Divadelní noviny > Festivaly Kritika Zahraničí
Hrdinové jako my (No. 5)
Poznáme fašistu v dnešní společnosti? Je třeba pomáhat migrantům? Jsou homosexuální sňatky smysluplné? Co je život ve 21. století? Tyto a spousty dalších otázek vyvstaly v předposlední inscenaci v rámci Palm Off Festivalu švýcarského režiséra a autora Borise Nikitina. Inscenace Naopak vznikla ve spolupráci se souborem Mladinsko Slovensko Gledališče ze Slovinska a svou téměř kabaretní formou nastavuje pokřivené „zrcadlo naší současnosti“.
Pět postav v klaunských maskách zahajuje inscenaci divokými a expresivními obrazy, kterými pantomimicky předjímají to, co přijde – groteska, která svou hořkostí místy sklouzává až k tragédii, k obrazu současného světa. Postupně se masky odhazují a přichází záplava slov, která publikum místy baví, a záhy zasahuje jako studená sprcha. Osobitý autorský text totiž provokuje a vyvolává otázky, které jsou v současné době palčivé (podoba totalitních systémů v dnešní společnosti, rovnoprávnost, homosexualita, individualismus jedince, …). Slovo, které má moc, je zde stěžejním prvkem.
Slovní ohledávání jednotlivých závažných témat začíná hravě a decentně v kontextu někdy až bizarních situací (při promluvě o fašismu všichni herci sedí a štrikují dlouhé barevné šály) ponoukajícím k úsměvu. Nikitinův text společně s hereckými výkony dokáže během několika vět celou situaci obrátit naruby, obnažit novou perspektivu, při které zamrzá úsměv na rtech. Např. z komického výstupu o tom, co je fašista nebo avantgardní fašista se náhle objeví replika: Je jen otázkou času, kdy neofašisti objeví svobodný prostor současného umění a v něm začnou propagovat své ideje, a sice pod záminkou umělecké svobody. Inscenace je plná těchto silných a chytrých replik, díky kterým mají herci obecenstvo v hrsti a pozvolna manipulují s atmosférou v publiku.
Elegantní práce s dynamikou je kromě textu posílena i vizuálním a hudebním aspektem. Scéna je holá, s odhaleným zadním prospektem – nic nám není skryto. Herci si na scénu postupně ze zákulisí přinášejí rekvizity, které v danou chvíli potřebují a následně je nechávají na scéně, čímž se všechno postupně kupí, v metaforické i doslovné rovině. Do toho všeho je pak dílo doplněno několika hudebními výstupy, jejichž rozpětí sahá od undergroundu po decentní zpěv a capella. Zvuková složka a práce s rekvizitami umožňuje plynulý přechod z tragické roviny do komické a naopak (promluva a nevraživosti lidí, která je doprovázena tichou skladbou Everybody Hurts), zároveň ale tvoří oslí můstky jednotlivých výstupů a dělá tak z inscenace konzistentní dílo.
Nikitinova inscenace je provokativní, a díky tematickým okruhům si do určité míry pohrává s kontroverzí, což ji činí o to více lákavou a perspektivní. Jednotlivé aspekty inscenace jsou precizně zvládnuté, a tak jediným úskalím, které pro české publikum vzniká, je obrovské množství slov ve slovinštině. Jinak se jedná o silný umělecký zážitek plný filozofujících úvah, herecky poutavých výkonů a především hořké grotesky o životě, která se záhy zvrhne v cosi zcela nepochopitelného.
Mladinsko Slovensko Gledališče – Boris Nikitin a kolektiv: Naopak. Režie: Boris Nikitin, asistent režie: Jan Krmelj, dramaturgie: Goran Injac, výprava: Gašper Tesner, kostýmy: Vanja Djuran, Lea Bratušek, hudba: Uroš Buh, zvuk: Marijan Sajovic. Hrají: Primož Bezjak, Janja Majzelj, Ivan Peternelj, Blaž Šef, Stane Tomazin. Premiéra 29. 3. 2019. V Divadle pod Palmovkou v rámci festivalu Palm Off Fest 1. 11. 2019.
///
Více o festivalu Palm Off na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hrdinové jako my (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)