Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Hrdinové jako my (No. 5)
Posledním „hrdinou“ Palm Off Festu se stala inscenace Mein Kampf v podání varšavského souboru Teatr Powszechny v režii mladého polského režiséra Jakuba Skrzywanka. Předloha, jež rozebírá ideologii nacismu a jednotlivé aspekty Hitlerova pohledu na svět, v sobě kromě hrůzné historie, jež je s ní spjata, obsahuje i dráždivé ekonomicko-socio-politické téma, které právě zajímá samotný soubor: jak rezonuje Mein Kampf se současnou společností?
Inscenace, která začíná provokativní deklamací úvodních slov autora prostřednictvím „mlaskání“ obnaženého hereckého pozadí, jasně vyjadřuje primární výsměšný postoj polských divadelníků k předloze. Skrzywankovo pojetí ale zachází mnohem dál – v prvním aktu sledujeme, jak podivně strojeným způsobem každá z postav pronáší části textu z Mein Kampfu tak, aby působil jako alespoň trochu přirozená konverzace, ačkoliv se po celou dobu poměrně drsnými slovy probírá rasová otázka.
Mnohem živelnější je druhý akt, který zpracovává téma propagandy, k čemuž režisér využil formát opery, která mírou nadsázky nemá daleko od komické opery buffa. Kromě toho, že se na scéně objevují herci s obrovskými maskami reprezentujícími současné světové i polské politiky (kancléřka Merkelová, americký prezident Trump, Jarosław Kaczyński…), jsou části textu zpěvně deklamovány za doprovodu hudby Richarda Wagnera, což jen umocňuje karikaturnost této „operky“. I tato část se ale zvrhává v nenávistný projev jednoho z herců, kdy nejen slovy, ale i zbraní střílí do publika.
V poslední části vzal soubor na přetřes téma čistoty rasy. To je silně zdůrazněna živočišností hereckých akcí a opulentní sexualitou prezentovanou především kostýmy Agaty Skwarczynské. Herci jsou navlečeni do kostýmů obtloustlých nahých těl se zdůrazněnými ženskými prsy, obrovskými zadky, břichy a genitáliemi. Během deklamace textu čteného přímo z Mein Kampfu je divák svědkem hereckých kopulací, které vrcholí odhalením nového prvku na scéně – obrovského, ze stropu visícího černého jehlanu zabírajícího prostor větší části scény. Teče z něj neurčitá černá tekutina. Bližší osvětlení tvůrci nedávají. Snad předznamenání budoucích genocid…
Jinak je ale potenciál čistě bílé scény využit. Primárně ve chvílích, kdy se na zadní prospekt promítají krátké černobílé dobové snímky někdy dokonce i části z nacistických propagandistických filmů. Silně působícím prvkem v inscenaci je i hudební podkres, který je přítomen již od samého začátku v podobě tichých zvuků, které postupně gradují, čímž dochází k funkčnímu stupňování napětí.
Skrzywankovo dílo je bez pochyby kontroverzní a provokuje. Foto archiv divadla
Hitlerův Mein Kampf obsahuje spoustu témat, z nichž v inscenaci zazněla jen některá (především z úvodu knihy). Tvůrci inscenace se rozhodli je propojit motivem tzv. hate speech (= projev, který podněcuje určitou formu nenávisti), který je působivě, až děsivě uvěřitelně zpracován dynamickou prací s hlasem a propracovanými hereckými akcemi. Skrzywankovo dílo je bezpochyby kontroverzní a provokuje. Ohledává, jak dlouho je publikum schopno inscenací vytvořený nátlak Hitlerových, mnohým politikům dnes „lákavě znějících“ pseudoantropologických dogmat vydržet. Tím divák zároveň dostává odpověď na původní, souborem položenou otázku – Mein Kampf se současnými politiky rezonuje dost silně na to, aby většina diváků s hrůzou a vědomím, kam se současná politika řítí, vydržela sedět v sále až do úplného konce.
Teatr Powszechny, Varšava, Polsko – Adolf Hitler: Mein Kampf. Režie: Jakub Skrzywanek, dramaturg: Grzegorz Niziolek, scénografie: Barbara Sadowska, kostýmy: Agata Skwarczynska, hudba: Karol Nepelski, choreografie: Agnieszka Kryst. Hrají: Mamadou Góo Bâ, Klara Bielawka, Aleksandra Bozek, Arkadiusz Brykalski, Natalia Łągiewczyk, Oskar Stoczyński. Premiéra 23. 3. 2019. Psáno z uvedení na festivalu Palm Off 4. 11. 2019.
///
Více o festivalu Palm Off na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hrdinové jako my (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Teatr Powszechny
opět ukázal, v čem je smysl občansky angažovaného divadla. Optikou dneška a aktuálních společenských a politických problémů nahlíží jednu z nejodpornějších knih minulého století a přímými citacemi z ní reflektuje nebezpečnou podobnost se slovy a myšlením mnoha současných politiků a lidí vůbec. Pro polštinu neovládajícího diváka to bylo těžké, neb mnohoslovné představení vyžadovalo velkou koncentraci. Nicméně vzít Mein Kampf a přenést jej na jeviště je čin hodný dramaturgie tohoto varšavského divadla.
Myslím ale, že tvůrci měli být razantnější a v hledání interpretací odvážnější, náročnější. Mnohé části – především před přestávkou – byly až příliš divákovu pozornost ubíjející, zdlouhavě podané, zbytečně naivisticky popisné, bez ostře šokujícího, divákovu mentalitu atakujícího obrazu, který by si výběr textu zasloužil a kterým by diváka jakéhokoli smýšlení představení rozhodilo tak, že by musel zaujmout vůči němu jasný postoj, jasné stanovisko. Chyběl zkrátka obraz typu felace papeže či Ježíše znásilňujícího muslimku. Pak by teprv inscenace naplnila své poslání a odůvodnila výběr předlohy. Úvodní obraz mluvících nahých pozadí herce a herečky ani kopulace herců v kostýmech nahých lidí v závěrečném dějství podle mne nestačí. Už to, že v Polsku inscenace nevyvolala (a u nás patrně nevyvolá) výraznější reakce, svědčí o tom, že Poláci byli tentokrát přece jen trochu krotcí, že nenalezli skalpel, kterým by tak, jak to dělává Frljić, brutálně vstoupili do divákova vědomí i nevědomí.
06.11.2019 (12.01), , Trvalý odkaz komentáře,