla obavu, jestli ještě mám diváka čím překvapit, tak jsem si na sebe naložila všechny ty pochyby a obavy a šla do toho znovu.

Bylo to náročné, ale posílilo mě to, a za to jsem ráda. A opět skvělá parta lidí, dělalo mi radost se s nimi potkávat, pracovat a taky se od mnohých inspirovat. Hledat další své limity a překonávat sama sebe.

Zpívala jste s brněnským Jazz Side Bandem a dnes koncertujete s brněnským big bandem New Time Orchestra. Jakou máte ráda hudbu v soukromí? Co ráda posloucháte?

Nemám vyhraněný styl, buď mě hudba osloví, nebo ne. Před ničím se neuzavírám a sbírám tipy od lidí kolem sebe. Mám ale taky ráda klid a ticho. Jak jsem stále v prostředí s nějakou muzikou, cítím často potřebu si od toho odpočinout.

Hraje v muzikálech, v činohře, před kamerou, koncertujete. Je vám z toho něco bližší? 

Vím, že se s touto odpovědí stále opakuji, ale baví mě pestrost, možnost dělat tohle všechno. Všechno má svá specifika a mě baví to všechno poznávat. Ale asi se cítím nejkomfortněji, když můžu stát na jevišti v roli, nikoliv za sebe, a ještě u toho zpívat… Nějakou dobu jsem se bránila přiznat si to, protože jsem měla pocit, že se není čím chlubit. Muzikál je v některých našich uměleckých vodách vnímán jako méněcenná disciplína, ale myslím, že už se ukázalo, že stejně jako existuje špatná a dobrá činohra, existuje i špatný a dobrý muzikál. Je to jako ve všem, v přístupu a v lidech. Mám ráda herectví, jeho způsob vyjádření se, které občas „přeleze” do zpěvu, do hudby, ať to každý nazývá, jak chce, mám to ráda a cítím, že je mi to blízké.

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? 

To rozhodně, ale baví mě pěstovat si i jiné radosti v životě a mít třeba i záložní plány pro případ, že by člověk musel vykročit profesně i jiným než divadelním směrem.

• Autor: Veronika Pechová
• Publikováno: 11. září 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Holišová: Divadlo je pro mě adrenalinový sport

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ