Hororový příběh Velkého svalu hýžďového

Po zářijové premiéře Mah HUNT uvedl taneční soubor DOT504 svou druhou premiéru letošní sezony: Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus. Oproti komorně obsazenému Mah HUNT se na scéně vedle Lenky Vágnerové a Petra Maška objevila další členka souboru Michaela Ottová a trojici doplnil přizvaný host Václav Janeček, pedagog klasického tance na HAMU a dramaturg baletu ND. Choreografie se ujala podobně jako u předchozího díla Lenka Vágnerová – i když Mah HUNT byla týmová práce obou interpretů – a vytvořila tak svou třetí choreografii pro soubor. Společného mají obě díla i tvůrce scény, kostýmů a světelného designu Jakuba Kopeckého.

Celý příběh je situovaný do časově i místně neurčitého prostředí lázní a plováren. V pozadí scény se nachází bílý čtverec tvořený pružnými pruhy a sloužící převážně za projekční plochu; tanečníci ho ale používají i pro náhlé příchody či „zjevování se“. Právě časté projekce exteriérů plováren někdy z první republiky evokují nejen příslušné prostředí, ale i určitou nostalgičnost, zastavení v čase. Před projekcí se nachází skromný kumbálek správce tvořený křeslem a skříňkou, na které hnízdí vycpaný opeřenec. Nejzásadnější částí scény je trojice bílých lehátek (s otvorem pro obličej), z jejichž konstelací vznikají nejrůznější prostory pro akce tanečníků.

Pokud bychom Perfektní den srovnali s Mah HUNTem, zjistíme, že choreografický rukopis je, alespoň co se tanečních čísel týče, do značné míry podobný. Již v úvodní části se ukazuje velmi přesná práce s rytmem a dynamikou: tři postavy-návštěvníci vstupují do jakési sauny a sedají si vedle sebe na lavice. Přichází správce lázní/masér v jedné osobě a tak nějak dětsky – bezelstně – si k nim přisedne. Začíná velmi jemná hra se vzdálenostmi mezi sedícími. Návštěvníci po kontaktu netouží, správce přesně naopak. Zpočátku nevinná, úsměvná situace se nezadržitelně mění v brutální hon jednoho na druhého – a to vše pod maskou společenské odměřenosti.

Již zde je patrné, že na Perfektním dnu je něco prohnilého. Tímto kazem je správce lázní – snad v titulu uvedený pan Gluteus Maximus (Velký sval hýžďový). Toho hraje Václav Janeček a nutno říci, že na sebe strhl většinu pozornosti; ostatní tanečníci vedle něho chvílemi působí jen jako pohybující se hmota. Není to tolik dáno jeho taneční interpretací, ostatně mnoho takových výstupů nemá, ale paradoxně větším klidem, který mu umožňuje naplno uplatnit svůj zjev a mimickou drobnokresbu (balancující na hraně mezi činohrou a pantomimou). Určující je výraz, který budí dojem přerostlého dítěte: vykulené oči naivně těkají z velké, holé hlavy rozsvícené dětským úsměvem. Ten ho opustí jen ve chvílích sadistického nadšení z násilností páchaných na návštěvnících lázní/plovárny: pan Gluteus Maximus je totiž nemocný člověk.

Druhým styčným bodem s předchozí choreografií je vytváření pomalých lyrických obrazů obracejících se do sebe sama a také vzájemné provokování se dvou postav, ústící ve výbuchy silné agrese. Obojího je ovšem v Perfektním dnu užito méně a v jasně ohraničených situacích. Příkladem lyrického obrazu je správcovo vyhoupnutí se za jednou z dívek na lehátka postavená na výšku. Vypadá to, jako by seděli na hraně bazénu. Správce se pokouší dívce nabídnout kytičku – je nesmělý jako chlapec na první schůzce – a dívka odmítá. Zůstává smutný, opuštěný tvor. Někde zde by se mohly nacházet kořeny jeho pozdějšího chování. Opačným příkladem může být jedna z nejsilnějších scén vůbec: vzájemně vyprovokované dívky podstupují postupně eskalující souboj, který vedou nekontaktně vlasy a v konečné fázi i dechem.

Perfektní den je na moderní taneční divadlo až nezvykle příběhový. Ústřední postava správce je zavřena ve své samotě, touží po lásce, a když nepřichází, nachází si ji nejdříve ve šmírování a masírování, tedy dotýkání se návštěvníků. Později nachází uspokojení v manipulacích, které vyústí v brutální hry končící smrtí nic netušících obětí. Perfektní den je krvavý horor na pozadí bělostné čistoty lázní. Ne náhodou si v určité fázi pan Gluteus oblékne latexovou bílou zástěru.

DOT504: Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus. Koncept a choreografie Lenka Vágnerová, hudba Jan Středa, výprava a světelný design Jakub Kopecký. Premiéra 22. a 23. listopadu 2010 v Divadle Ponec Praha.