Hradec Králové – divadelní ráj?
Poslední červnové dny tradičně patřily největším divadelním bakchanáliím v zemi, královéhradeckým Regionům. I tentokrát město ožilo unikátní hektickou atmosférou, která ve střední Evropě jen těžko nalézá obdoby. Jakkoli se jeden z vrcholů zdejší kulturní sezony zejména v posledních letech snaží uchovávat jednolitou tvář, je zřejmé, že programové větvení na triádu Open air, Divadlo Drak a Klicperovo divadlo stále funguje. Zatímco kolegyně Kateřina Kykalová vysílá depeši primárně o spádech dračích, můj report je věnován produkcím v „kamenných“ dómech. Přistupte blíže, vyplouváme!
Herci Klicperova divadla William Valerián, Jiří Zapletal, Kamila Sedlárová a František Staněk (zleva) v inscenaci Oslava FOTO PATRIK BORECKÝ
Festival je mimo jiné vítanou příležitostí popatřit na aktuální formu místních souborů. Klicperovo divadlo, dlouhodobě umělecky spravované Pavlem Khekem, v tomto ohledu prospívá více než uspokojivě. Na festivalu se prezentovalo hned kvartetem inscenací, výjimečnému autorskému počinu Tomáše Ráliše Vyhubyt jsem se již věnoval v DN 5/2024. V zásadě konvenční crazy komedii Torbena Bettse S Caroline v kuchyni, lehce obohacenou o několik rádoby moderních motivů a atraktivní prostředí zákulisí televizní kuchařské show, výrazně nakopává precizní režie Jana Holce, jenž pečlivou definicí dramatických situací chytře připravuje půdu pro vynikající herecké výkony. Inscenaci vévodí nejen Kamila Sedlárová v titulní roli kuchařky, která sugestivně plave jak v alkoholu, tak v řadě dalších osobních problémů, ale též fantastická Natálie Holíková coby hyperaktivní, ke drogám i mužům fatálně přítulná asistentka Amanda.
Hledaní současného diváckého hitu, navazujícího na někdejší dramatické spády Davida Drábka, pokračuje Khekovou inscenací hry Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše Oslava. Autorský tandem se vrátil ke své původně rozhlasové hříčce Podletí, avšak někdejší tvar, v němž lze jasně spatřovat ozvuky hrabalovské či svěrákovské, výrazně rozšířil o důležitou (post)romantickou dějovou linii. Kamila Sedlárová a Jiří Zapletal v ní opětovně prokazují vynikající profesní napojení; pokornými studiemi obyčejných, nijak nekarikovaných lidských bytostí se náležitě blýskli i František Staněk a William Valerián. Škoda jen přetažené expozice, jež tvoří de facto celou první polovinu bezmála tříhodinové stopáže.
Profesionální režijní debut zkušeného dramaturga Klicperova divadla Martina Satoranského s kryptickým názvem Lovu zdar!, pod nímž se skrývá dramatizace prozaického ekothrilleru Přes kosti mrtvých polské nobelistky Olgy Tokarczukové, sice disponuje uhrančivou atmosférou, plastickým záporáctvím Filipa Richtermoce i oddanou kreací Zory Valchařové Poulové coby ústřední hrdinky Jany Dušejkové, sympatický projekt však sráží velmi povlovná gradace i doslovný závěr. Dramaturgická odvaha Klicperova divadla je ovšem nepochybná a měla by být dalším, nejen regionálním divadlům jednoznačným vzorem.
Zahraniční hosté
Program Regionů opět rozčeřila i řada zahraničních hostů. Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, s nímž do Hradce přispěchalo bulharské Činoherní divadlo Plovdiv, sice u řady divaček i diváků narazilo kvůli nekompromisnímu přístupu k zobrazování domácího násilí, inscenace režiséra Staika Murdjeva nicméně překypuje balkánským temperamentem a důmyslně využívanou cirkusovou ambaláží upomíná na podobně situovanou verzi Filipa Nuckollse z ústeckého Činoherního studia. Jako mnohem problematičtější se ukázala programová volba portugalského Krále Oidipa v podání kolektivu SillySeason, který ze Sofoklova textu vychází jen velmi volně a účelově využívá jeho odkaz ke scénicky upocené, verbálně přebujelé koláži mnoha současných témat od incestu po covid. Inscenace formálně evokuje umělecká díla významné španělské performerky Angélicy Liddell, aniž by dosahovala jejich komplexnosti a širší společenské sdělnosti. Promarněná příležitost.
Popová mozaika Emily mladého, sociálně aktivního slovenského divadla Nude pak do dramaturgie vnesla feminismus s nadhledem. Autor a režisér Michal Belej sice vychází z reálných osudů anglické sufražetky Emily Davison, ale zajímá ho především vztah oběti a manipulátora, nahlížený z řady mnohdy překvapivých perspektiv.
Zábavná, jen lehce repetitivní hodinovka s lehkostí vyrovnává poměr zábavy i poučení a nedráždí káravým prstem, ale hravou souhrou Lýdie Ondrušové a Jakuba Jablonského. Nenápadný objev.
Domácí úrodné lány?
Divadlo pod Palmovkou oslavilo smetanovské výročí bujaře podvratnou Prodanou nevěstou v režii Jakuba Krofty, který suverénně navázal na odkaz svého otce. Česká národní opera zbavena naleštěného pozlátka se proměnila v ryzí, herecky vřelý jevištní punk, který v závěru zrodil neokázalý hold předčasně zesnulému kolegovi Martinu Hruškovi. Pavla Gajdošíková je jedna z nejšmrncovnějších Mařenek Krušinových v dějinách českého divadla. Juch!
Michal Hába spolu s ústeckým Činoherním studiem, jehož se v brzké budoucnosti ujme coby jeho ideový lodivod, transponoval Ibsenovu nadčasově přitažlivou coming of age fantasy Peer Gynt do podoby stereotypní jevištní road movie, v níž povrchní postpubertální vtípky jednoznačně dominují nad existenciálním dusnem a odhalují tak narativní limity režisérova přístupu i jeho sklon uchylovat se k osvědčeným řešením.
Koprodukční Pomlčka Horáckého divadla Jihlava a Divadla Andreja Bagara v Nitře v režii Ivety Ditte Jurčové zpracovává okolnosti kolem rozdělení společného státu Čechů a Slováků coby únavné, dramaticky neuspokojivé scénické leporelo, jemuž vévodí rutinně sdělované informace a kabaretní křeč.
Zdivadelněná korespondence Deža Ursinyho a jeho syna Jakuba, uváděná v Divadle Husa na Provázku pod názvem Nie sme doma v dramatizaci Martiny Kinské a režii Anny Davidové, přináší kromě beze zbytku využité životní herecké příležitosti pro Jana Kolaříka bohužel i samoúčelnou nahotu Matouše Bendy a zvukově zmrzačené písně velikána evropské alternativní hudby, které jsou v obecně bigbítové podobě zdrojem pocitu nekonečnosti ambiciózního kusu.
McNallyho Mistrovská lekce Městského divadla Zlín sice touží být upřímným holdem jedinečnému uměleckému fluidu Heleny Čermákové, leč krutě dojíždí na tendování jejího jmenovce Jakuba k plané režijní exhibici a nahrazování životných charakterů matným zástupem panoptikálních figur.
Skutečným králem letošního ročníku se stal Miloslav König, který se představil v inscenacích svých domácích kumpanií, Divadla Na zábradlí (Bar) i letos končící společnosti Masopust (Fredy a Přípravy na všechno), a do toho ještě po nocích neúnavně koncertoval.
Hradecké Regiony si rok před svými třicátými narozeninami udržují obdivuhodnou schopnost podávat přesvědčivou, v rámci svých možností i ucelenou zprávu o stavu současného divadla u nás a v blízkém i vzdálenějším okolí. Doufám, že do budoucna neztratí svůj entuziasmus ani odvahu k risku.
Komentáře k článku: Hradec Králové – divadelní ráj?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
