Holky a měsíčky
S inscenací Dvě čárky zapsaného spolku Jednou do Ostravy vtrhlo divadlo hravé, aktivistické i demonstrující, určené především mladým divákům. Text Terezy Agelové, tedy autorky, dramaturgyně i režisérky v jedné osobě, který byl mimo jiné oceněn v soutěži o Cenu Evalda Schorma, kreativně žongluje s principy dialogického jednání, potažmo dramatické výchovy, a tematicky volně navazuje na úspěšný autorský projekt Už brzy dozpívám, vzniklý na půdě amatérského souboru ZDividla. Poeticky i obsahově pak běží o jednoznačného duchovního nástupce dramatické tvorby Eve Ensler (Monology vagíny) a dalších umělkyň, jež propojují feminismus s občanským aktivismem a společenskou osvětou.
S inscenací Dvě čárky zapsaného spolku Jednou do Ostravy vtrhlo divadlo hravé, aktivistické i demonstrující, určené především mladým divákům. Foto: archiv divadla
Ačkoli v centru zájmu Agelové jsou tentokrát témata jako menstruace, strach z nechtěného otěhotnění a hormonální antikoncepce, zdaleka to neznamená, že by rezignovala na mužské publikum. Ba právě naopak, ostře řezaná scénická skica, žánrově oscilující mezi párovou stand-up comedy a kabaretem, toužebně i provokativně pošilhává především po jeho bouřlivé reakci. Agelová nalezla ideální sparring partnerky ve fyzicky kontrastní, avšak excelentně sehrané dvojici performerek. Anna Bangoura a Karolína Hýsková jsou přes svůj nevysoký věk všestrannými umělkyněmi a režie rafinovaně využívá jejich inteligence, půvabu, temperamentu, smyslu pro pointu i střelhbitý střih a v neposlední řadě i nezpochybnitelného talentu rychle navázat bezprostřední kontakt s diváky. Jejich rapová slovní ekvilibristika je pak milou reminiscencí na někdejší pódiové eskapády legendární brněnské femi úderky ČokoVoko.
Účelná, s produkčními limity chudého divadla inspirativně nakládající scénografie Vojtěcha Šmída a Petra Dvorského (s dílčím, leč zásadním tvůrčím přispěním Tomáše Volkmera) staví na vizuálně atraktivní bílo-rudé kombinaci. Nezříká se ani groteskně expresivní kontroverze, kdy herečky s punčocháči na hlavách připomínají zdivočelý hybrid stoupenců Ku-klux-klanu a antropomorfizovaných menstruačních vložek. Vynikající je rovněž alegorická postava Menstruace, zpodobněná loutkou coby zběsilá samice křížence rudého kohouta a ptáka Čau.
Poeticky i obsahově běží o jednoznačného duchovního nástupce dramatické tvorby Eve Ensler (Monology vagíny) a dalších umělkyň, jež propojují feminismus s občanským aktivismem a společenskou osvětou. Foto: archiv divadla
Jako naprosto zbytné se jeví použití vulgarit – pokusy přiblížit se výrazivu mládeže, případně parodovat rodičovskou mluvu působí neupřímně i křečovitě a maně upozorňují na blížící se třicítku tvůrkyň, a tedy generační propast mezi nimi a cílovým publikem. Pravděpodobně se rovněž stane rudým praporem pro prudérní pedagogy či zbloudilé konzervativce.
Problém je též ve značné jednostrannosti řady předkládaných údajů a dat. Ta by se snad dala prominout u scénického apelu určeného k (samo)účelné provokaci, v případě projektu, který se netají vzdělávacími ambicemi, je ale nepřípustná. Povrchní strašení netřeba. Tedy pro pořádek: všechny mámy nejsou špatné, většina kluků netlačí své holky k potratům a za používáním hormonální antikoncepce někdy mohou být i objektivní zdravotní důvody. Podněcování k rebelii a kritickému myšlení je důležité, podsouvání vlastních názorů dětem a dospívajícím zrádné. Doplnění inscenace o workshop se plánuje, navazující beseda je nezbytná a přítomnost odborníků z druhé strany bych rozhodně uvítal. Jinak však zvedám palce vzhůru!
///
Jednou, Ostrava/Brno – Tereza Agelová: Dvě čárky. Režie a dramaturgie Tereza Agelová, scénografická spolupráce Tomáš Volkmer, Petr Dvorský a Vojtěch Šmíd, hudba Vojtěch Lukáš. Premiéra 14. září 2022 v Divadle loutek, Ostrava.
Komentáře k článku: Holky a měsíčky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
